Dcera modelky a zpěvačky Jitky Boho Rosalie (7) začala používat zakázaná slovíčka, která se podle ní naučila ve školce nebo ve škole. Modelka v rozhovoru pro Lifee.cz říká, že dceři se snaží vysvětlovat, kdo taková slova používá a proč. Nevhodně si připadá ve společnosti rodičů ostatních dětí, které tato slovíčka ještě neznají. Co v tomto případě radí zkušená koučka Sylvie Mobagi?
Podle modelky a zpěvačky Jitky Boho zatím její sedmiletá dcera zkouší, kam až může zajít. Boho jí trpělivě vysvětluje, že sprostá slovíčka se říkají, jen když nás nikdo neslyší, a nebo se nahrazují vhodnějšími výrazy. To ostatně schvaluje také zkušená koučka magazínu Lifee.cz, Sylvie Mobagi. "Rozhodně se nejdřív zamyslet nad sebou, jací chceme být, jakým vzorem chceme být, pak dětem vysvětlit proč je to něco špatné, i díky tomu nás naše děti formují do lepších dospěláků, u vysvětlování dětem si mnohé uvědomíme i my rodiče. Zákazy nefungují, víte, jak to je, zakázané ovoce nejvíce chutná," uvádí koučka pro Lifee.cz.
Podle ní je také normální, že děti se k peprným výrazům mnohdy dostávají mimo rodinné zázemí a bez patřičných informací. "Když jim to nevysvětlíte a nezodpovíte vy jako rodiče, pak se musíte smířit s tím, že jim to vysvětlí nějaký youtuber či kamarád a to nemusí být vždy to, s čím souzníte," dodává Sylvie Mobagi.
Sprostě děti mluví už ve školce?
Jitko, vaše dcera prý začala používat sprostá slovíčka, je to tak?
Je to tak, Rosi teď s těmi dětmi začíná takhle mluvit a asi je to přirozené. Já si vždycky říkám, že si nevzpomínám, že bych mluvila takhle sprostě - opravdu si to myslím. Možná to před pětadvaceti lety bylo trošku jiné. A hlavně jsem z vesnice. Tady v Praze je to všechno rychlejší. Je to jiné. Rozdíl tam jde znát.
Myslíte, že je to u dětí obecně způsobené výchovou?
Zrovna u nás si myslím, že ta sprostá slova jsou ze školy nebo ze školky. Nemyslím si, že by to takhle bylo na vesnici. Tam je všechno pomalejší. Ano, ta slova také přicházejí, ale později. U Rosi jsem byla překvapená, že už ze školky nějaká slovíčka přicházela. Takhle - ze začátku je to spíš úsměvné a člověk se tomu zasměje, ale v první třídě už zkoušela víc. Ptala jsem se: "Rozálko, a víš vůbec, co to znamená?" Samozřejmě: "Ne!" Tak jsem začala vysvětlovat. Tak, aby to pochopila, a abych použila vhodné výrazy.
Co byste tedy poradila?
Prostě vysvětlovat - to je pro mě důležité. Dávala jsem k tématu příspěvek na sociální sítě, ve kterém jsem psala, že vysvětlujeme, že se taková slova neříkají. I když, tohle bych uvedla na pravou míru. Samozřejmě, ty peprnější výrazy, sprostější, ty u nás nejsou. Neříkám je já a nechci, aby tak mluvily moje děti. Sem tam nějaké vole nebo do prdele asi ujede. Tomu se někdy nevyhnu, protože jsem temperamentní. Ale ostřejší výrazy nepoužívám, a pokud ano, musí to být v soukromí. Samotné se mi to nelíbí. Někdy si člověk nepomůže, protože si u té nadávky uleví. Dávám si pozor, aby u toho nebyl nikdo další. Nechtěla bych, aby to Rosálka slyšela ode mě. Takže vysvětluji - co to znamená, kdy se to používá a kdo to používá.
Místo ty vole ty vogo
Kdo podle vás tato slovíčka používá?
Říkám jí, že samozřejmě častěji kluci a k holkám se to nehodí. Ale vidím na ní, že si to potřebuje zkusit a že chce být v partě - to je, myslím, typické. Možná si připadá jako větší frajerka. Vysvětlovat, vydržet a možná i trošku ignorovat. Je to těžké, protože někdy jsou u toho i rodiče ostatních dětí, které tyto výrazy ještě neznají a nepoužívají. Když se na vás potom podívají se zdviženým obočím, je náročné vysvětlovat, že doma takhle nemluvíme a má to ze školy. Před těmi dětmi a jejich rodiči ještě zdůrazním, že se to říkat nemá. Nic jiného nám asi nezbývá, než vysvětlovat.
U vás doma byla tato slůvka naprosté tabu?
Já si právě nevzpomínám, že bych někdy takhle mluvila. Neuvědomuji si, že bych měla nějaký zákaz a rodiče mi říkali: "Takhle nemluv." To přišlo až v pubertě, když jsem byla na rodiče drzá. Sprostá slova jsem neříkala, protože jsem chtěla být vzorná. A podobně se snažím motivovat i Rosálku: "Vždyť jsi tak šikovná, paní učitelka tě chválí, vždyť to není hezké, když se takhle mluví." Vidím na ní, že je snaživá a po mně je trošku perfekcionalistka. Chce samé jedničky. Říkám jí, že ani já jsem takhle nemluvila, protože se to k holce nehodí. Pro mě samotnou je překvapením, že to moje dcera používá - a v jejím věku. Netrhám si z toho vlasy, protože tyhle situace ještě přijdou.
Jak reagují lidé v komentářích?
Shodují se na tom, že dětem také vysvětlují. Přiznají dětem, že oni takhle také občas mluví, protože vypustit takové slovíčko je přirozené a člověku se uleví. Vidím to na sobě, člověku se v tu chvilku uleví. Vidím to i u své dcery - je v ní nějaká nahromaděná energie. Dokonce se mi někdy předem omluví: "Mami, já se omlouvám, ale já to musím říct! To nemůžu ničím nahradit." Místo vole třeba používáme ty vogo. Ale vidím na ní, že to za každou cenu potřebuje říct. V tu chvilku jí to povolím a zasmějeme se. Ale určitě nechci, aby v tom pokračovala.