Herečka Alena Antalová (50) je mámou čtyř dětí – Aleny (16), Eleny (14), Jana (13) a Marie (9). V rozhovoru pro Lifee.cz hvězda Četnických humoresek odhaluje, které z dětí je jí povahově nejpodobnější, jak pomáhá svým potomkům bojovat s úzkostí nebo zda jí přijde smysluplná nová metoda císařského řezu, kdy si matka sama vyndá dítě z břicha.
Podle herečky Aleny Antalové je život se čtyřmi dětmi vlastně pohádka, která si ovšem žádá velkou logistickou přípravu. Obzvlášť, když děti také hrají profesionálně divadlo a večery, ne-li dokonce celé dny, tráví mimo domov.
„Víkendy jsou moc fajn, třeba zrovna společným setkáním u našeho velkého pětimetrového stolu, kde máme čtrnáct židlí, takže je místo ještě pro další příchozí. Jste srdečně zváni," zve čtenáře Lifee.cz Alena. Ta se muzikálovým nadšencům představí už v lednu v kultovním britském muzikálu Matilda, kde hlavní roli ztvární její nejmladší dcera Maruška.
V lednu bude mít v Městském divadle Brno premiéru muzikál Matilda, kde vás budeme moci vidět v roli Paní Phelpsové. Našla jste s ní nějaké společné vlastnosti?
Mám taky ráda knížky a bezvadné děti, jako je třeba zrovna Matilda.
Váhala jste nad touto nabídkou? Mnozí si vás pamatují například z muzikálů Mamma Mia! nebo Čarodějky z Eastwicku, ale muzikál je přece jen náročný žánr, a to po všech stránkách.
Tuto nabídku jsem vůbec nezvažovala, protože jsem zaměstnaná v divadle a nemám co zvažovat. Ale jsem šťastná, že mohu být součástí tohoto představení, protože to stojí zato. Už když jsem ji před pár lety viděla v Londýně, tak mi Matilda úplně vyrazila dech. Tehdy to ale byl nedosažitelný sen, že bychom ji mohli uvádět u nás v Brně. A podívejte – zase se potvrdila slova Mary Poppins: „Stačí chtít a rázem vše je možné!“
Muzikál Matilda je fenoménem hlavně díky unikátnímu množství dětských herců. Vy sama jste čtyřnásobnou maminkou. Dokážete si představit některé z vašich dítek právě v muzikálu Matilda? Vaše starší holčičky prý už v muzikálech hrají...
Dokážu, protože se každý den koukám, jak se ta moje nejmenší Maruška s touto nádhernou rolí Matildy popasovává a sžívá. Jsem na ni moc pyšná. Moje starší děvčata Alenka a Elenka taky v Matildě účinkují jako off-stage, to znamená, že budou každé představení v zákulisí u mikrofonu a budou pomáhat se zpíváním malým hercům na jevišti. Účinkování dětí na divadle je vždy velká rodinná komplikace a je to náročné ve všech směrech. Ale když jim to jde a jsou u toho šťastné, tak pro to udělám vše.
V čem vaše děti vynikají? Mají už nějakou představu o svých budoucích povoláních?
Vypadá to, že děvčata půjdou uměleckým směrem. Alenka a Elenka studují gymnázium s uměleckým zaměřením, divadelní obor. Janíka to taky moc baví, ale je hodně šikovný i na sport – hraje velmi dobře golf. Tak uvidíme, kam je vítr zavane.
Magazínu Rodina jste prozradila, že jste své dětství vnímala jako těžkou dobu – trpěla jste prý strachem a neporozuměním. Pomáhal vám také určitý útěk do světa fantazie? Případně jak jste tyto nesnáze jako dítě řešila?
Neuměla jsem to moc vědomě řešit, řešil to za mě život sám tím, že plynul, a já rostla. A postupně z toho pocitu strachu a bezradnosti naštěstí vyrůstala.
Jak uklidňujete své děti, když zažívají nějaké strachy nebo úzkosti? Pomáhají například dobrá jídla?
