Vlaďka (49): S dospělým synem už to u vánočního stromku není ono. Vidět rozzářené dětské oči dává Vánocům to pravé kouzlo

"Marku, co by sis přál letos k Vánocům? Rozmysli si to a pošli mi do týdne odkazy," zeptala jsem se svého dvacetiletého syna. Jako každý rok mi odpověděl, že vše má a nic nepotřebuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Václav (47): Vánoční dárky pro děti mi byl čert dlužen. Teď se u nás střídá hra na trumpetu s kopáním do míče v obýváku

Doba, kdy byl syn malý byla kouzelná

V době, kdy syn Marek věřil na Ježíška jsme byli šťastná rodina. Manžel Jirka chodil s Marečkem kupovat vánoční stromek, který jsme týden před Štědrým dnem pro Ježíška ustrojili. Milovala jsem stromeček ozdobit slaměnými ozdobami, upečenými perníčky a mašlemi. Z perníku jsem upekla i chaloupku a ozdobila ji bílým vyšlehaným bílkem. Chaloupka stála až do Štědrého dne na stoličce u stromečku. A pak jsme ji společně snědli. Každý rok jsme s Marečkem ozdobili okna hvězdičkami, které Mareček vystříhal z papíru.

Na vchodové dveře jsme vyrobili věnec z jehličí a uvázali na něj červenou mašli. Zkrátka v naší rodině jsme milovali advent a celé Vánoce, které byli díky malému synovi opravdu kouzelné. Samozřejmě jsme kupovali i kapra, kterého syn s tátou chodili pouštět zpět do rybníku. Celý byt byl provoněný skořicí a vánočním cukrovím. Celý prosinec, když Mareček zlobil, stačila jedna věta, která ho usměrnila: "No, Marečku, Ježíšek to všechno vidí." A byl klid. Syn samozřejmě maloval dopis pro Ježíška, který na konci listopadu dal za okno. Někdy jsme ho z okna sebrali až za dlouhý týden a Mareček poctivě každé ráno kontroloval, zda se už pro něj Ježíšek zastavil.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (38): Pod vánočním stromečkem jsem našla jeden dárek navíc. Po jeho rozbalení jsem se rozbrečela, byl pro mou mrtvou maminku

Nádherný Štědrý den, který mě obohatil do konce života

Na Štědrý den ráno jsme každý rok vstali brzy a posnídali kakao s vánočkou. Potom jsme šli na procházku do lesa a dali ke stromu několik jablíček pro zvířata. A pak už jsme jen sledovali v televizi pohádky. K obědu jsme měli bramborovou kaši s rybou. Asi ve dvě hodiny k nám přijela moje maminka a manželovy rodiče. Maminka s námi byla na Vánoce každý rok, jelikož jsem jedináček a tatínek před několika lety zemřel. Manželovi rodiče u nás byli každý třetí rok a jinak byli u Jirkových sourozenců. Zatímco si prarodiče hráli s Marečkem, já smažila kuřecí řízky a klobásy. Bramborový salát jsme s Jirkou připravili den předem, aby se spojily chutě.

Už ve čtyři hodiny byl Mareček tak napnutý, že nás nutil, abychom šli jíst. Každý rok jsem milovala hrát s Marečkem takovou hru. Dívala jsem se jakoby nic z okna a najednou jsem vykřikla: "Já vidím Ježíška. Támhle letí." A Mareček se díval z okna a po mém opakovaném zvolání i on Ježíška viděl za komínem a za chvíli za druhým. Po štědrovečerní večeři jsme se všichni oblékli a šli jsme dát ven před panelák ježečkům misku s masem. A jako každý rok manžel misku zapomněl doma. Vrátil se pro ní a pod stromeček rychle narovnal dárky. Po návratu do bytu jsme všichni šli do dětského pokoje a čekali na zazvonění zvonku. To zajistil děda z toalety.

Mohlo by Vás zajímat:

Pája (33): Přítel mi pod vánoční stromeček nadělil dárek, na který jsem dlouho čekala. Konečně jsem dosáhla vyvrcholení

Současnost je spíše nudná, ale tradice dodržuji dál

Do smrti nezapomenu na Marečkovy rozzářené oči, když pod stromečkem našel to, co si přál ve svém namalovaném dopise. Držel hračku v náručí a tisknul si ji k sobě. U toho křičel: "Děkuju Ježíšku, mám radost." A lačně se vrhnul rozbalovat další dárky. My ostatní jsme jen seděli a dívali se na něho. Dětské oči plné radosti dodávaly Vánocům kouzelný ráz. A to byly okamžiky, díky kterým jsme se skrz dětskou naivitu vrátili zpět do dětství. A pak už jsme jen sledovali jedním okem pohádku a druhým Marečka hrajícího si s dárky do doby, než usnul v sedě na koberci.

V současnosti jsem sedm let rozvedená a Marečkovi je dvacet let. Studuje vysokou školu. Je skromný, hodný a ač se snažíme si Vánoce udělat vždy hezké, není to ono. Dodržuji tradice, a proto vždy máme bramborový salát a k tomu kuřecí řízek nebo vinnou klobásu. Posloucháme u jídla koledy a pak se přesuneme k vánočnímu stromku, kde si rozbalíme dárky, které z velké části nejsou překvapením. V deset hodin se Marek omluví, že má sraz s kamarády. Popřeji mu příjemnou zábavu. Já uklidím byt a jdu se dívat sama na televizi. Už tři roky koketuji s myšlenkou, že bychom s Markem, pokud by byl pro, odjeli na pár dní přes Vánoce na dovolenou. Buď k moři, nebo do nějaké metropole. Zatím váhám, jelikož jsem konzervativní typ.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (31): Vánoční dárek pro bratra jsem zapomněla v taxíku. Vrátil se mi i s novou láskou