Facebook
Instagram
Milovník dobrého jídla Lukáš Hejlík (42) představil veřejnosti unikátní kurzy vaření, které probíhají online. Projekt, jehož mottem je "Učte se od těch nejlepších", nabízí vzdělávání pod taktovkou slavných šéfkuchařů Jana Punčocháře či Marka Raditsche nebo cukrářky Šárky Divácké. Jak Lukáš prozradil webu Lifee.cz, jediný, kdo v jeho rodině zatím o jídlo nejeví zájem, je jeho sedmiletý syn Vojta.
Lukáš Hejlík si z mizerného apetitu svého synka zatím nic nedělá, protože z vyprávění ví, jak špatnými jedlíky byli jedni z nejlepších kuchařů v republice. Prozatím je tedy Vojtův jídelníček poněkud monotónní.
„Pro někoho to možná bude skandální, ale spousta rodičů to asi zná - prostě jsme na rýži s rýží na rýži, nebo na suchých těstovinkách s trochou omáčky. Hlavně nic zeleného," popisuje moderátor, který má vedle syna ještě patnáctiletou dceru Kláru. „Doufejme, že se to změní. Tím bych také chtěl říct, že můžete být pro cokoli sebevětší fanda, ale to neznamená, že se pro to nadchnou i vaše děti," dodává Hejlík.
Herce jsme zastihli ve vyhlášené pražské restauraci U Matěje, kde velí kuchyni šéfkuchař Jan Punčochář. Právě zde byly ExtraKurzy.cz slavnostně představeny veřejnosti.
Našel jste mezi ExtraKurzy nějaký online kurz vaření, který byste si rád vyzkoušel?
Zaujaly mě úplně všechny, konkrétně třeba sváteční oběd, protože když už chceme pro své blízké uvařit něco extra, tak si na tom dáme záležet - ať už jsou to suroviny, nebo provedení. Chceme prostě zapůsobit. Proto je dobře se tomu pověnovat a udělat to kvalitně, což tahle platforma nabízí.
Vy sám cestujete po republice a vyhledáváte nejlepší podniky. Stíháte přitom vůbec vařit?
Jedna věc je, jestli stíhám nebo nestíhám, druhá věc, jestli mě k tomu vůbec žena pouští. Na kurzech se držíte nějakých pravidel, ale zrovna já jsem hrozně vzletný a velice rád improvizuju. To zase moje žena úplně nedělá - potrpí si na řád a přesný postup, na tom staví a zdokonaluje se. Já se nerad opakuji, proto to takhle nedělám. Moje žena na základě toho zřejmě usoudila, že bude lepší, když budu doma vařit méně často. Nechávám to na ní. Ale ačkoli mám času málo, rozhodně se toho nebojím a myslím, že něco uvařit zvládnu.
Máte nějaké preference?
Jednou jsem absolvoval kurz dýňového rizota na italský způsob, bylo to u jednoho Itala, a od té doby se toho držím. Tam najednou neimprovizuju. Takže je vidět, že když člověk dostane noty, slyší, jak ta hudba hezky hraje. A tohle jsou jídla, která mě žena nechá vařit, protože ví, že rizoto mi jde. Nebo třeba jehněčí.
Podědil lásku k jídlu také váš syn Vojta?
Zatím je to jablko, které padlo daleko od stromu, ale my se ho snažíme nějakým podivným kouzelným magnetem přitáhnout k tomu našemu kmenu. Jde to pomalu. Na druhé straně já se gastrem jako nadšenec zabývám docela dlouho a kuchaři mi velmi často říkají, že byli jako děti úplní nejedlíci.
Co tedy Vojta jí?
Pro někoho to možná bude skandální, ale spousta rodičů to asi zná - prostě jsme na rýži s rýží na rýži, nebo na suchých těstovinkách s trochou omáčky. Hlavně nic zeleného. Doufejme, že se to změní. Tím bych také chtěl říct, že můžete být pro cokoli sebevětší fanda, ale to neznamená, že se pro to nadchnou i vaše děti.
A vaše patnáctiletá dcera Klára?
Ta se mnou nadšení pro jídlo sdílí. Chodí se mnou od streetfoodu po fine dining a myslím, že si to užívá. Doufám, že se teď nechytá za hlavu a neříká si, jak tady kecám.
Je něco, co se vám během experimentování v kuchyni nepovedlo?
Vedu takové sdružení, které už se nepotkává tak často a jmenuje se Gastrokroužek. Je to setkávání foodblogerů a podobných nadšenců a tam jsem několikrát zabodoval totálním trapasem. Ať už jsem dělal kokosovou rýži a nepřinesl jsem rýži, přes nepříliš povedený vývar... Bylo toho hodně. Povedlo se mi prostě několik faux pas, ale abych zůstal v gastro terminologii, řeknu foie gras.
Související články
