Dnes by oslavil 90. narozeniny herec, spisovatel a dramaturg Leoš Suchařípa, který se proslavil filmy Skřivánci na niti nebo Faunovo velmi pozdní odpoledne režisérky Věry Chytilové. Jak na tátu a na dětství vůbec vzpomíná jeho syn David? Byl rád, že se rozhodl vydat v otcových šlépějích a stát se hercem? S tím vším se svěřil webu Lifee.cz.
Bouřlivák s pronikavýma inteligentníma očima, tak na Leoše Suchařípu vzpomínají pamětníci. Jeho syn David v rozhovoru pro Lifee.cz zavzpomínal na dětství a odhalil zákulisí pražského Činoherního klubu, kam tátu jako dítě často doprovázel. „Určitě si dnes se sestrou vzpomeneme, 15. února na tatínka myslíme každoročně. Byl pro mě docela výraznou osobností a také velkým vzorem," přiznává Suchařípa mladší.
Když jsem se narodil, prakticky nikdo tátu neznal
Herec říká, že jako dítě otcovou slávou příliš zasažený nebyl. „Táta natočil poslední film v roce 1965, to byli Skřivánci na niti, a potom dlouhá léta nemohl z politických důvodů dělat žádnou práci na televizní obrazovce ani ve filmu. Takže když jsem se narodil já, už ho prakticky nikdo neznal, jen pamětníci z šedesátých let, kdy byl poměrně exponovanou osobností," vypráví Suchařípa.
Znovu proslavila Leoše Suchařípu až Věra Chytilová
V době, kdy se jeho otec vrátil k filmu díky snímku Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne, už byl David dospělý. „Měl jsem díky tomu úžasné dětství i studia, protože mě nikdo s tátou nesrovnával. Já nebyl synem slavného otce," naráží na častý problém dětí z hereckých rodin.
David strávil dětství s Libuškou Šafránkovou v divadelním klubu
Přesto Suchařípa přiznává, že jeho dětství bylo ovlivněno divadlem a uměleckým prostředím, ve kterém se jeho otec pohyboval. „Táta účinkoval asi do roku 1970 v pražském Činoherním klubu, kde jsme se sestrou trávili docela dost času, protože tam probíhal veškerý život naší rodiny," vzpomíná na dětství, kdy se setkal s takovými hereckými osobnostmi, jako byl Petr Čepek nebo Libuška Šafránková.
„Všichni se k nám chovali moc hezky. Na co rád nevzpomínám, je doba, kdy táta musel pryč z Prahy a my děti zůstaly s mámou. Tátu jsme viděli jen v sobotu a v neděli. Byla to prostě taková blbá doba a doufám, že se už nikdy nevrátí," přeje si Suchařípa mladší.
Leoš Suchařípa měl jasno, že David skončí u herectví
Svoji budoucnost začínal řešit už v sedmé nebo osmé třídě, kdy si také přišel pro radu k rodičům. Už v té době ho bavil sport a navštěvoval také dramatický kroužek v Lidové škole umění. A ačkoli mu táta s mámou svorně řekli, že by se měl rozhodnout sám, cítil, že jsou přesvědčeni o tom, že na herectví by se hodil. „Rád jsem bavil společnost, bavilo mě vymýšlet fórky. Byl jsem trochu exhibouš. Ale určitě bych o sobě neřekl, že jsem extrovertní typ," dodává herec se smíchem.
Leoš a David Suchařípovi strávili pět let na jednom pódiu
S otcem potom pět let společně hráli právě v Činoherním klubu. „Kdyby to dělat nechtěl a nebavilo ho to, tak by šel od toho. Z toho můžu usoudit, že byl nakonec rád, že tohle povolání dělám a že mu nedělám ostudu," myslí si David.
K otci si často chodil pro radu, protože byl přesvědčený, že divadlu rozumí. „Věděl, jak se tohle povolání má dělat. Hrál pravdivě a bez chyb. Byl dobrým příkladem. Řídím se tím a snažím se mu alespoň trochu přiblížit," popisuje Suchařípa, jak se na něm spolupráce s tátou projevila.
Vždycky to jde udělat lépe, tvrdil synovi Leoš Suchařípa
„Pro pochvalu od něj by ale člověk šel opravdu daleko," směje se herec, jehož divadelní kusy prý Suchařípa starší raději konstruktivně opřipomínkoval, než by syna chválil. „Nikdy neřekl, že to bylo super, protože vždycky to jde udělat líp," uzavírá David Suchařípa. Diváci ho aktuálně mohou vidět například v pražském Divadle Kalich, kde působí hned v několika komediálních rolích.