Karel Zaňák o sestře Lucii Bílé: Vždy byla ochranitelka. Když na mě někdo křiknul, byla schopná ho srazit k zemi

Maminka Hana Zaňáková doprovázela Lucii s bratrem Karlem často do společnosti. Zemřela začátkem roku 2016.Předávání Slavíků patří mezi události, na kterých Lucie touží mít po boku své blízké - bráška Karel nesmí chybět.Karel Zaňák vyrůstal s Lucií Bílou ve vesnici Otvovice ve Středočeském kraji.Manželka Karla Zaňáka Adéla (vlevo) je známou cukrářkou.+ 4 fotky+ 5 fotek

Bratr Lucie Bílé (56) Karel Zaňák (59) vzpomíná v rozhovoru pro Lifee.cz na dětství po boku slavné zpěvačky. Sestru popisuje jako velkou ochranitelku a myšlenkami se vrací také k mamince Haně (†76), která zemřela v roce 2016.

Veronika Nováková
Veronika Nováková 29. 09. 2022 09:00

Zpěvaččin bratr Karel dělá v Divadle Lucie Bílé provozního ředitele. „Když jsem byla malá, naučila jsem se kvůli němu malovat letadlo a tank… Taky jsem si kvůli němu pořídila slovník cizích slov, že pak budu chytrá jako on," popisuje Lucie svého bratra na Instagramu.

„Vždycky byl sečtělejší, narozdíl ode mě pragmatický, s naprostým přehledem o všem, co se děje i v zemi, o které jsem neměla ani tušení, že existuje," píše zpěvačka, prostě ten, ke kterému jsem vždy vzhlížela a vzhlížím, a díky kterému mám do teď pocit, že mi nikdo nemůže nic udělat, protože mu dá můj starší brácha na budku…"

Karel Zaňák ovšem v našem rozhovoru říká, že tou velkou ochranitelkou byla a je spíše Lucie.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Lucie Bílá (@luciebila)

Jak jste coby provozní ředitel divadla spokojený s premiérou muzikálu Maminy?

Myslím, že můžeme být maximálně spokojení. Lidé při děkovačce stáli a tleskali tak dlouho, že si snad mysleli, že to budeme hrát ještě jednou. Je to ovšem kus, který je dovezený ze zahraničí a našinec to zatím moc nezná, proto doufám, že se to rozkřikne a diváci se budou hrnout, jak se sluší a patří.

Jsme první zemí v Evropě, která Maminy uvádí?

Jsme první zemí kontinentální Evropy, jinak už se tento muzikál uváděl ve Skotsku.

Jaká je Lucie coby divadelní mamina?

Nedávno jsem si vzpomněl, jak tu roli studovala a přicházela na to, že ty písničky jsou dost obtížné. Ale ona během 14 dnů napjala všechny síly, div že snad nedělala i woodoo a podobné obskurní záležitosti. Čtrnáct dnů byla velká krize, ale potom - jako když lusknete prsty - bylo všechno v pořádku. Vyzpívala všechny výšky, hloubky, s rozsahem tak, jak se sluší a patří.

Máte na Lucii v tomto ohledu vliv také vy sám? Přijdete za ní a řeknete: "Neboj se, to bude dobrý?"

Ne, na to já nemám kompetence a ani schopnosti. Spíš ji motivovalo to, že měla na place další tři zpívající herečky, vzájemně se hecovaly a snažily se si vyhovět. Tak napnuly síly a dotáhly to zdárně do konce. Můj příspěvek je v tomto ohledu nulový, to říkám na férovku.

Jako bráška tedy Lucii nemůžete ovlivnit, když s ní cloumají emoce a je nervózní?

Když jí nejde zpívání, tak ji varuji, že to odzpívám sám a ona - protože se obává té katastrofy - to raději zazpívá sama.

Maminy jsou o mateřství, o dětech. Vybavil jste si v souvislosti s nimi také své vlastní dětství?

Určitě. Naše máma byla starostlivá, pečlivá a na dětství máme s Lucií vynikající vzpomínky. Kdyby to jen trošku šlo, tak bych hned vrátil čas. Bylo to období bezstarostnosti. Teď je to pryč a zůstaly nám už jen starosti. Co se týká dětství, tak máme skvělé vzpomínky a myslím, že by stálo zato to zopakovat.

Vás dětství spojilo a dodnes jste parťáci, je to tak?

Dá se to tak říct, určitě. Je znát, že máme dobrý vztah, a je také pravda, že to není běžné ve všech rodinách. Znal jsem ten náš model, a proto jsem si myslel, že to je normální, ale není tomu tak. Jsou sourozenecké vztahy, které jsou opravdu špatné, a dost by mě zajímalo, jak se k tomu ta dvojice dostane. U nás to funguje perfektně.

Jak jste si mezi sebou budovali důvěru? Jeden udělal průšvih a navzájem jste se kryli?

Mám skvělý příklad, který dokumentuje to, jaká Lucie dodnes je. Ona byla vždycky ochranitelka. Na mě někdo zvýšil hlas a ona byla schopná přeběhnout fotbalové hřiště, aby ho srazila k zemi. Vždycky jsme si vzájemně pomáhali, byli jsme si oporou a teď to jenom přirozeně pokračuje dál.

A jaká byla vaše maminka?

Ona na nás zapůsobila jednou vlastností, kterou jsme podvědomě celou dobu vnímali, ale objevili jsme ji a pojmenovali až mnohem později. Tou vlastností byla neskutečná skromnost. Vykrystalizovala v době, kdy maminka byla po mrtvici, ležela dva roky v LDNce a jejím hlavním myšlenkovým pochodem bylo nezatěžovat sestry, tak aby s ní měly co nejméně starostí. Přitom od toho tam ty sestry jsou. Na základě toho jsme si potom vzpomněli na úplně jiné a další události z našeho mládí, které s tím plně korespondovaly a jen nám potvrdily, že byla úžasně skromná.

Související články

Další články