Facebook
Instagram
Herečka a influencerka Veronika Arichteva (36) si nenechala ujít slavnostní otevření Domu Ronalda McDonalda, který nově stojí hned vedle dětského oddělení Fakultní nemocnice Motol. V rozhovoru pro Lifee.cz Veronika vzpomíná, že ji k myšlence podpořit výstavbu tohoto zařízení inspiroval nepříjemný zažitek, kdy se synem Lukou (2) musela strávit noc v nemocnici.
Dnes dvouletý syn Veroniky Arichtevy a režiséra Bisera Arichteva Luka v té době trpěl dehydratací. „Byť jsem tam s ním byla jen jednu noc a kvůli méně závažnému onemocnění - v porovnání s jinými - tak si dovedu představit, co to pro ty rodiče musí být. Teď ten dům stojí a bude pro ně, aby rodina mohla být s nemocným dítětem," vypráví herečka, která se zúčastnila slavnostního otevření nového domu.
V něm se nachází 21 pokojů a jeho výstavba přišla Nadační fond Dům Ronalda McDonalda na více než 100 milionů korun. Pobyt zde přitom mají rodiny hospitalizovaných dětí úplně zdarma a nehradí ho ani zdravotní pojišťovny. Na jakém principu dům funguje, i to Veronika prozradila v našem rozhovoru. Jak to v domě vypadá, se můžete podívat v naší velké fotogalerii.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Co vás dnes přivádí do Fakultní nemocnice v Motole?
Je to otevření Domu Ronalda McDonalda, jelikož jsem jeho velmi hrdá patronka a jsem pyšná na nadaci, že se jí povedlo ho postavit.
Pokoj, ve kterém se nacházíme, jste dokonce financovala vy a vaši sledující na sociálních sítích. Jak to vzniklo?
To, aby tento dům mohl vniknout, stálo spoustu let, práce a hlavně peněz, které si nadace sháněla víceméně sama - skrze pobočky rychlého občerstvení. Lidé si zde něco koupili a část šla nadaci. Teď ten dům sice stojí, ale jeho provoz bude stále pokračovat a bude nákladný, proto je peněz potřeba opravdu spousta. A vy si můžete zde v domě adoptovat třeba na rok takovýto pokoj.
Co to znamená?
To znamená, že zaplatíte jeho provoz. S nadací nás napadlo, že bych mohla požádat lidi na Instagramu - ty, kteří mě sledují, mají mě rádi a důvěřují projektům, které podporuji. Takže jsme vybrali peníze na tento pokoj a vybíráme pořád dál. Věřím, že těch pokojů tady budeme mít víc.
Jaký vztah máte vy osobně k nemocnicím?
Než jsem se stala maminkou, bylo to trochu jinak, než to mám teď. Když jdu do nemocnice sama, je mi daleko lépe, než když se občas stane, že tam jedu se synem. Naštěstí to bývá kvůli hloupostem. Jsou to rýmičky a podobně. Rozhodně bych nechtěla, a doufám, že mi to život do cesty nepřihraje, abych tady musela být se synem z nějakých závažnějších důvodů. Je strašně dobře, že nemocnice jsou, že jsou tak kvalitní, že mají kvalitní lékaře - to je strašně důležité. Ale nemocnice ve mně bude vždycky vzbuzovat něco, z čeho má člověk velký respekt.
Vám se ještě nestalo, že by syn Luka nějak vážněji onemocněl?
Musím to zaklepat, ale naštěstí ne. Byli jsme jednou hospitalizovaní právě tady v Motole, když mu byl asi rok. Myslím, že to bylo kvůli dehydrataci, takže si nás tu nechali přes noc. A právě v tu dobu, kdy jsem tohle prožívala se synem, mě kontaktovala tato nadace, jestli bych se nechtěla stát patronkou. Přišlo to ve správnou chvíli, neváhala jsem ani minutu. Byť jsem tam se synem byla jen jednu noc a kvůli méně závažnému onemocnění - v porovnání s jinými - tak si dovedu představit, co to pro ty rodiče musí být. Teď ten dům stojí a bude pro ně, aby rodina mohla být s nemocným dítětem. To je nápad k nezaplacení.
Jak to prožíváte, když má váš syn třeba jen rýmičku nebo kašel? Sedíte u něj přes noc?
Doufám, že jsem starostlivá máma. Není to nic příjemného, ale pokud jde opravdu jen o rýmičku, tak člověk ví, že za deset dní se z toho vysmrká. Je to trochu otravné pro všechny, protože malý v noci nespí a tím pádem nespíme ani my, ale zaplaťpánbůh se nám nedějí žádné horší věci. Asi jako každý rodič nepřeji svému ani žádnému jinému dítěti jakoukoli nemoc. Já si prostě myslím, že děti by vůbec neměly být nemocné.
A jak prožívá rýmičky váš manžel?
Je to klasický chlap. Samozřejmě, že přijde rýmička a ležíme. Ne, můj muž je docela workoholik. Hodně pracuje a když je nemocný, tak vlastně ani nemá čas si lehnout.
Související články
