Facebook
Instagram
Moderátorka Televizních novin Veronika Petruchová (27) bývá často označovaná kopii své kolegyně Lucie Borhyové, byť má kaštanově hnědé vlasy. V rozhovoru pro Lifee.cz vypráví mladá novinářka o rodném Slovácku, a vysvětluje, proč je pro ni tak důležitý kroj. Ve skříni jí visí hned dva a nedávno v něm dokonce přišla do vysílání.
Moderátorce Veronice Petruchové srovnání s Lucií Borhyovou nevadí. Jsou kolegyně a potkávají se často v maskérně. „Možná máme nějaké podobné rysy, větší oči a podobně. Ale každá jsme jiná a každá máme co nabídnout. Tohle srovnávání určitě nepovažuji za nic negativního, ale je to úsměvné," říká Veronika. „Když jsem zde začínala a srovnávali mě s Lucií, byla to pro mě pocta," vzpomíná moderátorka Televizních novin.
Lifee.cz navštívilo Veroniku přímo v sídle televize Nova a provedla nás zákulisím včetně maskérny či kostymérny. Moderátorka promluvila o práci ve zpravodajství, ale také o svých kořenech a zálibě v tradičním oblékání. „Kroj je součástí mé identity. Doma mám dva, které oblékám při slavnostních příležitostech," vysvětluje sympatická brunetka.
Veronika Petruchová pochází ze Slovácka
Pocházíte ze Slovácka. Jaká byla vaše cesta do Prahy?
Chtěla jsem zkusit něco nového a vzhledem k tomu, že v Hroznové Lhotě, odkud pocházím, není tolik pracovních příležitostí, tak jsem zamířila rovnou do hlavního města. Můj původní plán byl zkusit DAMU a stát se herečkou, ale to neklaplo. Náhradním plánem byla žurnalistika a musím říct, že mě to natolik chytlo, že jsem nakonec ráda, že to život takhle zařídil a ukázal mi tuto cestu.
Vracíte se na Slovácko často?
Není to tak časté, rozhodně ne každý víkend. Už mám svůj život také v Praze, ale snažím se to kombinovat. Zrovna včera jsem se z Hroznové Lhoty vrátila, vždycky je to příjemný odpočinek. Jiná mentalita lidí a přijde mi, že je tam snad i jiné časové pásmo. Vždycky mi trvá, než se s tím srovnám. Ale je to tam krásné a jsem ráda, že mohu pendlovat mezi vesnicí a velkoměstem.
Jste tam slavná?
Tam je slavný každý, kdo se alespoň jednou ukáže v televizi. Ale je to příjemné. Všichni se tam známe. Je to malá vesnice, která má asi 1 200 obyvatel. Ví tam o mně, protože jsou věrnými diváky naší televize a vždycky mě to potěší. Je to milé setkání s lidmi. Ráda poslouchám také jejich názory na naše zprávy. Je to názor diváka, který se určitě hodí.
Jsou nějaké tradice, které dodržujete? Vybaví se mi třeba kroj nebo nějaké typické jídlo.
Jsme vesnice plná tradic, ať už to jsou Velikonoce, Vánoce, hody nebo fašaňky. Žijeme na tradicích a také to vesnici dodává ducha. Celkově nás to spojuje a pořád je tam co dělat. Ať už je jaro, léto, podzim nebo zima.
Veronika Petruchová o své práci
Prošla jste si cestou od reportérky v terénu až k moderátorce ve studiu. Bylo to dobrodružné?
Asi bych lhala, kdybych řekla, že to byla procházka růžovým sadem. Každá práce a každý růst obnáší nějaký tlak - ostatně i diamant vzniká pod tlakem. Když se ji snažíte dobře uchopit, musíte této práci také hodně obětovat. Trénovat, být stále ve střehu, mít přehled o aktuálním dění. Jsem ráda, že jsem si prošla těmi schůdky a teď jako moderátorka ve studiu dobře vím, co obnáší práce v terénu. Dokážu se vžít do kolegů, takže když jim pokládám otázku ze studia, vím, kam zamířit a jak jim nahodit udičku. Výsledkem je potom týmová práce, která je pro všechny komfortní.
