Moderátorka primáckého pořadu ShowTime Laďka Něrgešová (46) se s dcerkou Medou (6) a synem Adamem (14) připravuje na Vánoce. Děti od sebe dělí 8 let, což může být komplikace ohledně názorů na existenci Ježíška. Jak se prostořeká Laďka přiznala, pět let od rozvodu prožívá ty nejkrásnější svátky a spolu s dětmi se vrací k tradicím - vyjma štědrodenního půstu, který má vést ke spatření zlatého prasátka.
Moderátorka pořadu ShowTime na CNN Prima News Laďka Něrgešová si Vánoce užívá. „Od rozvodu máme už páté Vánoce v širokém kruhu rodinném," libuje si nestárnoucí herečka, která si před lety prošla poměrně dramatickým rozchodem s otcem svých dětí, novinářem Jaroslavem Pleslem.
Dnes je jako matka samoživitelka spokojená. „Celkově musím říct, že pokud pominu Vánoce z dětství, pak za posledních cca dvacet let byly Vánoce tři a čtyři roky zpátky snad ty nejkrásnější!" přiznává.
Vašeho syna Adama a dceru Medu dělí osm let. Jak společně prožívají Vánoce? Je náročné udržet pozornost obou z nich?
Myslím, že pozornost udržovat nemusím. To kouzlo chvíle a celého dne je docela nakažlivé. A ano, Meda pak kolem večeře sotva napětím dýchá a Adam už to má asi třetí Vánoce holt trochu méně napínavé, ale těší se taky. Jediné, co už ho moc nebaví, jsou adventní kalendáře. V tom je prostě znát, že už je velký. Ale jinak se těšíme všichni. Čteme si o tom, vyprávíme si, dodržujeme některé zvyky. Zdobíme, pečeme… A bohužel i uklízíme. Ale my Vánoce máme rádi. Všichni.
Otázka za milion: Jak to mají vaše děti s Ježíškem? A jak to zařídit, aby starší sourozenec nekazil radost tomu mladšímu?
To není za milion. To je otázka přístupu a výchovy. A ta je k nezaplacení! Já vlastně moc nechápu, na co se ptáte – nám nosí dárky Ježíšek. A ten nic nekazí!
Jak obecně slavíte Vánoce? Sejde se 24. prosince celá široká rodina, nebo zůstáváte komorně s dětmi u vánočního stromečku?
Od rozvodu máme už páté Vánoce v širokém kruhu rodinném. A vůbec – celé svátky je to o hodně lidech, a to včetně Silvestra. Toho oslavit ideálně na horách s kamarády, i když to dvakrát kvůli covidu nešlo. Celkově musím říct, že pokud pominu Vánoce z dětství, pak za posledních cca dvacet let byly Vánoce tři a čtyři roky zpátky snad ty nejkrásnější!
Pojďme spolu do kuchyně: pečete na Vánoce několikero druhů cukroví? Nebo jen dva tři? Či dokonce cukroví kupujete?
Až na pár výjimek, když jsem byla třeba po porodu, cukroví peču. A tři druhy by mi nestačily. Jsem ale už střídmá v množství várek. Peču kolem deseti druhů cukroví, ale nikdy ne velké množství. Stejně se to jí jen pár dní v době, kdy je jídla a dobrot hojnost, a pak by se to rozdávalo a vyhazovalo. Peču hlavně plněné a polévané druhy cukroví. Ale od každého jeden, dva plechy. Akorát teda samozřejmě linecké a vosí hnízda máme s množstevní převahou.
Jaký je váš bramborový salát? Co v něm nesmí chybět, a co do něj naopak zásadně nedáváte?
Zásadně do něj nedávám vajíčka natvrdo, uzeniny a ani hrášek, protože to by pak byl vlašský salát! Já připravuji bramborový přesně takový, jaký mě učila maminka. A dávám do něj řepkový olej. A majonézu pak už jen „na barvu“, aby jí tam nebyly tuny. Možná vás bude zajímat taková vychytávka, které se držím. Salát udělám v obří míse, dochutím, smíchám ho s tím řepkovým olejem a dám do chladu. A jen to množství, které vždy aktuálně potřebuji, vyndám z lednice a smíchám s majolkou. A pak salát vydrží klidně až do Silvestra „fresh“.
Bez které pohádky to pro vás nejsou ty pravé Vánoce?
No přece klasika. Všichni víme, které to jsou. Mně na Vánoce nevadí koukat popadesáté na tu samou pohádku. Já to mám ráda, má to takové lehce stabilizační účinky.
Jsou nějaké tradice, bez kterých se přes svátky neobejdete? Třeba čekání na zlaté prasátko?
No, tohle zrovna ne! Jinak nemáme žádné speciální zvyky. Naprostá klasika.
Držíte po svátcích diety, nebo hřešíte bez výčitek?
Vždycky hřeším bez výčitek! Ale také si zatraceně dobře před každým hříchem rozmyslím, zda mi to za to stojí, Vánoce nevyjímaje. Ano, jsou to pro mě svátky pohádek, lenošení a dobrých jídel. Slovo dieta nemám obecně ráda. Zkrouhlo se to na takový časově omezený proces, kdy jeden trpí a jí totální nesmysly. Anebo nejí vůbec, to je snad nejhorší. Já vím moc dobře, co musím dělat, abych fungovala. A také vím, co musím dělat, když pár dní v kuse hřeším. Ale všeobecně vzato se snažím svému tělu moc neškodit celoročně. Což ale zase neznamená, že bych se striktně zřekla některých věcí. Ideálně prostě všeho s mírou.
Jaký materiální dárek byste si pod stromečkem opravdu přála, byť se to přání třeba nesplní?
Nové auto, barák na Ořechovce, soukromý tryskáč, vlastní nemocnici. Tohle myslíte? Víte, jak se taky pozná stáří? Že už moc dobře víte, že tu jedinou věc, kterou si skutečně a z hloubi srdce přejete, je zdraví! A dožít se aspoň sedmdesátky. Tak toto bych si, milý Ježíšku, opravdu ze srdce přála.