Herečka Uršula Kluková je v jednaosmdesáti letech stále vitální a plná energie. V rozhovoru pro Lifee.cz říká, že se v kondici udržuje díky šungitovému koberečku, po kterém denně chodí, sama si ordinuje domácí pleťové kúry a zvláštní pozornost věnuje péči o sebe samu. Denně se sebou promlouvá a užívá si života, který je teď a tady.
Uršula Kluková patří mezi známé osobnosti, které se sešly v hostinci U Mrtvýho ptáka pokřtít novou knihu Aleše Cibulky Deprese není depka.
Pro Lifee.cz herečka přiznala, že ačkoli na ni špatná nálada někdy také padne, pranic si z ní nedělá, oklepe se a dál se raduje ze života. „Každý den pro sebe něco udělám. Vždycky si říkám, že nejdůležitější je teď a tady, protože už jsem v takovém věku, že si to můžu dovolit. Všechno můžu a nic nemusím. Takže se starám o sebe," vysvětluje Uršula Kluková svůj optimistický přístup k životu.
Jak dlouho se znáte s Alešem Cibulkou?
Známe se hodně dlouho a mám ho moc ráda. Hezky se s ním spolupracuje, je úžasný, milý. Je to takový miloučký chlapeček.
Vzpomínáte si na vaše první setkání?
Myslím, že poprvé to bylo, když mu vyšla první knížka. Myslím, že byla o Nataše Gollové a to mě hrozně zaujalo. Tyhle herečky mám ráda a ráda se dívám na staré filmy, proto jsem si tu knížku hned koupila a moc se mi to líbilo. To jsme se ještě ani neznali, jen mě zaujal. Potom jsem ho viděla v televizi a později jsme na sebe někde narazili.
Aleš Cibulka je velmi mladý oproti legendám, se kterými vede rozhovory.
Oproti mně určitě! Musím říct, že mě to docela fascinuje, protože to dneska není moc moderní. Dneska se nosí něco jiného a zabývat se starými lidmi, pamětníky, už vyšlo z módy. On to dělá a dělá to výborně.
Jsou podle vás v této době ještě gentlemani?
Jsou! Já je znám. Asi tři.
To není moc.
To nevadí, ale jsou.
Jak se vypořádáváte se špatnou náladou nebo splínem, když už na vás přijde?
Stane se to, samozřejmě. Někdy úplně cítím, jak mi to skočí na záda. To si potom říkám: „Teď na mě skočila, musím ji sklepat!"
A jak ji sklepáváte?
Normálně se oklepu. Ale skutečně, já si nedělám legraci. Já nejsem depresivní typ.
Pomáhají vám v takových chvílích přátelé, televize nebo hezká písnička?
To ani ne. Čtu si, mám kočku a psa, tak s nimi jdu ven, nebo prostě něco dělám. Většinou se tím moc nezabývám. Myslím, že je to zbytečné, nechci to. Prostě mě tohle téma nějak minulo.
Jak se staráte o svůj zevnějšek? Hodně žen by určitě zajímalo, jak být v osmdesáti stále šik a chodit do společnosti.
Starám se o sebe každý den. Denně šlapu šungitový kobereček a někdy, když ho vynechám, mě to potom mrzí. Dělám si také pleťové kúry a hlavně si povídám sama se sebou. Probírám různé věci, samozřejmě v myšlenkách, ne že bych trpěla samomluvou. Každý den pro sebe něco udělám. Vždycky si říkám, že nejdůležitější je teď a tady, protože už jsem v takovém věku, že si to můžu dovolit. Všechno můžu a nic nemusím. Takže se starám o sebe.
Říkáte, že si děláte pleťové kúry. Můžete prozradit jaké?
Jednu prozradím moc ráda. Je to krájené droždí, které rozředím mlékem nebo smetanou, a naplácám si to na obličej. Potom to opláchnu, pochopitelně s tím nejdu ven.
Pomáhá to třeba na zmírnění otoků?
Otoky zatím žádné nemám, ale je to bezvadná pleťová maska. Obličej se hezky projasní.