Zpravodajství je velmi turbulentní, ať už jsou to prezidentské volby, nebo válka na Ukrajině. Je nějaké téma, o kterém by vám z etických důvodů vadilo vysílat?
Snažím se každou informaci přijmout tak, jak je, hezky ji zpracovat a předat lidem. Myslím, že informovanost je důležitá a nemůžeme mluvit jen o hezkých věcech, ale také o těch dramatických, které nejsou příjemné - mnohdy ani nám. Ale je důležité, aby o tom lidé věděli. Snažím se k tomu přistupovat profesionálně. Asi bych neodmítla říct žádnou informaci. Vše je navíc společně provázané. Od schválení našimi nadřízenými až po důkladnou přípravu reportérů. Já jsem na konci celého toho žebříčku a nerada bych zkazila práci všem přede mnou, kteří na tom usilovně pracovali třeba celý den.
Který moment ve vysílání byl pro vás nejvíce emotivní?
Byl to asi začátek války na Ukrajině. Bylo to velmi dramatické a myslím, že každého občana České republiky to zasáhlo. Všichni jsme měli strach a nevěděli jsme, co nás bude čekat. Jestli pouze poskytneme útočiště uprchlíkům, nebo válka přijde i k nám. Bylo to velmi dojemné, hlavně když jsem viděla děti na ulici, které mnohdy přišly o rodiny, kamarády a domovy. Tohle nenechá klidnou ani mě, i když se snažím v sobě citlivé informace zpracovávat, aby mě to příliš nerozhodilo a můj výkon byl profesionální a bez dalších emocí.
Veronika Petruchová v osobním životě
Jak tedy potom relaxujete, když přijdete z práce a máte plnou hlavu?
Ráda se toulám ulicemi Prahy a k tomu se výborně hodí můj pejsek. Věčně někde chodím a vnímám třeba přírodu v parcích nebo jdu na pokec s kamarády u vína. Každý má nějakou formu relaxu. Když se mi chce ještě povídat, tak vyrazím do společnosti. Když si chci vyčistit hlavu, vezmu pejska a vyrazím do parku.
Máte krásný byt na Starém Městě. Hodně lidí dnes řeší bydlení, jak jste našla byt s tak skvělou polohou?
Je to o štěstí a o náhodách. Měla jsem to štěstí, že tento byt koupil můj švagr, takže je to rodinná záležitost. Já se v centru Prahy držím už od začátku, protože jsem společenský člověk. Jsem ráda v centru dění - a to i tady v práci. Na Malé Straně se mi líbí, že je všechno blízko a vím o všem, co se kde šustne.
Veronika Petruchová o Lucii Borhyové
Váš úsměv nám připomíná Lucii Borhyovou a média vás už takto také titulovala. Jak se díváte na takové srovnávání s naší největší televizní ikonou?
Myslím, že každá máme něco do sebe. Možná máme nějaké podobné rysy, větší oči a podobně. Ale každá jsme jiná a každá máme co nabídnout. Tohle srovnávání určitě nepovažuji za nic negativního, ale je to úsměvné. Když jsem zde začínala a srovnávali mě s Lucií, byla to pro mě pocta.
Bavíte se spolu? Jste kamarádky?
Samozřejmě, jsme kolegyně, takže se potkáváme v práci, nejčastěji v maskérně. Je to vždy takový holčičí pokec. Minule jsme se třeba bavily o cestování s pejsky. Mezi námi je příjemný kolegiální vztah a navzájem si držíme palce. Jsme tým, kterému jde o výsledek, a to abychom srozumitelně a hezky předali lidem, co jsme si pro ně připravili.
Dala vám Lucie nějakou radu?
Nabízela mi to, takže když jsem v nějaké otázce tápala, tak jsem se na ni mohla obrátit. Když jsme začínali ve večerních Televizních novinách, tak jsme dostali jako pomocnici Kristinu Kloubkovou, která mě i Martina Čermáka učila, jak na to. Připravovala nás na různé situace, které se během vysílání mohou stát. Bylo příjemné stát se součástí týmu a cítit, že je tam člověk vítaný.
