Herec Jan Mansfeld (31) nedávno vstoupil do seriálu Ulice jako Jakub Štěpánek. Mladý spisovatel dává dohromady kriminální seriál a hledá odborného konzultanta, proto se rozhodne oslovit svého strýce, náčelníka u policie. Úkol nakonec přistane na stole policistce Karle, která jím vůbec není nadšená. Jak ale Mansfeld v rozhovoru pro LIfee.cz prozrazuje, ke Karle si Jakub brzy najde cestičku...
Herec Jan Mansfeld se v průběhu našeho rozhovoru upřímně rozesměje při otázce na známou provokativní hlášku „V Budějovicích by chtěl žít každý”. „Nejsem na ni alergický, ale nepoužívám ji, protože na Budějce nedám dopustit," obhajuje místo, kde strávil dětství a dospívání. Kam chodí v Českých Budějovicích na pivo a kde jsou tam nejlepší zábavy? I to herec prozradil webu Lifee.cz.
Jaký je Jakub Štěpánek? Diváci Ulice ho zatím nemají přečteného...
Jakub je spisovatel, který tvoří scénář pro kriminální seriál. Hledá námět a potřebuje odborného konzultanta. Jakubův strýc, náčelník u policie, mu dohodí kolegu Hermana. Tomu se do toho ale moc nechce, proto úkol přehodí na kolegyni Karlu Marečkovou. Tak se Jakub dostane do rodiny Marečkových. Seznamuje se s Karliným manželem, tchánem a tchyní. Tchyni mimochodem hraje skvělá paní herečka Milena Steinmasslová. Rychle si získá jejich přízeň a Karle nezbude nic jiného, než na to kývnout.
Jakub tedy není pro diváky úplně průhlednou postavou.
Je pravda, že Jakub může působit záhadně. Snaží se být pokorný, šarmantní a využívá svůj intelekt. Zjistí, že rodina Marečkových v minulosti zažila nepříjemnou událost, a to se mu stane zdrojem inspirace.
Je Jakub trochu manipulátor?
Svým způsobem možná ano, ale nedělá to rozhodně cíleně. Jde si za svým snem. Jak už asi diváci tuší, mezi ním a Karlou začne vznikat určitá chemie. Divák už v tuto chvíli ví, že se oba potkali v dětství a s postupem času se dozví, jaký bude mít tato dvojice vývoj.
Uvažoval jste někdy dřív nad tím, že byste mohl do podobného seriálu nastoupit?
Rád přijímám všechno, co mi herecký život přinese. Když přišla nabídka na casting, potěšilo mě to. Natáčím od září a budu zřejmě točit do léta a možná přes prázdniny. Teď se řeší, co bude s mou postavou dál. Šok pro mě byl, v jakém tempu se Ulice natáčí. Na jeden natáčecí den se učím opravdu hodně textu a někdy se nevyhnu brzkému vstávání. Ale na to si člověk zvykne. Hodně mi to ulehčili kolegové a prostředí, cítím se mezi nimi moc hezky. Díky tomu, že ten seriál běží už několik let, je ta parta opravdu zajetá. Každý ví, kde je jeho místo a co má na práci.
Zmínil jste paní Steinmasslovou. Jak vás mezi sebe přijaly herecké legendy?
Byla hrozně zlatá, když jsem s ní měl první natáčecí den. Řešili jsme spolu naše postavy, ta její totiž zjistí, že Jakub Štěpánek je vážený spisovatel, který za svou práci získal ocenění. To ji nadchne, protože ona sama je vášnivá amatérská spisovatelka. Jak už jsem zmiňoval, na natáčení je potřeba se naučit hodně textu, a proto jsem byl nervózní, jelikož jsem první dny natáčel právě s paní Steinmasslovou, kterou jsem odjakživa obdivoval.
Předpokládám, že jste byl stoprocentně připravený.
Samozřejmě, to bych si neodpustil. A ona byla úžasná. Vyzařovala vnitřní klid a všechno šlo skvěle. Jinak s každým kolegou, se kterým se potkám na place, je radost pracovat. Nejvíc se vídáme s Markétou Stehlíkovou, která hraje Karlu. Tato spolupráce je velice příjemná, herecky na sebe dokonale slyšíme a taky si užijeme spoustu legrace.
Na Ulici často koukají babičky. Máte doma takovou babičku, která by tento seriál sledovala?
Mám! Babičky a dědové na to koukají, takže byli nadšení, když se dozvěděli, že tam budu hrát. Pravidelně teď obvolávají ostatní členy rodiny a kontrolují, jestli se koukali. Babička je taková hlavní spojka, která to má všechno nakoukané. Dokonce vím, že má Voyo, takže to vidí dopředu, a potom si to pouští ještě jednou. Strašně tím žijou a já jsem rád. Nevídáme se tak často.
Vy se do Českých Budějovic moc často nevracíte?
Snažím se jednou do měsíce. Teď už jsem kluk z Prahy. Budějce jsou pro mě srdcovka, to je jasné.
Předpokládám, že znáte tu hlášku „V Budějovicích by chtěl žít každý”. Nejste na ni už alergický?
Ano, znám...“teda, kromě mě...“ (smích). Nejsem na ni alergický, ale nepoužívám ji, protože na Budějce nedám dopustit. Dětství, prázdniny a víkendy jsem trávil ve Zvěrkovicích, vesnici, která se nachází kousek za Budějcema. Jsem spíše takový poloměšťák. V Budějovicích jsem chodil na střední, dva roky na vysokou školu, během níž jsem byl přijat na JAMU do Brna. Mám na Budějce ty nejlepší vzpomínky. Skvělé je také budějovické pivo, pro něj já mám slabost.
