Facebook
Instagram
Dcera lyžařky Kateřiny Neumannové (49) Lucie (19) se dlouhé roky věnovala tenisu, nedávno však přesedlala na atletiku. V rozhovoru pro Lifee.cz vypráví, jak obtížné je pro ni vyrovnat se se slávou své mámy, s níž ji lidé neustále srovnávají. Lucie přitom touží být pyšná na své vlastní sportovní úspěchy.
Lucie Neumannová je sympatická slečna, která se věnuje tomu, co ji baví nejvíce - sportu. A obětuje mu každou volnou minutu. Proto ji také mrzí, když se veškerá pozornost veřejnosti soustředí jen na její vztah se slavnou mámou.
„Všichni se mě ptají na maminku, ale přeci jen - už jsem dospělá a věnuji se svým vlastním aktivitám. Není příjemné být všemi nahlížena jen jako dcera," vypráví zcela otevřeně Lucie, která se ráda pochlubí svými úspěchy ve sportu. Pro Lifee.cz přidala také pár rad ohledně zdravého jídelníčku a toho, jak dívky motivovat ke sportu.
Lucie Neumannová o vztahu s mámou Kateřinou
Věnujete se sportu. Můžete prozradit, kterému konkrétně?
Od deseti do 17 let jsem profesionálně hrála tenis, dávala jsem tomu veškerý volný čas, ale později mi došlo, že to asi nebude ten pravý sport pro mě. Je to hodně o psychice a samozřejmě také o tvrdé dřině, ale často se vám stane, že během zápasu znervózníte a neukážete všechno, co jste natrénovali. To se mi nelíbilo, proto jsem se rozhodla, že zkusím něco jiného, a to atletiku. Té se věnuji od 18 let a aktuálně se připravuji na trati 800 metrů a zkouším i 400 metrů.
Takže se budete život profesionálním sportem jako vaše máma?
To se teď nedá s jistotou říct, protože k tomu ještě prvním rokem studuji sportovní management. Ale ano, sport je pro mě na prvním místě a dávám tomu maximum.
Jaký vztah máte s mámou?
Skvělý, protože máme obě blízko ke sportu. Můžeme spolu vyrazit na kolo, jít si zaběhat, ale vyrážíme společně třeba i do města na nákupy nebo na dobré jídlo. Samozřejmě, že se vzájemně dokážeme i vytočit - mámu třeba nejčastěji naštve, když doma něco neuklidím. Ale to je asi normální. Žádný vztah není bez mráčků.
Takže vás máma také podporuje ve sportu.
Podporuje mě hrozně moc, bez ní by to nešlo. Ať jsou to rady, které mi dává, nebo spousta věcí, které mi pomáhá zařizovat, a je také můj sponzor, protože zatím sama nevydělávám. Jsem jí za to vděčná.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak hodnotíte její kariéru? Vy sama jste se na archivních snímcích často objevovala.
Byla jsem hodně malá, moc si toho nepamatuji, jezdila se mnou babička. Cestovala jsem po světě, a když se na to dívám zpětně, jsem na mámu moc pyšná. Je to neuvěřitelné, co všechno dokázala, a je pro mě velkým vzorem.
Máte nějaké společné vlastnosti? S ohledem právě na sport bych si představila určitou cílevědomost a vytrvalost.
Určitě, obě na sobě hodně makáme a dřeme, protože když už se do něčeho pustíme, děláme to naplno. Nevzdáváme se a věříme tomu, čeho chceme dosáhnout.
V čem se naopak neshodnete?
Určitě nás s mámou odlišuje hodně věcí, ale jsou to drobnosti, třeba v názorech. Samozřejmě, že nejsem stejná.
Je máma přísná, pokud jde o výchovu?
Přísná není, ale já si myslím, že na mě přísná být nikdy nemusela. Mamka mi nikdy neřekla: „Běž si s kamarádkou, ale v deset musíš být doma." Vždycky jsem byla zodpovědná, takže když jsem věděla, že druhý den musím být ve škole nebo mám trénink, přišla jsem domů třeba v devět - aniž by mi to máma musela říkat. Spánek je důležitý. Nikdy jsem ani neměla potřebu být za rebelku. Kdybych chtěla jít na párty, mamka by mi to nezakázala. Maximálně by řekla, že si myslí, že to není dobrý nápad. Stejně tak se školou. Nikdy jsem od ní neslyšela: „Nikam nepůjdeš, dokud si nedoděláš úkoly." Byla to moje zodpovědnost a pro mě samotnou bylo důležité mít úkoly hotové.
