S příchodem podzimu vstupuje na obrazovku TV Nova čtvrtá a závěrečná série oblíbeného seriálu Policie Modrava. Režisér Jaroslav Soukup, který má na kontě klenoty, jako je Láska z pasáže nebo Diskopříběh, tentokrát obsadil do role zdravotní sestry svoji manželku Petru Martincovou (53). V rozhovoru pro Lifee.cz prozradila, proč do seriálu naskočila až v závěrečné řadě, a také, jak se v poslední době udržuje v kondici.
Herečku Petru Martincovou si filmoví fanoušci pamatují jako Boženku z filmu Byl jednou jeden polda. Jak sama říká, i kdyby už nikdy nic nenatočila, zřejmě se do historie československé kinematografie už nesmazatelně zapsala. „Pořád si na to lidé pamatují a pořád mi o tom vyprávějí. Ty filmy se každoročně vysílají a jsem na tom asi podobně jako Sagvan Tofi. Ten s mým manželem také natočil několik filmů a kdyby dodnes nic nedělal, lidé ho budou pořád znát, protože ho televize neustále připomíná," směje se Martincová.
Seriál Policie Modrava se de facto začal natáčet kvůli vám. Je to pravda?
Ano. Dlouho jsem si nikde nezahrála, to je takový úděl nás manželek režisérů. Alena Mihulová, žena Karla Kachyni, by mohla vyprávět. Bylo mi v té době 40, proto jsem do manžela trochu hučela - ráda bych se ještě objevila před kamerou. Podporoval mě také mužův bratr, můj švagr. Nicméně v té době už jsem měla svoji profesi v turistickém ruchu, učila jsem se němčinu. A protože se jazyky učím poslechem nebo pozorováním, dívala jsem se na německé seriály, včetně Doktora z hor. A v tu chvíli mě napadlo, že by bylo skvělé, kdyby manžel natočil něco podobného.
V prvních sériích jste se ale neobjevila.
Když to manžel nabídnul televizi, odpověděli mu, že nestojí o vztahový seriál, ale raději by krimi, které dnes trenduje. Proto se to celé přepsalo a má postava z toho přirozeně vypadla. Manžel mi dal přečíst první sérii a sama jsem uznala, že tam pro mě žádná role není. Nenávidím urputnost, když je něco za každou cenu, proto jsem to nechala být a další série jsem už ani nečetla. Měla jsem své práce dost.
Kdy se to zlomilo?
Teď. Tahle série, to byla spíše náhoda. Můj spolužák z DAMU Ondřej Kepka natočil dokument. Měli jsme sraz v Poněšicích, kde je kulturní centrum lidí z AMU, a seděli jsme tam se spolužáky do rána. Hučeli do mě, že jsem hloupá a že bych měla rozhodně hrát. Říkali, že komických hereček moc není. Cestou z Poněšic do Srní jsem nad tím přemýšlela - věděla jsem, že jde o poslední sérii Policie Modrava. Přijela jsem do Srní a oznámila manželovi, že bych si vlastně ještě ráda zahrála.
Co on na to?
On byl upřímně zaražený. Říkal, že všechny linky už jsou napsané. Nakonec řekl, že nad tím ještě popřemýšlí. Za dva týdny přišel s tím, že dopsali roli zdravotní sestry, která prochází celým seriálem. Přišla jsem do party, kde kralují Taťjana Medvecká, Dáša Čárová a Jana Boušková.
Jak se vám do herecké profese naskakovalo? Je to jako jízda na kole?
Je! Buď to umíte, nebo ne, především u toho filmového herectví. Jediné, z čeho jsem měla strach, byly texty. Měla jsem celé natáčecí dny, což si žádalo hodně textu. Soukup nesnáší, když herec neumí text. První den byly velké nervy, protože se na vás dívá celý štáb: „Manželko, předveď se!" Potom už to šlo. Jediný rozdíl je, že mám pár kilo navíc, než před lety, ale to se nedá nic dělat.
Připomínají vám fanoušci stále 90. léta a film Byl jednou jeden polda?
Ano, pořád si na to pamatují a pořád mi o tom vyprávějí. Ty filmy se každoročně vysílají a jsem na tom asi podobně jako Sagvan Tofi. Ten s mým manželem také natočil několik filmů a kdyby dodnes nic nenatočil, lidé ho budou pořád znát, protože ho televize neustále připomíná. Tyhle komedie jsou nesmrtelné. Uvidíme, jak to se mnou bude dál.
Jak se vám daří po pandemii covidu? Co jste během té pauzy dělala?
Jsem spokojená. Jsem povahou věčný optimista, takže když přijdou chmury, beru to jako „všechno zlé je pro něco dobré". Netočila jsem, živila jsem se posledních pár let cestovním ruchem a do toho jsem začala hrát golf a dělat windsurfing. K tomu jsem přidala němčinu a španělštinu. Ocitla jsem se mimo svoji profesi, v jazykovkách, a díky tomu poznáte úplně jinou bublinu lidí.
Uklidnilo vás to?
Hrozně! Vystoupila jsem z té své bubliny. Díky tomu jsem se ocitla nohama na zemi, v realitě, a svým způsobem jsem se uvolnila. Herecké povolání je hrozné v tom, že nejste pánem svého osudu. Neustále jen čekáte, až vám někdo něco nabídne - jste závislí. Já se považuji za svobodného člověka. Jsem šťastná, když něco mám, a když přijde něco navíc, bude to super. Když to nevyjde, nezblázním se. Fakt, že si dokážu poradit i mimo branži, byl pro mě velmi osvobozující.
Jak se o sebe staráte? Máte skvělou postavu, jako byste nestárla.
Mám pocit, že teď skoro nic nedopnu. Tento rok se na mně podepsal. Odjedu třeba na měsíc do Španělska nebo na pět týdnů do Tarify, na jih Gibraltaru. Když moc nebo málo fouká, jdu hrát golf nebo dělám windsurfing. U golfu nachodíte hodně kilometrů. Ale musím se držet. Teď skoro nic nedopnu, ale už zase s manželem odjíždíme, tak doufám, že s tou postavou něco udělám. Sportuji moc ráda.
Co když se to teď rozjede a projeví o vás zájem další seriály nebo pořady? Šla byste do toho?
Určitě - pokud by mi to časově vyhovovalo. Asi bych nešla do nekonečného seriálu, na to mě neužije. Mám ještě další povinnosti. Kdyby ovšem přišlo něco zajímavého, ráda bych zase hrála. Protože když se vrátíte před kameru, vybičujete se k tomu, abyste se hlídala. Máte motivaci, nestojíte na místě a zase se sebou něco děláte. Každý impuls je dobrý.