Kam byste mi poradil zajít, kdybych se chtěla dobře najíst a napít? Jaká místa tam máte rád?
Největší koncentrace restaurací a kaváren je kolem náměstí. Náměstí je nádherné, čtvercové s bočními uličkami. Strašně rád jsem poblíž chodil třeba do Horké vany. Tam byl, a doufám, že stále je, divadelní prostor. V Horké vaně jsem strávil tolik dnů a večerů, nocí a možná i rán… Je to částečně kavárna a hospůdka. Vyhlášené jsou také Masné krámy, tam jsme chodili s klukama. Výtečné je pivo Budějovický kroužek. Za zábavou a tancem jsme vyráželi do kulturního domu Slávie, byly tam skvělé diskotéky. Ani nevím, jestli ještě pořád funguje. Na maturitní plesy se chodilo do Metropolu, to je kousek, a na afterparty do Slávie. Byly tam retro plesy, to jsme si užívali.
Máte svoji kapelu Okno. Hrajete také na maturitních plesech? Kde vás můžeme slyšet?
Nejsme kapela, která se zaměřuje na hraní cover písní. Snažíme se tvořit své vlastní, takže na maturitních plesech jsme ještě nevystupovali. Teď právě moc nehrajeme, ale když už, tak spíš v okolí Brna. Je to kapela složená ze spolužáků z JAMU, hrajeme spolu asi pátým rokem.
Zahráli jste si také v Budějcích?
Jasně, i v Praze. Jen je složité se potkat. Jsme čtyři herci rozlítaní po republice. Po absolvování JAMU jsme byli všichni přijati do angažmá v divadle Husa na provázku. V té době nám společná tvorba a hraní problémy nedělaly, ale teď je to horší. Štěstí vůbec je, když se sejdeme. Je těžké vybalancovat kapelu s kariérou, které se nechceme vzdát. Před dvěma lety jsme vydali vánoční videoklip Tiché volání s Pepou Poláškem v hlavní roli. Teď by se to mohlo zase rozjet, protože jsme dostali nabídku na letní festivaly. Doufám, že budou, já mám festivaly moc rád. Skvěle si tam vyčistím hlavu. Když máme koncert, je to taková jedna velká improvizace, rádi si ze sebe děláme srandu. Já hraju na kytaru a zpíváme všichni.
Nenapadlo vás třeba skloubit herectví a zpěv a zkusit muzikál? To je dnes hodně populární žánr. Taková Šakalí léta by vám mohla slušet.
No to rozhodně jo a máte pravdu, že by mě to lákalo. Třeba bych si chtěl zahrát v Pomádě. Ale zatím jsem neměl pořádnou motivaci chodit na konkurzy nebo jsem spíš nenašel odvahu. Vím, že to v sobě mám a zkusil bych si to moc rád. Pořád bych si přál hudbu a herectví hezky balancovat vedle sebe, ani jednoho se nechci vzdát.
Jaké ohlasy jste měl od příbuzných a kamarádů na film Zlatý podraz?
Skvělé! Jen se to podle mě tolik nesetkalo s českými diváky, což je trochu škoda. Bylo to strašně fajn období, přišlo to hned po absolutoriu na JAMU. Dostal jsem angažmá v divadle a také roli ve filmu, takže splněný sen. Byly to pro mě dva ohromné ohňostroje radosti. Půl roku jsme se připravovali na ty basketbalové scény.
Ještě pořád se s kolegy z filmu na basket scházíte?
Teď už moc ne a je to škoda. Jsme pořád v kontaktu a píšeme si. Nedávno nás spojil kriminální seriál Stíny v mlze, který režíroval právě Radim Špaček. Na natáčení jedné z epizod jsme se po čtyřech letech konečně skoro všichni sešli.
Kde všude vás mohou vidět fanoušci divadla?
Nejsem nikde v angažmá, ale pravidelně hraju ve Švandově divadle, v Městských divadlech pražských, dojíždím do Olomouce a také do Brna do divadla Husa na provázku.
Jste hodně rozlítaný. Jak relaxujete? Máte nějaké guilty pleasure, tedy speciální zálibu či neřest?
Možná se to bude zdát zvláštní, ale odpočinu si u řízení. Taky moc rád sportuju, hlavně běhám. Na to musím být sám, mám své oblíbené trasy kolem Vypichu a Obory Hvězda a poslouchám u toho hudbu. Prásknout na sebe můžu taky svou zálibu v televizních retro soutěžích, které si rád pouštím na YouTube. Nejradši mám Riskuj! a Chcete být milionářem?.
Blíží se nám magické datum 22. 2. 2022. Jaký máte vztah k numerologii a vyšší moci obecně?
Jsem věřící člověk, to se přiznám. Nějakým způsobem numerologii věřím. Občas jsem si stránky s výkladem numerologie ze zajímavosti procházel, protože moje babička se v tomhle opravdu vyžívá. Dokonce odebírala specializované časopisy horoskopů a numerologie. Ta by vám k tomu asi řekla víc. Za sebe můžu říct jen to, že v kalendáři to bude vypadat fakt zvláštně, až magicky.
Jak to Honzovi sluší v kapele Okno a jak vypadá jeho přítelkyně? Podívejte se do naší fotogalerie.