Zbyšek každý rok jezdí na dovolenou do Chorvatska. Letos si jeho manželka zvrtla kotník a jako náhradu za sebe vyslala tchyni. Zbyšek prožil dovolenou jako za trest.
Do Chorvatska jsem jezdil ještě jako kluk s rodiči a v této tradici pokračuju i s vlastní rodinou. Líbí se mi, že tam pohodlně dojedu autem. Každý rok se vracíme na stejné místo, takže nás tam místní znají a všechno funguje bez problémů.
Manželka si poranila kotník
Letos jsem dovolenou opravdu potřeboval. V práci se pořád něco kazilo a musel jsem řešit spoustu věcí, které na sebe nabalovaly další potíže. Na týden v Chorvatsku jsem se prostě těšil jako malý kluk. Jenže dva dny před odjezdem se všechno začalo kazit.
Moje manželka Marie (45) si na tenisu zvrtla kotník a dostala nařízený klid na lůžku. To se stalo ve čtvrtek. V sobotu ráno jsme měli vyrazit na cestu. Chvilku bylo ve hře, že dovolenou zrušíme, ale pak jsme se kvůli dětem rozhodli, že pojedeme. Jenže co já tam s nimi budu dělat sám?
"Tak ať s vámi pojede maminka," pronesla Marie tu osudovou větu. Tehdy jsem na chvilku zapomněl dýchat. Dovolená s tchyní? Ani náhodou! Ale jak již jistě tušíte, dopadlo to jinak. A když jsem to v pátek odpoledne konečně zabalil v práci, vůbec se mi nechtělo jít domů...
Na dovolenou s námi jela i tchyně
Když jsem dorazil domů, tchyně už byla u nás a balila kufry, protože Marie ležela na gauči. Všude bylo rozložené oblečení a různé věci. Mezi tím se bytem linula těžká vůně smažených řízků. Tchyně si nedala říct, že k moři jezdíme i kvůli místní stravě.
Mávl jsem rukou a snažil se zůstat stranou toho všeho. Nepřekvapilo mě, že když jsem se ráno v pět vzbudil na budík, tchyně se motala po kuchyni a skládala řízky s chlebem na velkou hromadu. Vůbec jsem netušil, kam to všechno uložíme. Chvilku jsem přemýšlel nad tím, že řízky posadím na sedadlo spolujezdce a tchyně může zůstat doma, ale raději jsem to nevyslovil nahlas.
Vyrazili jsme asi o dvě hodiny později, než jsem plánoval, ale všechno se nějakým zázrakem vešlo do auta. A bohužel i tchyně. Ta hned za hranicemi usnula, aby si vynahradila ponocování u řízků. Nevadilo by mi to, kdyby nezačala chrápat. Děti si nasadily sluchátka a koukaly na tabletech na filmy. Nechaly mě trpět samotného...
Dovolená v Chorvatsku byla jako za trest
Když jsme dorazili do našeho penzionu, ani tradiční vřelé přivítání mi nedokázalo vylepšit náladu. Tchyně hned začala organizovat věci, kritizovat pokoje a pomlouvat uklízečky. Na pláži hodnotila všechny ženy kolem, prý se nestoudně vyvalují v dvojdílných plavkách bez ohledu na věk a váhu.
Byl to další kruh pekla, o kterém se Dante zapomněl zmínit. Jediné štěstí bylo, že tchyně měla vlastní pokoj, takže jsem se občas mohl uchýlit do toho, který jsem sdílel s dětmi. To byla moje oáza klidu. A ne pláž s vychlazeným pivem, o kterém jsem snil celý rok. Tam jsem totiž byl pod dohledem tchyně, která se neustále na něco vyptávala, chtěla pohnout s lehátkem, odehnat vosu a milion dalších věcí. Kvůli ní mi i pivo přestalo chutnat.
Vlastně jsem se docela těšil na návrat domů. Poslední odpoledne si tchyně udělala svůj program. Chtěla se projít městem a pořídit nějaké suvenýry. Blbnul jsem s dětmi na pláži, pak jsme si dali báječnou večeři a dlouho seděli na balkoně a koukali na moře a hvězdy. Bylo mi vážně fajn. Ráno jsem se srdečně rozloučil s majiteli penzionu a slíbil jim, že za rok znovu dorazíme. V povznesené náladě jsem sednul za volant a vyrazil. S dětmi jsme si něco zpívali, když mi zazvonil telefon. Byla to tchyně, na kterou jsem úplně zapomněl. Následovala otočka a ládování batožiny do auta pod dohledem nasrané tchyně. Nijak jsem odjezd bez ní neplánoval, ale kéž by mi to bylo vyšlo!