Petru Janů (69) letos čekají dvě velká životní jubilea. V listopadu oslaví sedmdesátiny a také 50 let na české hudební scéně. V rozhovoru pro magazín Lifee.cz přiznává, že si naordinovala dietu, protože se na své chaloupce nechala strhnout těžkými kalorickými jídly, která zde vyvářela pro své přátele.
Zpěvačka Petra Janů si chalupu z 12. století v jižních Čechách zvelebila natolik, že se v posledních letech stala jejím druhým domovem. Často a rádi ji zde navštěvují také její přátelé, což se prý odrazilo na její postavě. „Na chalupě na to mám čas a ráda ničím své kamarády jídlem. Jsem přes hodně, opravdu hodně kalorickou českou kuchyni," přiznává v našem rozhovoru.
„Mou doménou jsou omáčky nebo pečená kačenka, silné vývary a zelňačka, ve které stojí lžíce. Tyhle věci miluju, takovéhle prasárničky," směje se zpěvačka, která má s jídlem spojenou také vůni, která ji provázela po celé dětství. „Moje babička dělala ze syrových rajčat polévku, kde bylo zelí, česnek a další ingredience. Bohužel mi nestihla dát recept, ale tu vůni, tu si vybavit dovedu - klidně hned teď," zasnila se.
O Muži roku a vkusu na chlapy
Jak hodnotíte finále soutěže Muž roku, na kterém jste v pátek vystoupila?
Domlouvali jsme se s prezidentem Davidem Novotným dlouho, hledali jsme termín, a pořád jsme se nemohli trefit. Takže to tam byla moje malá premiéra. Zpívala jsem své osvědčené hity Říkej mi a také S láskou má svět naději, což má v dnešní době úplně nový rozměr. Abych nebyla tak vážná, dala jsem si také To máme mládež - protože ti kluci jsou oproti mně opravdu vnoučci.
Jaký máte vkus na chlapy? Heidi Janků nám třeba prozradila, že se jí líbí snědí muži.
To mně taky! Líbí se mi vysocí a tmaví muži, a hlavně s nimi musí být legrace. Já už koukám spíše na takové věci. Nemusí být extra velký krasavec, ale musí na něj být spolehnutí a být s ním sranda.
Jsou pro vás mladí muži stále atraktivní? Některé ženy přitahují spíše starší partneři.
Chlapi se rádi podívají na pěknou ženskou a já to mám podobně, také se ráda podívám na hezkého chlapa. Ale že bych z toho omdlévala, tak to zase ne. Víte co - je to podobné, jako když se člověk rád podívá na hezký předmět nebo panorama.
Pro život to ale není, že?
Ne!
O svém maltézáčkovi
Daří se vám poslední dobou báječně. Přesunula jste se na chatu uprostřed lesů, kde jste také vybudovala rybník.
Máte pravdu, je mi krásně. Do lesa ráda utíkám od svých problémů a od všeho zlého. Mám také nového chlupatého kamaráda, maltézáčka, a proto je mi v přírodě dobře.
V pátek byl Mezinárodní den psů.
Fakt?! No vidíte, a já tomu svému ani nepopřála. Ve čtvrtek jsem přijela do Prahy a pejska jsem dala do školky. Ale bude mu tam hezky, smutno mu nebude. On strašně miluje jednu vlčici, Aidu, a je tam s ní. Kamarádí se také s Jackem Russellem.
Existují i oficiální školky pro psy. To už jste také zkoušela?
To ne, on je u kamarádky. Já bych ho nemohla dát k cizím lidem, bylo by mu smutno.
O vaření a vůni dětství
Ve středu 19. října vás čeká velká oslava 70. narozenin a také 50 let na hudební scéně, připravujete velký koncert v pražské Lucerně. Těšíte se?
Turné jedu už od začátku roku. Velkou radost mi udělala Česká televize, protože aktuálně jsem uprostřed natáčení dokumentu o své 50 let trvající cestě. To mě těší, protože se díky tomu vracím do dětství a do Semaforu. Čeká mě třeba povídání s panem Suchým, kterého také zbožňuji, a díky kterému jsem dnes tam, kde jsem. V Semaforu mi šest let dávali školu, měla jsem to vlastně místo konzervatoře.
Dozvíme se něco, co jsme o vás netušili?
Určitě ano. Spoustu věcí mám ještě schovaných v rukávu. Hodně vás toho také napadne na konkrétních místech, ke kterým se vážou vzpomínky. Potom se to hezky vrací jako takové flashbacky.
Máte nějakou vůni, která je pro vás spojená s dětstvím?
Mám. Moje babička dělala ze syrových rajčat polévku, kde bylo zelí, česnek a další ingredience. Bohužel mi nestihla dát recept, ale tu vůni, tu si vybavit dovedu - klidně hned teď.
Vy sama vaříte?
No jasně, a jak! Já vyvářím, no jejej! Na chalupě na to mám čas a ráda ničím své kamarády jídlem. Jsem přes hodně, opravdu hodně kalorickou českou kuchyni.
Takže třeba bramboráky?
Všechno, ale mou doménou jsou omáčky nebo pečená kačenka, silné vývary a zelňačka, ve které stojí lžíce. Tyhle věci miluju, takovéhle prasárničky.
O fyzičce a rituálech
Jak se o sebe staráte, protože třeba zpěvačka Markéta Konvičková moc hezky mluví o tom, jak si udržuje postavu...
Já jsem si do lockdownu také držela lajnu. A musím říct, že jsem se za ty dva roky, co jsme žili ve vzduchoprázdnu, parádně rozkydla. Ale teď už jsem vzorná a dávám se dohromady, protože do té Lucerny musím být šik, to je jasné.
Kvůli kostýmům?
Já doufám, že se do některých i vejdu. Ne, dělám to hlavně pro svůj vlastní pocit. Člověk také potřebuje mít fyzičku, aby sám utáhl velký koncert.
Máte nějaký životabudič, který vás po ránu spolehlivě nakopne? Možná to souvisí i s nějakými rituály.
Mám rituály a čím jsem starší, tím víc jich je. Ráno například musím mít pomalý rozjezd.
Já například vstávám o hodinu dříve.
Přesně! O hodinu dřív, abych měla klid, udělala si kafíčko, přečetla si noviny, nikdo na mě nesmí mluvit a hlavně spěchat. Já si prostě tenhle svůj rituál musím užít, přes to nejede vlak. A na kafi jsem závislá, to je fakt.