Herec Filip Antonio se před kamerou poprvé objevil v osmnácti měsících v seriálu Bazén, většina filmových fanoušků si ho ale pamatuje jako roztomilého chlapečka z filmu Líbáš jako Bůh. Teď je Filipovi osmnáct let a po vzoru své maminky řádí na muzikálových prknech. V rozhovoru pro Lifee.cz nicméně přiznává, že si v pubertě prošel šikanou.
Herce Filipa Antonia netřeba představovat. Syn muzikálové pěnice Dity Hořínkové je hvězdou filmovou i divadelní. Vidět jsme ho mohli ve snímcích Líbáš jako Bůh, Špunti na vodě nebo Muži v naději.
Zalíbení našli v talentovaném chlapci také muzikáloví producenti, kteří ho obsadili do Osmého světadílu, Je třeba zabít Davida nebo Dětí ráje. Nově bude účinkovat v muzikálu Branický zázrak, kde si zahraje syna Tomáše Kluse.
Filip Antonio o svém dětství
„Začínal jsem v seriálu Bazén, bylo mi osmnáct měsíců. Teď je mi osmnáct let a v showbyznysu jsem zůstal," shrnuje Filip Antonio pro Lifee.cz svou hereckou kariéru. Celé dětství tak víceméně strávil před kamerou nebo v maskérnách. „Je možné, že to v něčem lehce pociťuji. Když jsem byl menší, tak jsem s kamarády tolik nechodil ven. Ale zase si člověk najde něco jiného. S kolegy v divadle byla vždycky sranda," naráží na herecké legendy, se kterými se jako malý potkával.
Filip Antonio se cítil vyspělejší než vrstevníci
Přiznává, že díky práci předčasně dospěl. „Připadalo mi, že děti ve škole řeší hrozné hlouposti, které se v normálním životě přecházejí. Byl jsem v tomto směru o dost vyspělejší. Teď už se to srovnává, protože škola je docela těžká," říká Filip, který studuje gymnázium, „když sdílíte šatnu se všemi těmi hereckými legendami, docela se otrkáte."
Jeho Matěj prochází v muzikálu Branický zázrak těžkou pubertou, je zasmušilý a nemluví s rodiči. „Moje puberta už doufám neprobíhá. Hodně jsme se bavili s kamarády, to je asi celé. Samozřejmě, že každý má v pubertě nějaké ty problémy, to je normální," vzpomíná herec na nedávné roky. „Hodně jsem slýchal od svých hereckých kolegů, že je v pubertě někdo šikanoval. Také mně se to přihodilo, ale nebylo to nijak drastické," svěřuje se.
Trému mám a zhoršuje se to, tvrdí Filip Antonio
Má po těch letech před diváky Filip ještě vůbec trému? „Jasně, že mám. Můžu dokonce říct, že čím jsem starší, tím je to horší. Člověk si najednou uvědomuje tu zodpovědnost," přemítá, „na jevišti je to samozřejmě horší než před kamerou, kde nevidím diváky."
Filip Antonio dokončuje gymnázium a přiznává, že skloubit denní studium s pracovními povinnostmi je poměrně náročné. „Teď tam moc často nejsem, ale mám docela tolerantní vyučující, takže to zvládám. Nikdy jsem neměl individuál," chlubí se mladý muž. Po střední škole by ho lákala nějaká umělecká, kde by mohl rozvíjet svůj talent.
„Rád bych šel na konzervatoř, ale ne na hudebně-dramatický obor. Hraji ve filmech a možná by mě zajímala i ta druhá strana kamery. Láká mě vyzkoušet na FAMU režii a scenáristiku," zamýšlí se Antonio, který je také nadějným hudebním skladatelem. Jako spoluautor hudby už zazářil s muzikálem Bratři.