Dětská hvězda 80. let zpěvák hitu Ne, pětku ne Josef Melen (49) bojoval v roce 2011 s rakovinou prostaty. V rozhovoru pro Lifee.cz nyní prozradil, že nedávno prodělal další vážnou nemoc, selhání ledvin, které se objevilo dokonce dvakrát po sobě. Převozu do nemocnice předcházel jeho nečekaný kolaps. Nyní, těsně před životním jubileem, už se těší dobrému zdraví a pro fanoušky připravuje překvapení.
Zpěvák Josef Melen (49) moderoval křest audioknihy textaře Ladislava Vostárka, který mu nedávno věnoval text k nové písni Tak jsem tu zpátky, kamarádi. Jak Melen prozrazuje v rozhovoru pro Lifee.cz, když Vostárek tuto píseň psal, ještě netušil, jak příznačně ji pojmenoval. Melen se textu ujal a vysvětluje, že se nedávno vrátil z nemocnice.
Prodělal totiž dvakrát po sobě selhání ledvin. "Dva roky po sobě - vždycky na přelomu dubna a května - mám problémy s ledvinami, až jsem skončil na operačním sále. Je to takový příběh: nahrával jsem s kapelou Devátá planeta a během hodiny, dvou, jsem úplně odpadl, zkolaboval, a vůbec o tom nevím," popisuje svůj první kolaps. "Do roka se mi to bohužel vrátilo, takže jsem následně skončil v nemocnici tady v Praze," říká interpret hitu Ne, pětku ne. Dodává, že dnes už se těší dobrému zdraví. "Dokud člověk pije a chodí na toaletu, tak je to v pořádku."
Josef Melen o vážné nemoci
Co vás pojí s textařem Ladislavem Vostárkem?
Když jsem jezdil za strejdou Ríšou, zpěvákem kapely Turbo, tak mi v roce 1982 Ríša dovolil zahrát si s Turbem na bicí. Byl to pro mě úžasný zážitek a tenkrát jsem se s Láďou viděl poprvé. Stylově jsme nebyli stejní, on jel bigbeat, já popík. Teď jsme se po letech potkali, seděli jsme u mě v nahrávacím studiu a on mi spontánně věnoval text Tak jsem tu zpátky, kamarádi, ke kterému chyběla hudba. Řekl: "Vracíš se z nemocnice po těžké nemoci, tak ti tenhle text dávám!" Byl to pro mě neuvěřitelný impuls a pro ten text jsem složil hudbu. Řekl bych, že je to taková hymna kamarádů.
Kdy ji uslyšíme?
Vychází kolem 15. července a je to první vlaštovka z materiálu, na kterém pracuji ke svým padesátinám.
Mluvil jste o těžké nemoci. Myslím, že jsme nic takového v poslední době nezaznamenali.
To také nebylo třeba. Dva roky po sobě - vždycky na přelomu dubna a května - mám problémy s ledvinami, až jsem skončil na operačním sále. Je to takový příběh: nahrával jsem s kapelou Devátá planeta a během hodiny, dvou, jsem úplně odpadl, zkolaboval, a vůbec o tom nevím. Tenhle můj stav, téměř bezvědomí, byl způsoben nefunkčností ledvin, defacto tedy vnitřní otravou organismu, když ty ledviny nefungovaly. Dohromady mě dávali v jihlavské nemocnici. Do roka se mi to bohužel vrátilo, takže jsem následně skončil tady v Praze.
A dnes už se cítíte dobře?
Dnes už jsem v pohodě. Dokud člověk pije a chodí na toaletu, tak je to v pořádku.
Josef Melen vzpomíná na školu
Máme konec školního roku, jaké největší průšvihy jste jako kluk dělal?
Snažil jsem se nezapojovat do žádných potyček, které byly ve třídě. Můj tatínek totiž velmi nelibě reagoval na jakékoliv poznámky, to býval doma sekec mazec. Ale jednoho dne, kdy jsem seděl v lavici, ke mně přiletěla a praštila mě přes tvář mokrá houba, kterou si kluci mezi sebou házeli. Mě to tak naštvalo, že jsem tu houbu vzal, chtěl jsem ji po tom kamarádovi hodit, ale cestou shodila dva lustry. Bylo z toho samozřejmě obrovské haló, náhrada škody a doma příšerný nářez. To je asi nejzásadnější věc, která se mi ve škole přihodila.
Byla z toho alespoň dvojka z chování?
Byla ředitelská důtka.
A potom jste začal zpívat svůj hit Ne, pětku ne?
To už jsem byl za slušňáka a vlastně jsem reprezentoval školu, pořád jsem byl po nějakých vystoupeních.
Josef Melen je zcela šedivý
Nemůžu si odpustit, že jste nám za ty roky změnil barvu vlasů a teď jste zcela šedivý.
Povedlo se to samo v průběhu několika posledních let. Mám pocit, že během tří let jsem dočista zešedivěl. Ale vůbec mi to nevadí. Cítím se v tom strašně dobře a bezproblémově. Nemůžu říct, že by za mnou ženy chodily a chválily mi to, ale já se v tom cítí skvěle a to je hlavní.
Barvit to nehodláte?
To už mám za sebou, ale je to asi třicet let zpátky, zkoušel jsem to v 90. letech. Nejprve černou, potom tmavě modrou, nakonec i červenou, včetně vousů. Byla to samozřejmě velká rebelie. Ale teď bych se barvit nechtěl. Myslím, že příroda s námi dělá to, co má. Stačí jí trochu naslouchat. Teď, krátce před padesátkou, se cítím neskutečně dobře.