Facebook
Instagram
Už v pondělí 17. dubna budou na Nové scéně Národního divadla oceněni v přímém přenosu České televize autoři nejlepších knižních novinek. Večerem budou letos poprvé provázet Daniela Písařovicová a Saša Michailidis. V rozhovoru pro Lifee.cz zavzpomínali na první knihu, kterou v dětství přečetli, a vysvětlili, proč odmítají elektronické čtečky.
Moderátor Saša Michailidis, který je napůl Řek, vzpomíná na dětství strávené mezi komiksy. „Po večerech, kdy už jsem měl spát, jsem míval tu deku, pod kterou jsem si svítil baterkou," vypráví v našem rozhovoru Saša, který část školní docházky strávil v Řecku.
Jeho kolegyně Daniela Písařovicová si oproti tomu musela cestu ke čtení najít. „Já spíš běhala po venku a cestu ke knížkám jsem si hledala až postupem času. Pro mě bylo něco jako povinná literatura za trest. Nesnášela jsem psát deníky a vlastně jsem to nechtěla ani číst. Mě si knížka našla až v pozdějším věku," dodává Daniela, kterou by prý maminka rozhodně nenechala nad knihami ponocovat.
Již dnes vás čeká přímý přenos udílení cen Magnesia Litera. Jak probíhají přípravy?
Daniela: Namluvila jsem medailonky nominovaných, což je naprostý základ, a se Sašou se sehráváme.
Saša: Já čtu.
Opravdu si načítáte všechny kandidáty na cenu?
Saša: Úplně všechny ne. Daniela jistě potvrdí, že v tom krátkém čase od zveřejnění nominací to není možné.
Daniela: Tak to je super! Tím pádem ty budeš za toho chytrého a já budu vedle tebe ta milá. Vzhledem k věku už ozdobou být nemohu.
Saša: Naopak, ty budeš ozdobou. Daniela bude zpívat a tančit - to jsme ještě neřekli, je to překvapení letošního ročníku. Já budu vlastně jen číst, co je napsáno.
Daniela: Saša kecá.
Danielo, byla jste hvězdou StarDance, takže proč možnost tance zahazovat?
Daniela: Já byla velká hvězda, to ano. Bavilo mě to, ale tím bych to uzavřela.
Pojďme ke knížkám. Co máte aktuálně rozečteného?
Saša: Já dočetl Tři kapitoly od Daniela Hradeckého. Je to drsné a skvělé. Teď tam mám dvě knížky, ke kterým se stále vracím, protože já při čtení v posteli hrozně usínám, takže ideálně musím mít něco krátkého. Mám u postele knihu Uvnitř banánu od Pavla Klusáka, což jsou výborné krátké věci z umění, a také od Jana H. Vitvara Umění, kterému nikdo nerozumí. U toho se opravdu bavím.
Daniela: Já aktuálně čtu Osvětimský orchestr.
Není to depresivní čtení?
Daniela: Je, ale já tuto tematiku čtu nejčastěji, byť to zní hrozně zvláštně. Strašně mě to zajímá a myslím si, že každý bychom se v tom měli orientovat, abychom společnými silami nedopustili hrůzy, které zde byly v průběhu druhé světové války.
Jaká byla první knížka, kterou jste přečetli? Někdo má třeba Honzíkovu cestu nebo Malého prince...
Saša: Já měl určitě komiksy, Spiderman nebo Judge Dredd. Bylo to k mému věku trochu neúměrné čtení, ale hrozně jsem to žral. Také jsem přečetl snad všechny knihy od Julese Verna.
Daniela: To jsou strašně zajímavé odpovědi, já jsem v tomhle hrozně přízemní.
Saša: Ty jsi intelektuálka, já jsem četl komiksy.
Daniela: To právě vůbec nejsem! Takže Honzíkova cesta je podle tebe na větší výši? Ne, já spíš běhala po venku a cestu ke knížkám jsem si hledala až postupem času. Pro mě bylo něco jako povinná literatura za trest. Já nesnášela psát deníky a vlastně jsem to nechtěla ani číst. Mě si knížka našla až v pozdějším věku.
Saša: Naopak, já také běhal po venku, aby to nevypadalo, že jsem za knihomola. Ale po večerech, kdy jsem už měl spát, jsem míval tu deku, pod kterou jsem si svítil baterkou.
Daniela: My jsme měly se ségrou asi přísnější rodiče. Nás by nenechali.
Saša: Moje máma tohle nezvládala. Mami, promiň.
Sašo, pokud vím, tak máte řecké kořeny. Jak je na tom řecká literatura a čtete ji?
Saša: Já se narodil v Praze, ale můj tatínek je Řek. Četl jsem řeckou literaturu, když jsem v Řecku chodil do školy, ale to bylo opravdu jen ve škole, takže to byly jen Ilias a Odyssea, a potom náboženství - to bylo hrozně nezáživné. To jsem raději běhal po tom venku. Ale mám doma třeba Nikose Kazantzakise a říkám si, že bych to v řečtině asi měl přečíst. Jen jsem se k tomu za celé ty desítky let nedostal. Proč? Nevím.
Velké téma jsou v knižním světě také elektronické čtečky. Používáte je?
Daniela: Právě, že ne. A každou dovolenou jsem v nervu, jestli mi všechny ty knížky, které jsem si nabalila, ještě projdou, nebo je budu muset nechat na letišti. Ta čtečka by mi to hrozně usnadnila, ale já se jí bojím. Bojím se, že by mě to nebavilo. Když čtu nějaký dlouhý článek na počítači, začínám mít pocit, že se v tom ztrácím. Ne v textu, ale v tom, jak je to nepřehledné. Listovat knížkou, to já miluju. A miluju také plnou knihovnu. I z tohoto důvodu vzkazuji všem výrobcům čteček - ano, plačte, já si to zatím nekoupím.
Saša: Teď jsme se shodli, to je dobré. Mám to stejně. Já se v tom na čtečce prostě ztratím. Kniha je pořád dobrá. Ale samozřejmě, že mám spoustu věcí na ipadu a když je potřeba - třeba Karla Teigeho s sebou asi nikam nepovezu - je dobré mít něco málo v elektronické podobě.
Magnesia Litera má letos novou kategorii, a to Cenu Magnesia za přínos knižní kultuře. Komu byste ji věnovali?
Daniela: Tak to vůbec nevím. Už jsem přemýšlela, kdo by se mi tam líbil. Ale vzhledem k tomu, že čtu spíše mladší autory, a když Kateřina Tučková dostala národní cenu za literaturu, vzbouřil se celý národ, že ji dostala moc brzy. Takže nevím, komu bych ji dala, protože když se podívám na české autory, tak se většinou soustřeďují do mladších ročníků.
Saša: My to asi necháme těm, kteří to mají rozhodnout. Přemýšlel jsem, že by se to mohlo dát nějakému překladateli nebo překladatelce, protože oni mají velkou zásluhu na tom, co se u nás vydává.
Daniela: Třeba Martin Hilský.
Saša: Ano, to je varianta. Ale abychom se netočili jen v těch slavných jménech. Ti, kteří tomu rozumí, určitě najdou někoho, kdo si to zaslouží.
Daniela: Takhle - my dva to nebudeme!
Související články
