Vzpomínky televizní hlasatelky Marie Tomsové na listopad 1989: V obýváku jsem schovala 60 lidí, den nato jsem porodila

Televizní hlasatelka Marie Tomsová (72) se stala jednou z nejznámějších tváří 80. let. Elegantní projev a příjemný hlas jí zajistily oblibu diváků, a také po odchodu z obrazovky zůstala aktivní v médiích a veřejném životě. Na vlnách Českého rozhlasu si stále drží pořad Neděle Marie Tomsové, a spolupracuje také s nadací Čeští mistři.

V rozhovoru mimo jiné prozradila, jak se v dobách největší popularity vyrovnávala s neodbytnými fanoušky: „V půl jedné v noci jsem vešla do průjezdu – tenkrát se domy nezamykaly – potom do dvora. A tam na mě skočil chlap! Já jsem zařvala!“ líčí v našem rozhovoru.

Mohlo by Vás zajímat:

Hlasatelka Marie Tomsová nám prozradila tři tipy, jak vypadat dokonale na fotkách i videu: Kopec na hlavě, černobílý filtr i hra světel

Marie Tomsová dostala od fanouška i nabídku k sňatku

Maruško, prý jste měly – vy hlasatelky – fanouška, který si vás chtěl všechny vzít. Je to tak?
Je to pravda. Byl to jistý chovanec psychiatrické léčebny v Dobřanech, Rudolf Kršák, který mi psal skoro každý den dopisy. Nejenom mně, opravdu nám všem. Postupně, nebo i najednou, si nás chtěl všechny vzít. Jednou v noci jsem přijela domů – vozil nás pendl do té doby, než jsem si udělala řidičák.

Pendl? No jasně!
O půlnoci směna končila hymnou a zrněním, a když to skončilo, všichni jsme se sešli v pendlu. Byli tam technici a všichni zaměstnanci, kterým končilo vysílání. A já jsem bydlela v Mikulandské ulici, takže jsem domů dojela jako poslední. Ti, co bydleli blízko Kavčích hor, vystupovali jako první, já většinou jako poslední. V půl jedné v noci jsem vešla do průjezdu – tenkrát se domy nezamykaly – potom do dvora. A tam na mě skočil chlap! Já jsem zařvala!

Jak moc?
Mocně jsem zařvala. On se lekl a zařval: „Maruško, co řveš, to jsem já, tvůj Kršák!“ Tak jsem zařvala znovu. Naštěstí vyběhl domovník, který bydlel v přízemí, a Kršák utekl. On dostal opušťák, našel si mě ve Zlatých stránkách, a šel na mě čekat. On to nemyslel zle.

Láska je láska, viďte?
A teď si představte, že jsem tuhle příhodu vyprávěla v domově důchodců nedaleko Dobřan. Přihlásila se paní a říkala: „Já to vím. Já jsem byla jeho vychovatelka a on nám všechny ty dopisy ukazoval. Je to pravda, my to víme. A on nedostal opušťák, on nám utekl!“

Mohlo by Vás zajímat:

Legendární televizní hlasatelky jsou i po sedmdesátce šik: Tomsová přísahá na sádlo, Burešová odmítá plastiky

Marie Tomsová během 17. listopadu

Jak jsem pochopila, tak k vám do bytu často chodila Ypsilonka, je to tak?
Ano, my jsme bydleli za rohem, v Mikulandské ulici, takže se spousta představení dohrávala u nás. Navíc byla Restaurace u Tomsů celoročně otevřena – teď si dělám legraci – když nás vyhnali z divadla. Podotýkám, že jsem v té době ještě neměla děti.

S dětmi by to nešlo, že?
Z Mikulandské jsme se přestěhovali, když byl synovi rok. Podařilo se mi vyměnit tento byt z Mikulandské do Kobylis – za námi je les a děti tam vyrostly – zkrátka něco úžasného.

Jak jste se seznámili s tou Ypsilonkou? Váš manžel je právník, vy televizní hlasatelka…Víte, že vlastně ani nevím, jak jsme se tam poprvé ocitli? Asi s tím Jirkou Lábusem. Prostě jsme tam byli jako doma a oni pak byli jako doma u nás. Dalším mým kamarádem je Pavel Nový, který také účinkoval v Ypsilonce. S Pavlem mám dokonce jeden zájezdový pořad, S vámi nás baví svět. Je to nádherné představení, ve kterém bych ráda kladla otázky, ale Pavel mi v podstatě nedá šanci, abych otázku položila. Pavel je neřízená střela, ale je to miláček. Když jsme se v roce 1990 stěhovali, synovi byl rok – je to revoluční dítě – 17. listopadu jsem měla v bytě 60 lidí. Když jsme se rok poté stěhovali, tak Pavel Nový byl v plné síle a už tenkrát nosil kraťasy. Stěhovali jsme se před Vánoci a on tu Mikulandskou, ten náš byt, v podstatě odnosil na svých bedrech k nám do čtvrtého patra. Bez výtahu.

Byl sám?
Nebyl, samozřejmě, ale většinu zastal on. Je to silák, tenkrát to byl sportovec. Navíc je milovníkem nových technologií. On a Jirka Lábus mi říkají: „Marie, já mám nový mobil, ten ti udělá, na co si vzpomeneš!“ „Pavle, ale já si na nic nevzpomenu!“ Mám mobil, který je daleko chytřejší než já.

