Miroslav Etzler boří mýty o tom, že chlap vaří, ale neuklidí. V kuchyni válí s pětiletým synem Samuelem

Herec Miroslav Etzler (58) navštívil v pražských Butovicích společně se synem Samuelem (5) nově otevřenou pobočku obchodního řetězce s nábytkem XXXLutz. Hodně času Mirek strávil v kuchyňském oddělení, proto se náš rozhovor přirozeně stočil k vaření.

Blonďatý chlapec Samuel kolem nás pobíhal, sotva se zastavil, a s každým se spontánně dával do řeči. Jak nám Mirek v rozhovoru vysvětlil, je to jedna z vlastností, kterou po něm nepodědil. "Jsem stará zapšklá duše a od dětství jsem byl samorost. Raději jsem si někde v knihovně četl, než abych šel s kamarády hrát fotbal. Spíše jsem inklinoval k přátelství s lidmi, kteří byli o generaci nebo o dvě starší," vzpomíná Miroslav Etzler na své dětství. "On je naprosto otevřená bytost, až mě to někdy děsí. Snažíme se mu vysvětlit, že není možné s každým odejít. Ale to je pro něj nepochopitelné," krčí rameny populární herec.

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika Mesarošová o synovi Eliánovi: Platíme mu školku za 250 tisíc korun, chceme, aby mluvil anglicky

Miroslav Etzler miluje vaření

Miroslave, kdo u vás doma vaří?

Já vařím a vařil jsem vždycky. Mám kamaráda, který říká: "Nechápu, že to na sebe vždycky všechno práskneš!" Jednou s tím zkrátka doma začnu a potom už je to automaticky na mně. Werich říkal, že čas strávený na rybách se nezapočítává do života. Já říkám, že - pro amatéry - to stejně platí v kuchyni. Vařím kde co, všechny možné kuchyně napříč světem. Miluji Asii, mám rád italskou kuchyni... mohl bych vařit tři hodiny denně bez problému.

Ale kdo potom myje to nádobí?

A to je ono! Dovařím, na plotně jsou tři nebo čtyři nádoby plné jídla a není tam jediné špinavé nádobí. Použiju a hned umyju. Někdo to rve do myčky, ale to já nedělám. Asi to není zrovna košer aktivita, která by měla pomáhat šetřit vodu, protože té já spotřebuji opravdu hodně. Jinak nepotřebuji pomoc, dokonce si sám i nakoupím. Není po mně špína, uklidím si po sobě - když něco spadne na zem, utřu to. Přestože jsem výrazné maskulinum, mám hodně feminních vlastností. Jsem taková nepovedená chlupatá holčička.

Neříkejte, že vaše paní také nevaří? Co jí jde nejlépe?

Ona těch jídel moc nemá. Dělá výbornou bramborovou kaši, což není vrchol kulinářského umění. Dělá dobrou rajskou, proto jsou mé nejoblíbenější jídlo - přes tu záplavu ostatních - plněné papriky s rajskou omáčkou. K tomu jsem ji naučil několik banálních jídel, třeba zelené asijské kari se zeleninou, nebo aglio olio - byť i to musíte dobře trefit. Ale to už se naučila dělat skvěle. Ale do těžších zápasů se nepouští.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra Vojtková o synovi Nathanielovi: Cítím vůči němu zodpovědnost, žiju vědomě a bez alkoholu

Syn Miroslava Etzlera je neposedný strávník

Váš syn je vděčný strávník, nebo je vybíravé dítě?

Můj syn je neposedný strávník. Mám pocit, že v současné době je mu to jedno. Paradoxně se vyhýbá masu.

To dělá hodně dětí, třeba zase začne.

Možná je to tím... když třeba dělám guláš, dělám ho klidně čtrnáct hodin. Maso se potom úplně rozpadá a je to provoněné. Když jsem se učil vařit, používal jsem pestrou paletu koření, ale teď dám klidně jen sůl a pepř. V jednom televizním pořadu jsem vařil s Emmanuelem Ridim a vím, že každá kvalitní surovina má specifickou chuť. To znamená, že když koupíte kvalitní maso, má také dobrou chuť a není nutné jej zabíjet něčím dalším. Nějaké feferonky a kari, to je zbytečnost. Jen si musíte počkat, než se maso správně uvaří. Dobrý vývar, ten se dělá čtrnáct, patnáct, ale i dvacet hodin.

