V komedii Marečku, podejte mi pero se sešla pěkná řádka skvělých herců, mezi kterými nesporně vynikal Jiří Sovák. Ostatně toho nešlo přehlédnout nikdy. Jeho svérázná povaha a styl herectví měly kořeny pravděpodobně v jeho mládí, kdy nastoupil do Horáckého divadla. Tam zažil skutečně neuvěřitelná léta, na která rád vzpomínal.
Jiří Sovák, vlastním jménem Jiří Schmitzer, (27. 12. 1920 až 6. 9. 2000) byl český herec, známý z filmů jako Zabil jsem Einsteina, pánové, Světáci, Pane, vy jste vdova a Šest medvědů s Cibulkou. Za seriály je pak nutné zmínit hlavně Chalupáře a Arabelu.
Angažmá Jiřího Sováka v Třebíči bylo bez ubytování
Jiří Sovák byl sice kolektivu Divadla Práce vděčný za to, že ho vysvobodili z totálního nasazení, když ale přišla nabídka na angažmá v profesionálním divadle v Třebíči, neváhal ani minutu. Šlo o Horácké divadlo, novou scénu, jež vznikla v roce 1940 a potřebovala nabrat do svého ansámblu herce. Primárně se hrálo v Národním domě v Třebíči, někdy se ale také vyjíždělo do okolních měst.
Když ale Sovák přijel do Třebíče, zjistil, že mu jaksi zapomněli sdělit, že pro něho nemají ubytování. Nejdříve sehnal ubytování u někoho na půdě, vždy brzy ráno musel ale pryč a mohl se vrátit až večer. Jeho zachráncem se stal herecký kolega Hromádka, kterému se náhodou uvolnilo místo v manželské posteli, kde předtím spával pošťák, jenž s ním sdílel podnájem. Byl to hodný, ale zároveň trošku bizarní pán. Nosil paruku a zubní protézu. To samozřejmě tajil. Vtip byl v tom, že to ale všichni věděli. Jen kvůli jeho laskavé povaze se všichni tvářili, že je "vlasatý a zubatý". Své "doplňky" si sundal, až když Sovák usnul.
Cestou na zájezd málem uhořel v autobuse
Když se jelo na zájezd, přepravoval herce autobus jezdící na dřevoplyn. Jednou začalo být Jiřímu Sovákovi horko. Myslel si, že na něho něco leze, pak se ale podíval za sebe a všiml si, že zadní část autobusu hoří. Oheň se naštěstí podařilo udusit. Dokonce s kolegy úspěšně roztlačil autobus. Jenomže jakmile naběhl motor, řidič jim ujel. Nechtěl znovu zastavovat, aby mu to "nechcíplo". A tak museli do Jihlavy, kde se konalo představení, dojít po svých.
Místo garsonky rovnou vila, ale s nájemnicemi
Když se o něco později stěhovalo celé osazenstvo divadla z Třebíče do Jihlavy, toužil Sovák jen po garsonce, aby nemusel moc uklízet. Místo toho mu ale přidělili rovnou vilu, že ať se tam nastěhuje s ostatními herci. U prohlídky mu asistoval "malý človíček s cvikrem, prý učitel". Dovnitř ho ale nezavedl dveřmi, nýbrž skrz okno v kuchyni. Nedošlo mu totiž, že když už bude mít nemovitost nájemníky, nebude tam moci chodit krást.
Nakonec si k sobě vzal dvě velmi staré kolegyně, babičky. On měl pro sebe patro, ony zase přízemí. Jednoho dne šel po chodbě a slyší, jak jedna z nich volá "Júlí". Volala na želvu, kterou zrovna chtěla nakrmit salátem. Sovák si jednou škodolibě počkal, když se želva slunila na zahradě, a skočil jí na krunýř. A to se se se zlou potázal. Obě kolegyně mu vynadaly do kurevníků. Když ale našli jednou v podlaze sklepa kvalitní francouzský koňak (původně vila patřila nějakému nacistovi), všichni tři se pěkně namazali také udobřili.
Na film Marečku, podejte mi pero s Jiřím Sovákem se můžete podívat dnes ve 20:20 na TV Nova.
Na fotografie z filmu se podívejte do naší galerie.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jiří Sovák
Kniha Jiří Sovák osobně, Martina Frühaufová, nakladatelství XYZ 2021