Facebook
Instagram
Zpěvačka skupiny MYDY Žofie Dařbujánová (28) je v davu k nepřehlédnutí, a to nejen díky oranžovým vlasům. Libuje si totiž v extravagantní módě plné barev a třpytek, do které obléká i chlapce ze své kapely. V rozhovoru pro Lifee.cz přiznává, že je kvůli své jinakosti od dětství terčem šikany. Jak se s posměchem naučila žít?
Zpěvačka Žofie Dařbujánová se výstředně obléká od dětství a od té doby si také zvyká na nepřiměřené, a hlavně nevhodné reakce okolí. „To je jediné, co mě trápí - že na mě lidé na ulici blbě koukají. Ale učím se to nevnímat, protože mi vlastně dělá dobře, že jsem takhle oblečená. A dělám to pro sebe," přiznává v našem rozhovoru. „Když na mě potom lidé hulákají, jestli nešlapu, je to občas nepříjemné."
Žofie nicméně vzkazuje, že mnohdy je to právě kritika, co ji dokáže vyburcovat k další aktivitě. „Někdy to povzbudí a někdy se člověk naopak trošku uzavře do sebe. I takové období jsem měla," říká sympatická zpěvačka, která je na české hudební scéně příjemným osvěžením.
Býváte každoroční ozdobou Cen Anděl. Jak jste se připravovala letos?
Tentokrát jsem na přípravu neměla moc času. Když člověk něco plánuje, většinou to dopadne katastroficky. A když člověk nemá čas a jenom to tam seká, tak to dopadne dobře. Není čas nad věcmi tolik přemýšlet.
Jak jste tedy sestavila letošní outfit?
Napsala jsem módní návrhářce Debbie Brown, od které jsem si už dlouho chtěla nějaké šaty půjčit. Klaplo to, o půlnoci mi šaty předala. Pak mi přišly také boty. Zbytek jsem sesbírala po domě a vyrazila jsem. Takhle to bylo tentokrát jednoduché!
Máte také přilepené kamínky kolem očí...
Já teď aktuálně pracuji u filmu. Natáčíme jeden projekt, kde jsem si docela padla do noty s kamarádkou, kolegyní, která dělá vlasy. Požádala jsem ji, aby mi ještě v karavanu rychle udělala účes. Make-up jsem zvládla sama doma. Potom přišli moji kluci, společně jsme si dali skleničku prosecca a vyrazili jsme.
Co je u vás nového po hudební stránce?
Na konci roku jsme vydali novou desku a ta rozhodně stojí za poslech. Teď se chystáme na léto, které je pro nás dost stěžejní v tom, že se po pandemii covidu vracíme na nohy. Zaměřím se hlavně na tu show, kterou chceme v létě předvést co nejlépe.
Budou koncerty v podobně extravagantním stylu, v jakém vás vídáme?
Myslím, že vždycky byly a vždycky budou. Doufám, že to baví i naše fanoušky, a proto na nás také chodí.
Oblékají se fanynky podle vás?
Do mailu mi jejich fotky nechodí, ale v první řadě to na koncertech vidět je, to je pravda. Myslím, že jsou pro nás typické třpytky a v první řadě je mívají na obličeji všichni, třpytí všechny ostatní a vzájemně se to učí. Je to krásné.
Kde se to ve vás vzalo? Bylo to už na základce?
Nějak to ve mně vždycky dřímalo. Myslím, že s klukama z kapely jsme se v tom všichni potkali, vzájemně podpořili a objevujeme společně.
Je tam nějaký stud, když jdete po ulici, nebo jste naopak ráda, že jste v davu vidět?
Musím říct, že to je jediné, co mě trápí - že na mě lidé na ulici blbě koukají. Ale učím se to nevnímat, protože mi vlastně dělá dobře, že jsem takhle oblečená. A dělám to pro sebe. Když na mě potom lidé hulákají, jestli nešlapu, je to občas nepříjemné. Komu by to nepříjemné nebylo. Ale čím jsem starší, tím víc to beru s nadhledem. Přála bych si, abych to tak měla odjakživa. Člověk se za tím ohlíží s úsměvem, takže vlastně dobrý.
Probíhala kvůli tomu v minulosti nějaká šikana?
Jako jo, byla. Ale podle mě si tím v nějaké míře prošel každý umělec. Nebylo to nic tak hrozného. Vždycky je to spíš takový wake up call.
Takže vás to spíš motivuje jít do toho - a možná ještě přidat?
Někdy ano. Záleží na aktuálním rozpoložení a na sezóně. Někdy to povzbudí a někdy se člověk naopak trošku uzavře do sebe. I takové období jsem měla. Pořád se učíme.
Máte v tomto směru nějakou ikonu? Třeba Vivienne Westwood?
Ano, to je dobře, že to říkáte. Zrovna dnes jsem si na ni vzpomněla, protože jsem se nemohla rozhodnout, který pásek si vezmu, a tak jsem si vzala oba. Tohle by ona udělala také. Po cestě sem jsem se natáhla na chodníku a roztrhla si punčochy. Už jsem si říkala, že to dnes šlo moc jednoduše. Natáhla jsem se těsně před výstavištěm, úplně mě to položilo k zemi. Tak jsem dotrhala ještě tu druhou punčochu – kluci z kapely mě v tom podpořili.
Související články
