Facebook
Instagram
Bývalá biatlonistka Gabriela Soukalová (33) začíná novou životní etapu. Připravuje dokument o svém životě a rozhodla se dobrovolně odejít z postu moderátorky pořadu ShowTime na televizi Prima. Založila nadační fond a věnuje se problematice, která podle ní nemile prorůstá do společnosti. „Inspirovalo mě mé vlastní onemocnění během sportovní kariéry, deset let jsem se prala s poruchami příjmu potravy,“ říká Gabriela v rozhovoru pro Lifee.cz.
Olympionička a bývalá moderátorka Gabriela Soukalová se během sportovní kariéry prala s poruchami příjmu potravy a nikomu o tom neřekla. „Vědělo to jen pár lidí z mého týmu, kteří to se mnou řešili kvůli zdravotnímu zabezpečení. Myslím, že je to čím dál silnější téma," popisuje Gabriela v rozhovoru pro Lifee.cz, proč se rozhodla založit nadační fond Gábi a pomáhat dětem, které si procházejí něčím podobným. Úspěchy i pády bývalé olympioničky představí již brzy filmový dokument, který právě vzniká.
Brzy spatří světlo světa dokument z vašeho života. Jak se divákům představíte?
To je dobrá otázka, protože já sama to zatím nevím. Tvůrcům jsem nechala hodně volné ruce a chtěla jsem, aby mě ztvárnili tak, jak mě vnímají svýma očima. Nejsem z těch, kdo by jim stál za zády a říkal jim, co tam nemají dávat - nebo naopak. Myslím, že jsem poměrně otevřená, takže doufám, že se jim se mnou hezky pracuje a bude tam široká paleta všeho, co do toho dokumentu mohou použít. Věřím tomu. Viděla jsem jejich předešlé snímky, ať už o Attilu Véghovi nebo Honzovi Kollerovi. Jsem v dobrých rukách a určitě to bude hezké.
Co bylo vaším cílem?
Mým cílem je motivovat další lidi, kteří mají - stejně jako já - občas pocit, že spadli na kolena a chtějí vstát. Doufám, že jim tímto příběhem budu schopná říct, že stojí za to jít za svými sny i přes všechny překážky. Stejně tak, jako mě samotnou inspirovalo velké množství osobností v minulosti. Doufám, že se to povede a těším se na reakce.
Bojíte se negativních ohlasů?
Abych řekla pravdu, nebojím se a je mi to úplně jedno. Ve finále už na mě bylo tolik štvavých kampaní - možná není dobré nazývat to kampaní, ale mluvím například o tom, když před lety vyšla moje knížka. Už jsem tak otupělá, že je mi vlastně jedno, co si kdo myslí. V tom mám velkou výhodu a je to super. Ať děláme, co děláme, vždycky se najde někdo, komu se to nebude líbit, a naopak - čím víc se nám daří, tím víc je to trnem v oku. Ať je každý sám sebou a vykašle se na ostatní, stejně nám to v ničem nepomůže.
Byla tam nějaká chvíle, kdy jste kameru k sobě nepustila?
Myslím, že taková chvíle nenastala. Byly tam věci, které jsem v sobě musela nechat nějakou dobu pracovat a uzrát, ke kterým jsem se zatím nevyjádřila a teprve to plánujeme. Mám ve zvyku, že když něco dělám, dělám to na 150 %. Přišlo mi, že kdybychom se o těch věcech bavili v době, kdy jsem k týmu ještě neměla takovou důvěru, nezvládla bych se tolik otevřít. V mých očích by to bylo překážkou v otázce kvality. Je skvělé, že se všemi z agentury VDN promo se o těchto věcech můžeme bavit a říct si, co cítím a co bych udělala lépe.
Začínáte novou životní etapu, skončila jste na televizi Prima. Jaké máte na tento svůj krok ohlasy?
Já vlastně nevím, jaké jsou ohlasy, protože nic nečtu a vůbec nevím, co se děje. Pro mě je nejdůležitější, jak to cítím já a jestli jsem v pohodě s tím, co dělám. Beru to jako moc hezkou životní etapu. Asi bych nic neměnila, kdybych se měla rozhodnout, jestli tam jít znovu. Šla bych do toho znovu. Moc mi imponují lidé, kteří tam jsou, protože mám s nimi moc hezké vztahy. Doufám, že vazby zůstanou i nadále, byť v tom pořadu nejsem.
Založila jste také nadační fond Gábi. Co vás k tomu přimělo?
Inspirovalo mě mé vlastní onemocnění během sportovní kariéry, protože jsem se deset let prala s poruchami příjmu potravy a nikomu jsem o tom neřekla. Jen pár lidem z týmu a lidem, kteří to se mnou řešili kvůli zdravotnímu zabezpečení. Myslím, že je to čím dál silnější téma. Ozývají se nám do fondu rodiče dětí, kterým je deset let.
Souvisí to s rozmachem sociálních sítí. Děti jsou v určitém věku velmi ovlivněné obrazem, se kterým se srovnávají. Samotnou mě to někdy šokuje, jak tohle téma nemile prorůstá do společnosti. Jsem ráda, že v tom můžeme nějak pomoct. Ve zdravotních zařízeních je obrovský přetlak pacientů a lidem už se nemá kdo věnovat. Když máte nějaký problém, mnohdy čekáte několik měsíců. To je velice nepříjemné. Jsme malý projekt, postupně se rozrůstáme, ale snažíme se pomoci lidem, kteří si nevědí rady, a to co nejdříve to jde - maximálně v době několika týdnů. Na dnešní dobu je to pořád fajn.
Jste také maminkou. Jste na dceru přísná?
Jsem tak trochu maminka bordelářka. Doby, kdy jsem měla doma stoprocentně uklizeno a hrozně na tom bazírovala, jsou pryč. Vím, že je to boj s větrnými mlýny. Proto si říkám, že občas takový malý bordel v bytě znamená spokojené dítě a o to mi jde především. Snažím se Isabelce věnovat maximum času a když jsem s ní, abych se jí skutečně věnovala a nebyla hlavou jinde. Vybalancovat prostor pro práci a prostor pro ni - oddělit to hezky od sebe. Myslím, že děti pozornost vždycky ocení.
Bude z malé sportovkyně?
Pokud si to vybere, tak jí v tom bránit nebudu a budu ji v tom ráda podporovat. Kdyby se rozhodla raději studovat, tak ji v tom asi budu podporovat ještě radši. Uvidíme, do čeho se jí bude chtít. Hlavně, aby měla něco smysluplného, čemu se chce věnovat a co bude mít ráda.
Související články