Lucie Neumannová o sportu
A co vy a sláva? Vadí vám, že jste odmalička vystavena médiím?
Už jsem si na to zvykla. Jediné, co mi vadí, je to, že mě všude titulují jako dceru. Všichni se mě ptají na maminku, ale přeci jen - už jsem dospělá a věnuji se vlastním aktivitám. Není příjemné být nahlížena jen jako dcera. Možná bych byla raději, kdyby se nepsalo nic. Novináři se o mě zajímají hlavně kvůli mámě, tak to prostě je. Chápu, že vztah matky a dcery je zajímavý, ale já na tyhle otázky odpovídám pořád. Někdy je to nepříjemné a těším se, až dokážu něco sama za sebe. Chtěla bych, aby se lidé zajímali o mě samotnou.
Pojďme se ještě bavit o sportu. Co je pro vás v atletice největší motivací a hnacím motorem?
V atletice jsem se našla. Líbí se mi, že to, co si vymakáte, potom také na závodech předvedete. Když kondici máte, tak dobře víte, že vám na té poslední stovce nedojde a že můžete ostatní holky předběhnout. V tenisu to bylo jiné - najednou byl stav 5:5, shoda a záleželo už jen na tom, kdo se dokáže víc uvolnit a vyklidnit. Není to o tom, kdo těch forhandů zahrál víc, bylo to celé o hlavě. Atletika mě baví, ráda tvrdě makám. Zároveň to není tak úplně sport pro jednotlivce, ale i trochu týmový - máte svoji skupinu, se kterou jezdíte na soustředění, takže se můžete vzájemně podporovat. Máte také svého trenéra, který s vámi jezdí na soustředění, to v tenisu moc nebylo a trénovalo se jen v Praze. Teď jezdíme trénovat třeba na Kanáry, na Šumavu nebo do Harrachova. Mám motivaci se pořád zlepšovat a baví mě to - to je můj největší hnací motor.
Je i v atletice rivalita a konkurence?
Určitě tam rivalita je, ale pokud to opět porovnám s tenisem, je to jiné. V tenisu hrajete proti jednomu člověku a jdete přímo proti němu, takže může vzniknout určitá nenávist. Ale když běžíte 800 nebo 400 metrů, tak proti vám běží dalších osm holek. V tenisu si neuvědomíte, že vlastně hrajete proti dalším 32 holkám na turnaji, protože v ten moment stojíte jen proti jedné. V atletice běžíte a nemáte pocit, že byste vůči někomu konkrétnímu pociťovala nenávist.
Máte kvůli sportu také nějaký speciální jídelníček?
To nemám. Samozřejmě, že když se blíží závody, snažím se nepřejídat, nebo si říkám, že si tu čokoládu tentokrát nedám - a potom si ji stejně dám. Za tohle jsem vděčná mámě, která mě odmalička učila zdravě jíst. Mám ráda hodně ovoce, zeleniny a masa, opravdu se do toho nemusím nutit. Ráda si dám kvalitní a dobré jídlo, stejně tak něco sladkého po obědě. Lidé se diví, jak moc jím, ale já mám dva tréninky denně, takže toho dokážu sníst opravdu hodně.
Máte nějakou radu pro slečny, které se sportem začínají? Co je podle vás nejdůležitější?
Určitě by je to mělo bavit a měly by najít to, co je bude skutečně naplňovat. Ať klidně zkusí víc sportů. Já také začínala u gymnastiky, plavání, tenisu - zkusit toho co nejvíc. Důležité je i najít dobrou partu, díky které se potom na ty tréninky těšíte. Nechodíte tam jen dřít, ale těšíte se na kamarády. Určitě by je do toho neměli nutit rodiče. Pokud vás sport nebaví, zkuste třeba piano!
Paralympionik Jiří Ježek s manželkou promluvili o jediném zklamání v životě: O dítě jsme se snažili 10 let
Paralympionik Jiří Ježek s manželkou promluvili o jediném zklamání v životě: O dítě jsme se snažili 10 let
Související články
