Dara Rolins slaví 7. prosince padesátiny a magazínu Lifee.cz prozradila, jak to dělá, že vypadá pořád tak skvěle a je majitelkou postavy, kterou by jí mohly závidět i o desítky let mladší kolegyně. "Přiznám se, že to mám dost geneticky dáno, a navíc mi nechutná nezdravé jídlo," uvedla čerstvá padesátnice v rozhovoru pro Lifee.cz.
S Darou Rolins jsme se potkali na křtu jejího v pořadí již sedmého diáře s názvem Rok podle Dary, který je zároveň jejím posledním. "Nechci se dostat do situace, kdy bych začala recyklovat nebo bych opakovala, co už jsem jednou sdělila," uvedla Rolins.
Vzhledem k životnímu jubileu, které oslavila se svým partnerem, bývalým fotbalistou Pavlem Nedvědem (50) už v září, jsme nemohli zapomenout se zeptat ani na její skvělou figuru. A Dara moc dobře ví, že sebevědomí nečiší z velikosti džín, ale z přijetí sebe sama.
Zajímá mě, jak to děláš, že v padesáti vypadáš takhle úžasně. Stojí za tím opravdu jen dřina, nebo občas i cheatuješ a dovolíš si něco nezdravého?
Určitě, i když spousta lidí tomu nevěří a do komentářů píší: "No to je jasné, to jsou léta odříkání a dřiny." Úplně to tak není. Já se přiznám, že mám geneticky dáno, že jak jsem překlenula období puberty, kdy jsem si prošla obdobím, kdy jsem měla velký všechno, a pak zase malý, pak moc hubená, moc kudrnatá, moc zmalovaná, trvalá, velkej zadek, malej zadek a všechno, tak najednou jsem se jako by pohodlně uvelebila ve svém těle a řekla jsem si: "Takhle mě to baví, takhle si přijdu v pohodě." A jestli se to někomu líbí, nelíbí, je od určitého věku v mé hlavě druhotné. Protože já se cítím dobře. Nemyslím si, že mám dokonalý tělo, nebo tvary, nebo že jsem dokonalá, myslím si, že se jenom dokonale cítím. A o tom to je.
Není to tak o velikosti oblečení, že?
Ne, mám spoustu kamarádek, které vypadají a váží úplně jinak a milují se. Jsou dokonalý zase v tom svém světě, v tom svém vidění. Nesnáším, když je někdo s někým srovnáván, nebo když se mě třeba lidé ptají: "Jak to děláš? Jaké máš číslo džín?" To vždycky říkám, že to není o čísle džín. Ty si kup klidně o číslo menší, nebo o dvě větší, to je jedno. Jde o to, aby ses cítila ve svém těle pohodlně. A tak to mám i já, což ale neznamená, že aby to tak bylo, tak se kvůli tomu trápím. Já se opravdu netrápím, akorát mám zaběhlý nějaký životní styl. Já neprasím, mně přirozeně nechutnají nezdravá jídla. Není to o tom, že bych hrozně chtěla a nedám si to, protože jsem chytrá a musím si to odříct. Ne. Když mám chuť, klidně si objednám i nějakou prasárnu. Ale to spíš svátečně.
V tvém diáři bývá také hodně receptů, jsou tentokrát jiné?
V mém posledním diáři je, narozdíl od předešlých, sedm nezdravých receptů, protože sedmička je tak trošku hříšná. Já ji tak cítím a vnímám. Sama taky hřeším, a proto jsou v něm tentokrát i mňamky kalorické, které reálně jím a chutnají mi. Chtěla jsem je představit i těm svým ženám. Je to o tom, si ten život užít. Ale zase asi jedinej návod je mít správnej balanc mezi tím vším.
Ono je někdy těžký toho dosáhnout, smířit se s tím, a začít se milovat taková, jaká jsem. Hezky se to říká, ale hůř dělá. Jak to mají ženy udělat, aby se přijaly se vším všudy?
Nevím, ale musím říct, že mně to taky nešlo od začátku. Možná jsem to v rozhovorech nebyla schopná přiznat a taky jsem měla trápení. Taky jsem měla období, kdy jsem se úplně necítila, řešila jsem a nebyla v úplný pohodě. Spoustu věcí za vás, ženy, vyřeší věk. Já vůbec nevím, proč si ženy zoufají, když jako by "stárnou". Já to vnímám tak, že dospívám. Dospívám do padesátky a jsem za ni šťastná, protože je tolik věcí, které vnímám, vidím, cítím a prožívám o tolik líp, zábavněji, záživněji, hlouběji. Prostě je to super. Myslím, že na spoustu věcí najdete odpověď až v určitém věku.