Buďte v klidu, to my všichni. Toho 17. listopadu jste velmi riskovala, byla jste v devátém měsíci těhotenství a měla jste rodit každým dnem. Měla jste takovou odvahu, že jste vzala 60 lidí z demonstrace do svého bytu. Klobouk dolů.
To byla věc absolutní náhody. Náš dům zůstal jako jeden z mála v té Mikulandské odemčený. Vrátili mne ten den domů z porodnice s tím, že to ještě není porod – byl to pátek. Vzápětí mi volal kamarád, že mi nese ryby, ať mu jdu odemknout průjezd. Bydleli jsme v zadním traktu, dvorek a průjezd. Tak jsem šla odemknout, přinesl mi ryby a poklábosili jsme. Šel pryč a já už jsem byla líná za ním zamknout. Díky tomu náš dům, Mikulandská 4, zůstal odemčen.

Určitě jste měli hodně sousedů a nepředpokládám, že ve více bytech bylo tolik lidí.
Měli jsme velký obývák, 45 metrů čtverečních, a já jsem netušila, že se tam vešlo tolik lidí. Náhodou u mě zazvonila dvojice, která šla na jisto – přítel mého muže se svou dívkou, kteří vyděšeně zazvonili: „Majko, prosím, můžeme se u tebe schovat?“ Líčili mi, co se na Národní třídě děje, a co se stalo v Mikulandské. Takže když jsem potom z dvorku slyšela něco podivného, podívala jsem se z prvního patra, a tam byla vyděšená masa lidí. Nevěděli, jak se dostat ven, zpátky přes zídku do vedlejšího domu. A díky mé informovanosti od předchozího páru jsem otevřela okno: „Pojďte sem, tady, první patro.“ A dokud proudili, tak jsem nechala otevřené dveře. Lekli se, když viděli za těmi dveřmi těhotenské břicho.

Lekli se, když viděli Tomsovou z televize – s těhotenským břichem.
Já myslím, že mě nepoznali. Byla jsem maskovaná tím břichem a měla jsem také brýle, které jsem běžně na obrazovku nenosila. Asi jsem byla rozvrkočená, ne učesaná, v nějaké domácí haleně. Připadala jsem si hájená. Oni se ptali: „Když jste těhotná, nebojíte se?“ „Čeho? Já prostě neotevřu!“ Když byl vevnitř poslední, zabouchla jsem dveře a řekla: „Já už neotevřu.“ Nechala jsem otevřeno do obýváku, ať tam proudí. Když mě viděli v tom jiném stavu, tak se všichni zuli.

Aspoň, že tak.
Nenanosili bacily. Teprve pak, když jsem stála v předsíni, ze které jsme měli udělanou kuchyni, tak dalšího z přátel, kteří k nám šli na jisto, napadlo spočítat boty. Opravdu tam bylo šedesát párů.

Pojďme tedy k synovi, který se narodil pár dnů po tomto zážitku. Dlouho jste na něj čekala. Když se narodil, jaké to bylo?
Úžasné! Naprosto úžasný pocit, splynuly mi dvě dějinné události v jednu. Tohle pro mě byla jedna z nejvýznamnějších událostí života – ale v podstatě jsme nikoho nezajímali. Mimochodem se narodil přesně v době, kdy Marta Kubišová zpívala Modlitbu na Václaváku. No a navíc jsme mu dali jméno Miloš, tedy po tatínkovi. Ale v té době…

Tenkrát tam byl nějaký Miloš Jakeš, že? Jakeše do koše!No právě! Takže syn nám později opravdu nepoděkoval. Já jsem si totiž původně myslela, že to bude Maruška. My jsme nevěděli, co to bude, takže jsem předpokládala, že to bude Maruška. A když se narodil chlapeček, tak dostal automaticky jméno po mém manželovi. Porodník Karel Šuk říkal: „Miloš? Teď? V tuhle dobu? No to už jste mu rovnou mohli dát jméno Adolf. Nebo Vasil.“ No stalo se. Den poté za mnou přijeli z originálního VideoJournalu natočit vyšetřovací komisi 17. listopadu, jak to tenkrát bylo, a já jsem tam byla na chodbě v nemocničním úboru – tajně. Protože 18. listopadu se ještě nevědělo, jak to dopadne. Před branami Prahy byli milicionáři a tanky. Natáčelo se to na tajno, klepala jsem kosu v nemocniční chodbě v župánku. Podala jsem svědectví a říkala, že včera se stalo to, co bych nerada – „Včera se mi narodil syn a byla bych nerada, aby tohle zažil také on.“ Tuhle moji větu režisér vystřihl.
Když jsem v neděli přijela z porodnice, šla jsem do obchodního domu Máj – a najednou ustrnu. V televizi za výlohou běžela Máňa na obrazovce a mluvila v nemocničním oblečení na chodbě – takže si lidé mysleli, že jsem byla zmlácená a jsem jedna z těch zraněných. Mělo to ještě takovou tečku.

O čem dalším promluvila Marie Tomsová:

• Jak se dostala na televizní obrazovku
• Od koho se naučila o sebe starat
• Jak v té době oblékali televizní hlasatelky
• Jak napálila a šokovala celý národ
• Které lékařské zákroky má za sebou
• Jak o sebe po sedmdesátce pečuje

Na fotografie legendární televizní hlasatelky Marie Tomsové se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Vzpomínky televizní hlasatelky Marie Tomsové na listopad 1989: V obýváku jsem schovala 60 lidí, den nato jsem porodila

+ 18 fotek + 19 fotek