Facebook
Instagram
Herec Jakub Kohák (48) je velkým fanouškem sportu, ke kterému vede také své dva syny Jana (12) a Wolfganga (6). V rozhovoru pro Lifee.cz vzpomíná na dětství, kdy podle něj trenéři tolik neusilovali o výkon, ale snažili se s dětmi pracovat především formou hry. To podle jeho slov dnešním trenérům trošku chybí.
Sportu se Jakub Kohák věnuje odmalička, proto také podporuje nejrůznější akce týkající se tohoto odvětví. My ho zastihli na události Díky, trenére, která každoročně oceňuje nejlepší trenéry dětí a mládeže v republice. Letos se trenérkou roku stala Monika Vojtová, která děti učí bojová umění.
A jak to se sportem bylo, když byl Jakub Kohák malý? „Mlátili nás železnou tyčí, kopali do rozkroku a polévali studenou vodou," zavzpomínal v žertu na své trenéry. Potom ale přiznal, že má na sport jen hezké vzpomínky. „Bylo to milé. Nebyla to dřina a výkon za každou cenu, probíhalo to spíše formou hry, přestože se jednalo o vrcholový sport," poukázal.
Jakub Kohák jako Instalatér z Tuchlovic: Proč kočky braly vyšší honorář než on
Jak si užíváte letošní ročník soutěže Díky, trenére?
Jako každý rok je tady pěkná atmosféra, fandí se, sportuje se, děti se hýbají a to je hlavní.
Vy osobně prý máte zkušenost dokonce i s kolečkovými bruslemi.
Mám zkušenost se vším, co souvisí s bruslením! I s běháním, skákáním, sezením a ležením.
Jste velký fanoušek sportu, to je pravda. Vedete k němu také své syny?
Samozřejmě. Oba jsou vedeni ke sportu. Věnují se florbalu, atletice a fotbalu. V jejich věku je to dostačující.
Mají sympatického trenéra nebo trenérku?
Samozřejmě. To je nutnost, aby v nich trenér zapálil ten zájem a udržoval radost z pohybu, aby jim ho nezošklivil. Ale sympatických je asi naprostá většina trenérů.
Když jste se vy sám věnoval sportu od dětství, máte nějakého trenéra, na kterého nemůžete zapomenout?
Jistěže. Měl jsem trenéra basketbalu Lešiho Kropáska, dále tam byl Bóža Tomášek a Zedníček. Tyhle tři si pamatuju. Kropásek byl moc milý a dobrý.
Měli nějaké netradiční metody, které byste sám dnes doporučil trenérům, aby uplatňovali?
Jistě. Mlátili nás železnou tyčí, kopali do rozkroku a polévali studenou vodou.
A teď vážně. Bylo tam něco zajímavého, co by současní trenéři jako radu mohli ocenit?
To já nevím. Bylo to běžné, asi jako se trénuje dnes, ale bylo to milé. Nebyla to dřina a výkon za každou cenu, probíhalo to spíše formou hry, přestože se jednalo o vrcholový sport.
Zvládáte děti odvážet na zájmové kroužky vy, nebo to dělá vaše partnerka? Jak to máte doma rozdělené?
Je to kombinace obou dvou. Kdo má volno, jede. A ten starší už to zvládá sám. Postupem času si všechno sedne.
Jak to máte se sportem vy osobně?
Chodím do posilovny už v pět hodin ráno, kdy je tam ještě volno. A je zavřeno. Takže nakonec jdu vlastně jen okolo. Hraju stále svůj oblíbený sport, což je fotbal - každý pátek večer. Potom hraju futsalovou ligu a hanspaulskou ligu. Občas si s kámošema pinknu tenis, ping pong, kulábr a podobné krávovinky.
Jak jste na tom se zraněními? Snažíte se jim předcházet?
Pár už jsem jich měl. Byla z toho operace kolene, menisku. Ale jak jim předcházet, to nevím. Je důležité se řádně rozcvičit - v čím pozdějším věku se nacházíte, tím více času byste tomu měli věnovat. Také je dobré se nějakým způsobem docvičit, to znamená se po sportu ještě protáhnout. Není špatná sauna nebo takové ty krávovinky jako masáže. Ale že bych se tomu zvlášť věnoval, to ne. Tělo si musí samo říct - buď praskne, nebo se udrží.
Držíte k tomu také zdravý jídelníček?
Ne. Dvakrát jsem si pořídil krabičkovou stravu, ale tu jsem využíval spíš kvůli filmové roli. Potřeboval jsem shodit, respektive se zformovat. Žádnou speciální stravu jinak nedržím, ale snažím se už po druhé ranní nejíst.
Související články