Dnes obchody nabízejí hodně vychytávek do kuchyně, ať jsou to lisy na citrony, struhadla nebo mixéry. Kterou pomůcku máte nejraději vy?

Já jsem prvobytně pospolná společnost. Nesblížil jsem se s internetem, i když ho používám a používám také sociální sítě, ale pořád je to pro mě pracnější než pro mladší generaci. Představte si, že děláte rychlou asijskou kuchyni, kde potřebujete wok a velký oheň - stoprocentně plyn, protože na sporáku to neuvaříte, zelenina by se vám podusila - zkrátka stačí mi to nejjednodušší. Nepotřebuji pánev za 20 tisíc, stačí mi ta za 600 korun, a vystačím si s obyčejnou dřevěnou vařečkou. Mám pocit, že dobré jídlo se dá udělat i za velmi špatných podmínek. Dobrý malíř vám namaluje krásný obraz i na obal od pizzy. Čím jsem starší a čím déle vařím, s větší jistotou vím, že na guláš mi stačí pět základních ingrediencí.

Jak zahušťujete?

To jsem se také s časem naučil - nezahušťuji omáčky moukou, to nedělám nikdy.

Takže smetanou?

Výjimečně. Dělám třeba rychlou nepravou svíčkovou. Mám rád kuřecí stehenní řízky, které orestuji. Hovězí maso trvá připravit moc dlouho. Do výpeku potom přidám dvě kila mrkve, kilo petržele, kilo celeru, orestuji to, zaleji vařící vodou a provařím. Potom jen promixovat a je to dokonalé. Většinou to musím ještě trochu zředit a výjimečně tam tu smetanu na vaření dám. Samuel toho sní... když mu to chutná, tak nejí, ale žere. Když mu to nechutná, tak zase říká, že už má dost.

Kdysi jsem k sobě domů pozval kamarády a dívka mého kamaráda řekla, že uvaří. Dělala jehněčí se špenátem a s bramborovými knedlíky. Připravovala to jídlo snad sedm hodin a to jsem moc nechápal. Jeden můj kamarád říká, že vařím nekompromisně. Mrsknu to tam, nevážím a neměřím, ale je to strašně dobré.

Dnes už raději zvolím o něco kvalitnější suroviny. Když koupíte dobrá rajčata, tak jich do dobrých těstovin pro dva lidi stačí čtyři. Když vezmete nekvalitní rajčata, musíte jich mít kilo a půl, protože nemají žádnou chuť a přidáváte cukr. Někdo oponuje, že dobré suroviny jsou drahé, ale vy jich nepotřebujete tolik.

Mohlo by Vás zajímat:

Tajemství klidných nocí s miminkem: Olga Lounová prozradila, jak kojí malou Ariannku, aby spala celou noc

Syn Samuel je až moc důvěřivý

Naznačil jste, že váš syn má jídlo rád. Jaké další vlastnosti po vás podědil?

V ničem mi není podobný, opravdu. Já jsem stará zapšklá duše a od dětství jsem byl samorost. Raději jsem si někde v knihovně četl, než abych šel s kamarády hrát fotbal. Spíše jsem inklinoval k přátelství s lidmi, kteří byli o generaci nebo o dvě starší. On je naprosto otevřená bytost, až mě to někdy děsí. Snažíme se mu vysvětlit, že není možné s každým odejít. Ale to je pro něj nepochopitelné.

Jak se to projevuje v běžném životě?

Pár let už nebydlíme v Praze, bydlíme na severu, kousek od Liberce. On chodí po ulici, lidé mu neodpovídají a on je z toho udiven. Má pocit, že lidé, kteří jsou starší, mají více zkušeností a rozumu v hlavě, by mu měli odpovídat. Je to kluk jako já - to určitě. Je temperamentní jako já, to bez debaty. Bude také rád vařit. Je vnímavý a miluje přírodu jako já. Tohle máme společné. Ale v nitru bude daleko větší extrovert, než jsem byl já. Přestože dělám tuhle extrovertní práci, tak jsem velký introvert.

Galerie Miroslav Etzler se pochlubil synem Samuelem: Pětiletý klučina podědil jeho oči a úsměv

+ 11 fotek + 12 fotek