Zuzana Kajnarová, herečka známá ze Specialistů nebo z vánoční pohádky Anděl páně, pozvala redakci Lifee.cz do svého nově zrekonstruovaného mlýna ve Smilovicích. S manželem Romanem Říčařem zde vybudovali romantické místo s kouzelným výhledem na sto let starý rybník.
Nově zrekonstruovaný mlýn Zuzany Kajnarové a Romana Říčaře leží v malebné obci Smilovice. Jak oba říkají, díky pandemii covidu měli dostatek času přebudovat romantické zázemí v odpočinkovou wellness zónu, kterou chtějí pronajímat nejen párům ze širokého okolí. Zázemí zde najdou výtvarníci, jogíni nebo divadelníci. Aktuálně jsou tady váleční uprchlíci z Ukrajiny.
Jak se to stane, že se herecký manželský pár pustí do rekonstrukce mlýna?
Roman: Jezdil jsem do tohoto kraje jako malý kluk k babičce. Když jsme se potom se Zuzkou vzali, rozhodli jsme se, že tady koupíme ruinu mlýna, ze které bychom rádi něco hezkého vybudovali. Mluvili a snili jsme o tom dlouho, ale nakonec jsme to dokončili až před dvěma lety, kdy byla kolaudace. Nejprve jsme postavili rybník, ten se podařilo obnovit asi po sto letech, a rok na to jsme zrekonstruovali penzion. Postavili jsme ho téměř z nuly, z ničeho.
Do práce jste se pustili v té nejhorší době pandemie.
Roman: Ano, v podstatě jsme tu první vlnu pandemie strávili tím, že jsme dokončovali Smilovický Mlýn.
Zuzana: Všechno zlé je pro něco dobré. Bylo méně práce v Praze, takže byl čas více se věnovat mlýnu. Pobývali jsme s dětmi nedaleko na naší chalupě. Manžel měl zázemí a měl tady nás. Řekla bych, že ta koronavirová doba lidi donutila nevyjíždět tolik do zahraničí a hledali spíš pěkná místa v Česku.
Inspirovali jste se někde? Předpokládám, že rekonstrukce mlýna není žádná legrace.
Zuzana: Manžel to měl patnáct let v hlavě, takže nějaké plány byly.
Roman: To je taková americká móda, říkat, že jsme měli nějaký tým. Ale my jsme měli neuvěřitelné štěstí na lidi, kterými se nám podařilo obklopit. Měli jsme fantastické projektanty, kluky z Ukrajiny, kteří nám to celé pomáhali postavit. Oslovili jsme skvělou interiérovou designérku. Součet těchto hodnot je na celkovém výsledku vidět. Byl to náš sen, stálo to hodně energie a peněz. Je to pro mě a pro naši rodinu takový splněný životní sen. Velice nám pomohl i můj táta, který se bohužel dokončení nedožil. Zároveň je to pořád jenom dům, který je potřeba naplnit obsahem. Neprovozujeme to jako penzion, ale jako dům na pronájem. Podporujeme lidi z kultury, kteří tady chtějí dělat své akce, workshopy nebo aktivity pro firmy.
Máte s mlýnem ještě nějaké plány?
Zuzana: Myšlenka nebyla postavit dům, na kterém budeme vydělávat pronájmem. Máme k tomuto místu vztah a chtěli jsme vybudovat prostor, kde se budou scházet lidé s podobnými zájmy. Těšíme se, že přijedou lidé, kteří nás budou inspirovat. Před deseti lety, když tady ještě nic nestálo, tak jsme měli myšlenku workshopů, které by nás bavily dělat. Já měla malé děti, ale manžel už tady v létě vedl keramický nebo třeba kovářský kurs. Tahle řemesla nás také oslovují a baví. Smilovický Mlýn nabízí zázemí a možnost setkávat se s lidmi. Ať už to budou jogíni, divadelníci nebo tanečníci.
Roman: Teď by tu měli být studenti výtvarné školy, kteří studují malbu.
Zuzana: Měli jsme možnost naše nájemníky také poznat, protože když je ubytujeme, jdeme se za nimi také podívat.