Když Vladislava zjistila, že v její ulici otevřeli malý krámek s italskými specialitami, zašla se tam podívat. Do oka jí padl elegantní Ital, který v něm pracuje. Místo seznámení se jí ale povedlo vyrobit trapas. Teď se snaží, aby to podruhé už nezvorala.
Táhne mi na třicet, nějaké vztahy už mám za sebou, ale když jsem potkala toho Itala, chovala jsem se jako blbka. Vůbec nechápu, jak se mi to mohlo stát.
Přišla jsem o svůj oblíbený sekáč
Jsem ráda, že v naší ulici není žádná hospoda. Díky tomu máme v noci pod okny klid. Jsou tam dvě večerky a dlouho se zuby nehty držel malý sekáč, do kterého jsem chodila ráda. Znala jsem i majitelku a prodavačku v jedné osobě. Právě od ní jsem se asi před rokem dozvěděla, že jí to moc nejde a uvažuje nad zavřením. Když k tomu došlo, uspořádala menší rozlučkovou párty a finální výprodej.
Bylo mi to líto, občas mi odkládala stranou hezké kousky, které bych jinde nesehnala. A dalo se s ní také dobře pokecat. Ale to už je pryč. Sekáč zmizel a prostory dlouho zely prázdnotou.
Před pár měsíci jsem si ale všimla, že se tam pohybují řemeslníci. Chodila jsem kolem každý den a přišlo mi, že ten prostor, který jsem znala tak dobře, prokouknul. Nevím, jak to udělali, ale byl takový větší a hezčí. Byla jsem zvědavá, co se tam chystá.
V naší ulici otevřeli krámek s italskými specialitami
Po pár týdnech se ukázalo, že to bude něco italského. Restauraci bych si nechala líbit, jen nevím, jestli by se udržela. Bydlím ve čtvrti, která je trochu dál od centra města. V okolí už je pár klasických českých restaurací a myslím, že také jedna nebo dvě asijské.
Pak jsem zjistila, že to bude krámek s potravinami a malou pekárnou. Udělalo mi to radost. Těšila jsem se, že tam budu chodit na dobré kafe a něco drobného k tomu. A tak jsem tam zamířila hned v den otevření.
Za pultem stál starší chlap, byl šedivý, elegantní a hýřil energií. Když na mě promluvil, podlomila se mi kolena. A pak se ještě usmál...
Zakoukala jsem se do hezkého Itala
Pamatuju si, že jsem toho moc neřekla. Ten sympaťák se mě hned ujal, provedl mě obchůdkem a lámanou češtinou mi stále něco vykládal. U všeho se přistavil a dal mi ochutnat. Já se jen culila a poslouchala ho. Domů jsem odešla s košíkem dobrot, ale peníze si ode mně nevzal.
Doma jsem padla do křesla a uvědomila si, že jsem se chovala jako nějaká dvanáctiletá holka. Co to mělo být? Vůbec nechápu, jak jsem to mohla tak zvorat. Styděla jsem a pár dnů obcházela krámek obloukem.
Ale ten chlap mi prostě nedal spát. Do telefonu jsem si stáhla aplikaci a každý den šprtám italštinu, abych uměla alespoň pozdravit a pronést několik vět. Jen nevím, jestli se mi povede ustát další setkání. Kdykoliv si na něj vzpomenu, podlamují se mi kolena...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.