To nevím. Dobrá jídla máme pořád. Spíš sázím na mluvení, rozebírání věcí, komunikaci a samozřejmě co nejvíc objímání a předávání lásky. Moc bych si přála, aby cítily až do morku kostí, jak moc je milujeme a vždy budeme.
Možná jste zaznamenala aktuální trend v porodnictví, kdy si maminka může během císařského řezu sama vytáhnout miminko z bříška. Jak vy osobně – a s přihlédnutím ke svým zkušenostem – hodnotíte tuto moderní praktiku? Mnohé maminky tvrdí, že dojde k většímu propojení mezi mámou a dítětem.
To se dělá? To jsem ještě neslyšela. A to jde? Trochu si to neumím představit… Víte, taky jsem u Alenky měla všechno nastudované a připravené, a nakonec u porodu bylo vše úplně jinak. Ale i když jsem rodila všechny děti v porodnici, tak nemůžu říct jediné špatné slovo, že by mě tam někdo k něčemu nutil a dělal něco, s čím bych nesouhlasila, nebo neměla čas na sebe a na miminko. Měla jsem tam pocit bezpečí, všichni ke mně byli velmi citliví a pozorní a ve všem nám vyšli vstříc. A nejen proto, že jsem známější, měla jsem i porod, kde jsem byla úplně „no name“.
Máte s dětmi nějaké rituály, bez kterých si neumíte představit den? Někdo třeba dělá v neděli ráno palačinky…
Víkendy jsou moc fajn, třeba zrovna společným setkáním u našeho velkého pětimetrového stolu, kde máme čtrnáct židlí, takže je místo ještě pro další příchozí. Jste srdečně zváni.
Jak se připravujete na Vánoce? Patříte mezi ženy, které pečou 20 a více druhů cukroví?
Ne, to nechávám na babičkách a tetičkách, kterých máme hafo, jak se říká v Brně. Já zdobím dům, zahradu, pajtuju jmelí, stavím betlémy, zapaluju františky a svíčky po celém domě. Dělám nanejvýš „chrousty“, a to hlavně pro kamarády, kteří je mají rádi a zvykli si, že jim je každý rok Mikuláš od nás donese.
Kdy je podle vás ideální čas dětem odhalit pravdu s Ježíškem? Případně jak to celé probíhalo – nebo stále probíhá – u vás? Předpokládám, že mezi sourozenci se nic dlouho neutají.
U nás je to tak, že samozřejmě tím, že jsou Vánoce svátky lásky, a té je u nás hodně, tak si navzájem dárečky dáváme. Ale pak se najdou pod stromečkem i dárečky, které tam nikdo z nás nepodstrčil, a ty budou zřejmě od toho opravdového Ježíška. Žádné „fejkové“, jak říká Maruška.
Které z vašich dětí je vám, dle vašeho osobního názoru, nejvíce podobné, ať už fyzicky nebo svými myšlenkovými pochody?
Myslím, že Elenka. Ta mi nastavuje zrcadlo veliké. Svou uzavřeností, introverzí, tím, jak ji divadlo v něčem velmi osvobozuje a otevírá. V tom vidím samu sebe. Nebude to mít úplně jednoduché, děvčátko moje.
Jak máma čtyř dětí relaxuje a hledá čas sama pro sebe? Rozmazlujete se nějak? Existuje třeba jeden den v měsíci, který si vyhradíte jen pro sebe?
Snažím se rozmazlovat, jak se dá, dělám si radost pořád. Naštěstí to pro mě není tak těžké, daří se mi radovat z maličkostí, které vnímám na každém kroku. Chodím třeba cvičit, což mi dělá moc dobře. Jakmile mi odkvete amarylis, koupím si klidně hned nový. Asi před dvěma týdny jsem jela kolem jedné úžasné makronkárny, zastavila jsem a koupila si óbr makronku za 95 korun - hrůza - s bílou čokoládovou náplní uvnitř, kterou miluju, a k tomu malé černé kafíčko. Doteď mě to blaží. Já teda umím žít, co?