Veronika Petruchová a rodinné zázemí
Práce ve zpravodajství je časově velmi náročná. Máte v Praze oporu ve svém příteli?
Aktuálně přítele nemám, ale mám kolem sebe spoustu přátel, kterým se mohou svěřit, kterým mohu věřit a se kterými mohu probírat různá témata a hledat v nich oporu. Nebo jen tak sedět a užívat s nimi života. Jsem za ně velmi ráda. To je moje opora.
Máte v Praze také bratra.
Ano, je to tak. Mám dva bratry. Jeden je na Moravě a je to typický vesnický kluk. Má sady, vinohrady, rodinu a postavil si dům. Můj starší bratr žije tady v Praze a věnuje se podnikání. Vidíme se skoro každý druhý den. Je příjemné mít 500 metrů od sebe někoho z rodiny a mít v něm oporu.
Veronika Petruchová v maskérně
Jak to funguje u vás v maskérně?
Každý moderátor má svoji kosmetickou taštičku se svými produkty, které mu nejvíce vyhovují. Práce v maskérně je součástí celého výsledku, proto si na tom dáváme velmi záležet. Máme šikovné maskérky, se kterými konzultujeme volbu rtěnky nebo čehokoliv jiného. Holky nás krásně nalíčí a produkty máme vždy připravené. Mám několik odstínů rtěnek a jsem ráda, že mám na výběr od růžové až po oranžovou, protože to celé ladíme s kostýmy. Všechno musí být tip ťop.
Jak se líčíte sama, když večer vyrážíte do společnosti?
Když jde o velkou společenskou událost, využiji našich šikovných maskérek a kamarádek zároveň. Ale jako každou holku mě make-up zajímá, takže bych řekla, že základ umím nalíčit sama a užívám si, když se s make-upem mohu vyřádit. I já sleduji trendy a jsem ráda, že si tady o tom s holkami mohu popovídat a mám inspiraci na další nákup.
Je něco, co vám příliš nejde? Třeba nalepování řas?
U žen je důležitá přirozenost a líbí se mi, když mám své řasy a své obočí. Stačí jen zakrýt nedokonalosti a podtrhnout přednosti. Nic umělého, ženám to zbytečně ubírá na kráse. Ostatně, právě přirozenost je aktuálně trendy.
Takže se nebojíte chodit bez make-upu na běžné schůzky?
To zase ne! Přirozeností myslím i trošku make-upu. Zrovna já jsem typ, který se líčí, i když jde vynést odpadky. Cítím se potom upravená a lépe připravená na celý den. Říkám si, že kdybych někoho potkala, neměl by váhat, jestli jsem to já, nebo ne. Už jsem si na make-up zvykla a líčím se každý den.
Veronika Petruchová nosí kroje
Jaký střih šatů vám vyhovuje?
Mám ráda volnější a rozevlátý. Samozřejmě i tady sledujeme trendy a v každém období jsou jiné barvy a střihy. Baví mě to kombinovat. Když je jaro, tak výrazné barvy. Mám ráda áčkové sukně, protože si myslím, že hezky podtrhují ženskost, zvýrazní pas a zakryjí případné nedokonalosti.
A mimo vysílání?
Jsem takový chameleon. Někdy mám ráda teplákový styl, někdy gala, více fashion nebo bláznivé a někdy vyjdu v kroji. Ráda styly střídám a vidět mě můžete pokaždé jinak.
Kroj skutečně oblékáte?
Ano, nedávno jsem v něm dokonce byla ve vysílání Snídaně. Bylo to pro mě zpestření. Už se k tomu nedostanu tak často, jako tomu bývalo dřív. Ale kroj je součástí mé identity. Doma mám dva kroje, které oblékám při slavnostních příležitostech.
Jaká je jejich historie?
Dědíme je z generace na generaci, takže moje babička ho má po své babičce a máma dostala kroj od své tchyně. Kdo ví, komu ho předám já. Věřím, že i po mně ho někdo bude dál dědit.
Související články
