Facebook
Instagram
Herečka a moderátorka Tereza Kostková (46) promluvila v rozhovoru pro Lifee.cz o svém synovi Antonínovi (16), jehož otcem je její bývalý manžel, režisér Petr Kracík (64). Divadlo Terezu ostatně spojuje také se s jejím současným mužem, hercem a režisérem Jakubem Nvotou (46). Má před ním trému vystupovat? A vede k divadlu také svého syna?
Syn herečky Terezy Kostkové Antonín podle všeho směřuje k filmové režii, ale jak herečka říká, blízko má také k divadlu - byť mu nikdy napovídala, čemu by se měl věnovat.
"Jiné bytosti k ničemu nevedu. Myslím, že na to nemám právo ani jako matka, ani jako člověk. Snažím se sledovat vývoj té bytosti, která mi byla díky Bohu dána a mohu jí být matkou," vysvětluje v našem rozhovoru Tereza, která prozrazuje, že její syn má talent jak na psaní, tak na jazyky či režii. Ostatně, už ve 13 letech se věnoval rozhlasovým hrám. "Máme spolu moc hezký vztah, takže já ho sleduji, usměrňuji, inspiruji, naviguji. Má-li o to zájem," vypráví Tereza a zároveň vzpomíná na své vlastní dětství, které bylo provoněné divadelním zákulisím.
Budeme vás moci celé léto vídat na Letních shakespearovských slavnostech?
Kdepak, nebudete mě vídat celé léto, to bych ráda uvedla na pravou míru, ať se čtenáři nevyděsí. Tady v Praze mě diváci v představení Hamlet uvidí pouze dvakrát, protože jedeme hostovat na Slovensko.
Jen dvakrát?
Patřím v tomto případě do slovenské verze slavností, takže budeme hrát v Bratislavě na Hradě a jedeme na výlet do Prahy. Já zde budu hrát 20. a 21. července, přičemž 22. července už místo mě naskočí má kolegyně, slovenská herečka Henrieta Mičkovicová. Moje Gertruda hovoří česky, ta její slovensky. Je možné zajít také do Komorního Kalichu, kde budu v létě pod Žižkovskou věží rovněž hrát. Za celý červenec a srpen budu na jevišti v Praze jen asi dvanáctkrát. Udělám si také dovolenou.
Role Gertrudy v Hamletovi je fyzicky velmi náročná. Jak to zvládáte? Pracujete kvůli tomu na své fyzičce?
Já svaly nepotřebuji, nic těžkého tam nenosím, jen potřebuji vydržet! Když je večer po osmé hodině zima, což loni byla, vystupuji v tenké hedvábné košilce a můj syn Hamlet mě na jevišti trošku topí, protože se na mě trošku zlobí. A to jsem potom celý dlouhý obraz kompletně mokrá. Když je do toho zima... Takže to není otázka svalů, ale vůle a výdrže. Nedrkotat zuby, aby mi bylo rozumět. U Shakespeara je nejnáročnější to všechno procítit a umyslet. Ale to mě strašně baví. Já Shakespeara miluju a tuhle hru ráda poslouchám a ráda se jí účastním. Ten největší part má Ľuboš Kostelný a je dechberoucí.
Hamleta prý znáte od puberty, respektive od dětství. Kdo vás k němu přivedl?
Přivedlo mě k němu mé dětství v herecké rodině. Tatínek tenkrát nastudoval tu velmi známou a dlouhé roky hranou inscenaci Národního divadla, ale uvádělo se to ve Státní opeře, na největším jevišti. V hlavní roli byl František Němec a můj tatínek hrál Hamletova přítele Horácia. Byla to velmi slavná inscenace. Roli Gertrudy ztvárnila paní Jana Hlaváčová. Už tohle je pro člověka čest, dostárnout k takhle krásné roli. Režíroval to pan Macháček. V divadelních kruzích je to zážitek a já tam chodila jako dítě - když rodiče nemají hlídání, tak vás vezmou do divadla. V deseti letech potom vidíte Hamleta třeba šestkrát po sobě a přijde vám to vlastně normální.
Jak jste vnímala zákulisí jako malá holka? Je tam hodně vůní a emocí.
Myslím, že ty vůně jste trefila velmi přesně. Od svých 10 do 14 let jsem v Národním divadle hrála jednu dětskou roličku. Dodnes, když tam přijdu, to tam voní úplně stejně. Tam se nezměnila jediná věc. Změnil se obsah, lidé, herci, inscenace. Ale voní to pořád, jako by mi bylo deset. To je na tom to krásné.
Inspirovala jste se těmi Gertrudami, které byly před vámi?
To ne. Máte jiný režijní výklad, nějaké škrty, takže to se nedá. U této hry navíc velmi přemýšlíte o výkladu. Shakespeare do jisté míry dává možnost hrát si s tím, jestli jako Hamletova matka víte o tom děsivém činu, nebo nevíte, jestli kryjete svého manžela z lásky, nebo nekryjete, nebo jestli se bojíte, že stárnete a přijdete o něj. Je tam spousta výkladů, které si můžete udělat po svém, nebo najít odpověď přímo v té hře. A to je samozřejmě báječná detektivka, která nás, herce, hrozně baví. Neměla jsem tedy potřebu se někde inspirovat, naopak mě baví, jak to vyloží moji kolegové.
Na dnešní tiskové konferenci jste se setkala také s manželem. Čeká vás tedy společná práce?
Manžel seděl na jiné straně stolu, protože jako Slovák režíruje české Shakespearovské slavnosti, letošní premiéru hry Jak se vám líbí, zatímco já přivážím loňskou inscenaci Hamleta v režii Pavla Kheka, českého režiséra na Slovensku. V tuhle chvíli jsme k sobě s manželem vlastně nepatřili. Děláme každý něco jiného, ale přijdu se podívat na jeho premiéru. Jsem ráda, že to bude Kuba dělat, on je fantastický režisér a určitě to bude moc pěkné.
Držíte si palce? A máte před ním trému, když hrajete?
Ne, trému nemám, naopak mě zajímá jeho názor, protože mě baví, jak vidí divadlo. Vím, že máme společný úhel pohledu, takže mě to těší a mám radost, když se jde podívat. Stejně tak věřím, že on je rád, když já vidím nějaké jeho představení. Rádi se díváme na svou práci. On Hamleta loni viděl. On je velmi upřímný člověk, takže by mi určitě řekl pravdu, ale byl nadšený. Říkal, že takhle má vypadat soudobý Shakespeare. Jeho slovy proto mohu pozvat diváky. Takže takhle my se potkáváme, ale jinak jsme každý za jinou sekci. On za českou a já za slovenskou. Je to takový paradox.
Vedete k divadlu také svého syna?
Jiné bytosti k ničemu nevedu. Myslím, že na to nemám právo ani jako matka, ani jako člověk. Snažím se sledovat vývoj té bytosti, která mi byla díky Bohu dána a mohu jí být matkou. Máme spolu moc hezký vztah, takže já ho sleduji, usměrňuji, inspiruji, naviguji. Má-li o to zájem. Ale on celoživotně - od malička - velmi směřuje k filmové režii a autorství. Hodně píše. Našel si svou cestu, takže uvidíme. I když na jevišti to také zná, jezdil na různé dětské divadelní tábory a to divadlo ho samozřejmě lízlo, ne že ne. Ale to je přirozené, každého to nějak praští, když už se v tom narodil. Naopak je krásné sledovat, kudy si chce někdo jiný jít. Nebavilo by mě to ovlivňovat.
Související články
