Ekonom a herec Jiří Werich Petrášek (65) svého biologického otce Jana Wericha (†75) nikdy nepoznal. Slavný bard ho totiž zplodil s milenkou, která miminko bez hercova vědomí odložila do sirotčince. Přesto si Jiří cestu k tátovi nakonec našel, byť po jeho smrti. O tom, jak komplikované vztahy v rodině vládly a co mu zbylo jako památka na tátu, se Werich Petrášek rozpovídal v rozhovoru pro Lifee.cz.
Jiřího Wericha Petráška, který je svému otci neskutečně podobný, vychovali adoptivní rodiče. A až po smrti Jana Wericha mu prozradili, jak slavného biologického otce ve skutečnosti má. Jiří si k němu vzdor okolnostem nakonec našel cestu a jeho odkaz úspěšně šíří dál.
Jak se máte?
Zrovna se připravuji na 45. reprízu Hovorů W. s Jirkou Krampolem. Minule jsem to měl s Petrem Kostkou, předtím zase s Jiřím Suchým. Podporuje nás Český rozhlas. Dále mám před sebou 28. reprízu své vlastní one man show. Dotočil jsem další Případy prvního oddělení a také celovečerní film Circus Maximum. Kromě toho dělám průvodce na Staroměstské radnici. Baví mě to, protože mám velký vztah k historii. Jezdím také po besedách a vyprávím o svém tátovi a o sobě.
Kromě toho se stíháte věnovat i rodině, že?
Mám čtyři vnoučata. Tři děvčátka od dcery a jednoho kluka od syna.
Jak vnímají odkaz vašeho otce?
To je strašně jednoduché. Dcera to vnímá silněji, protože je velmi extrovertní, ačkoli k žádnému druhu umění netíhne. Syn je introvertní, trochu po manželce. Dělá řídícího letového provozu. Legrace je, že když je Jan Werich v televizi, vnučky křičí: "Jé, děda!" Musím jim vždycky vysvětlit, že je to jejich praděda.
Došel jste už k nějakému rozuzlení svého původu?
Tátova historie je známá. Otázka spíše byla, zda o mé existenci věděl, nebo ne. Bavil jsem se o tom s Jiřím i Ondřejem Suchými. Jsem také v kontaktu s poslední hospodyní Jana Wericha Evou Tůmovou. O své biologické matce nehovořím. Není to proto, že bych vůči ní choval nějakou zášť - vždyť mi dala život a také po otci jméno Jan.
Vysvětlete, proč se tedy nyní jmenujete Jiří Werich Petrášek.
První rok života jsem byl Jan. Má adoptivní rodina ale chtěla za mou minulostí udělat tlustou čáru. Všude říkám, že za svoji skutečnou maminku považuji paní Miluši Petráškovou, která mě vychovala v adoptivní rodině s panem Vladimírem Petráškem. Ten bohužel zemřel, když mi bylo čtrnáct let.
Probíhá nějaký kontakt s příbuzenstvem Jana Wericha?
Ne. Jediná osoba z blízkého okolí Jana Wericha, se kterou se vídám, je právě Eva Tůmová. Ta mi vypráví detaily ze života tátovy rodiny na Kampě.
Existuje nějaký hmatatelný suvenýr, který vám otec zanechal?
Eva Tůmová si velmi přála jednu drahou kabelku z hadí kůže, kterou viděla v centru Prahy, na Malé Straně. Pochopitelně byla nad její finanční možnosti. Otec už byl na tom zdravotně mizerně, ale rozhodl se její přání splnit. Před Vánoci si objednal taxíka, dojel ke krámu a ukázal taxikáři, která kabelka to je. Ona mi ji po letech darovala, prý abych po otci také něco měl. Mé manželce zase věnovala šátek, který nosila Frances Ježková (manželka Werichova kolegy Jaroslava Ježka - pozn. red.).