Jiří Langmajer se v komedii Ostrov octl na pustém ostrově jen se svou manželkou v podání Jany Plodkové. V rozhovoru pro Lifee.cz teď herec prozrazuje, jak intenzivně kvůli natáčení pracoval na své postavě. A jaké tři věci by si Langmajer vzal s sebou, kdyby se mu stalo něco podobného?
Herec Jiří Langmajer nebyl v Thajsku, kde se komedie Ostrov natáčela, poprvé. Jak v našem rozhovoru říká, cestování k životu potřebuje. Teď ovšem toužil divačkám ukázat, kromě romantických záběrů na bílé pláže, také kus svého vypracovaného těla. Nakonec to nedopadlo podle jeho představ.
„To je jedna z věcí, která pro mě byla naprosto zničující, protože jsem tři čtvrtě roku opravdu strašně dřel, cvičil jsem. Ale bohužel. Když si po padesátce řeknete: ‘Teď budu pěkný, vycvičený a vyrýsovaný!’, tak to prostě takhle nefunguje," povzdechl si herec v rozhovoru pro Lifee.cz. „Takže jsem sice skoro rok cvičil, měl jsem mnohem větší sílu než normálně, ale poznat to na mně nebylo vůbec."
Které tři věci byste si vzal na pustý ostrov?
Určitě bych se zeptal, jestli by se mnou nechtěla jet moje paní, protože ta by mi opravdu hodně chyběla. V každém případě, kdyby to jen trošku šlo, tak bych si s sebou vzal našeho pejska, protože bez toho já nemůžu vůbec žít. A ta třetí věc? To je asi také celkem jasné. Byl by to kamion plzně.
Ve filmu jsme mohli vidět hodně rumu.
Rum v žádném případě, já piju jen plzeňské pivo.
Jak se změnila vaše fyzická kondice? Na začátku vás vidíme cvičit a jistě bylo hodně zátěže i během natáčení v exotice.
To je jedna z věcí, která pro mě byla naprosto zničující, protože jsem tři čtvrtě roku opravdu strašně dřel, cvičil jsem. Ale bohužel. Když si po padesátce řeknete: ‘Teď budu pěkný, vycvičený a vyrýsovaný!’, tak to prostě takhle nefunguje. Takže jsem sice skoro rok cvičil, měl jsem mnohem větší sílu než normálně, ale poznat to na mně nebylo vůbec.
Co by se podle vás stalo, kdybyste na pustém ostrově ztroskotal se svou ženou? Na tiskové konferenci padlo, že podobná úvaha vás s režisérem Rudolfem Havlíkem inspirovala k natočení filmu Ostrov.
Vím určitě, že já bych byl šťastný. Nevím ale, jestli i ona.
Je vaše žena ráda, že se natáčení nakonec realizovalo?
Moje žena je velmi přející. Nejen vůči ostatním lidem, ale především vůči mně. Je ráda, když mám práci a jsem spokojený. Zvlášť když tu práci mám někde v cizině, protože já mám tohle rád - jezdit všude možně. Mnoho let už jezdím potápět se po celém světě a ona není z těch, která by mi řekla: ‘Už zase někam jedeš?!’ Ona naopak řekne: ‘Jeď, miláčku, když to máš rád!"
Jana Plodková mi prozradila, že to bylo vaše první profesní setkání, ale zřejmě vás hodně sblížilo.
Jana je nesmírně talentovaný člověk. Je fantastická herečka a navíc i skvělá a úžasná žena. My jsme si to spolu nesmírným způsobem užili. Jak pracovně, tak i mimo práci. Nemyslím, že bychom spolu museli spát nebo něco mít, ale strašně jsme si to užili v tom slova smyslu, že jsme se celé dny smáli.
Intenzita práce byla maximální. Ona je strašně empatická herečka. Večer jsme šli s ostatními na večeři, zatancovali jsme si, prostě nám spolu bylo dobře a já si troufám tvrdit, že je to na tom filmu vidět.
V džungli je jistě hodně havěti, ve filmu jste například museli řešit situaci s hadem. Jak moc jste byl citlivý vůči místní zvířeně?
Já tohle moc neřeším, protože čím víc to řešíte, tím větší je pravděpodobnost, že se něco může stát.
Vy o sobě říkáte, že jste na nemoci trošku vysazený - hypochondr.
Hypochondr jsem v tom smyslu, že jím všechny možné potravinové doplňky z celého světa. A čím víc jich beru, tím jsem šťastnější. Adéla z toho má strašnou srandu. Ale zase pozor, na druhou stranu, když jde potom do tuhého, tak vydržím ledacos. Pravda ale je, že po třech nedělích už jsem začal nosit pantofle i já. Jinak jsem chodil bos.