Václav Havel by dnes oslavil 84. narozeniny. Byl tváří sametové revoluce a symbolem pádu komunistického režimu. Přestože byla jeho některá rozhodnutí pro mnoho lidí kontroverzní, nelze mu upřít mezinárodní věhlas a přínos pro Českou republiku.
Václav Havel se narodil 5. 10. 1936 v Praze. Byl to dramatik, spisovatel, disident a poslední prezident Československa a první České republiky. Za svého života získal mnohá ocenění a řády z různých zemí světa. Několikrát byl také nominován na Nobelovu cenu míru. Zemřel 18. prosince 2011 ve věku 75 let.
Mládí a nesouhlas s režimem
Václav Havel se narodil do známé podnikatelské a intelektuálně založené rodiny. V jeho rodině bychom nalezli diplomata, architekta i vědce. Válku přečkal se svými blízkými na Českomoravské vrchovině, po kapitulaci hitlerovského Německa nastoupil na elitní školu v Poděbradech. Tentýž vzdělávací ústav navštěvovali třeba bratři Mašínové.
Po vystudování základní školy měl kvůli buržoaznímu původu problémy dostat se na školu dle vlastního výběru, a tak skončil na učilišti jako chemický laborant. Maturitu si dodělal večerním vzděláním. I na vysoké škole se musel potýkat s politickými obstrukcemi. Humanitní obor studovat nesměl, dovolili mu jen technické zaměření. Když se však pokusil přestoupit na filmovou fakultu, opět narazil, a navíc se již nesměl vrátit do původní školy.
Disident a spisovatel
V roce 1956 vystoupil s kritickým projevem na sjezdu Svazu spisovatelů. Po návratu z vojny se začal angažovat v divadelním prostředí, také napsal svou první hru. Po osmiletém vztahu se v roce 1964 oženil s Olgou Šplíchalovou.
Během pražského jara na sebe Havel upozornil dalším velmi kritickým projevem, jenž se zabýval dobovou cenzurou. Stálo ho to vedení ve Svazu spisovatelů. O rok později se připojil k otevřenému dopisu adresovanému Ústřednímu výboru komunistické strany. V témže roce také publikoval stať, v níž požadoval zavedení systému, v němž by bylo několik politických stran.
Vězení a sametová revoluce
V Československu sice již nemohl nic vydávat, ale díky tomu, že získal za svou práci i ocenění v zahraničí, byla pro něj doba normalizace ve znamení určité finanční nezávislosti. V roce 1969 byl obviněn z podvracení republiky, a to, když ostře odmítl sovětskou okupaci.
Pronásledování hudebníků z nezávislé rockové scény vyvolalo o něco později vznik Charty 77. Po opakovaných pobytech ve vězení se u něj v osmdesátých letech rozvinul zápal plic a jeho stav byl natolik vážný, že mu orgány uložily domácí vězení.
V lednu 1989 byl znovu zatčen na demonstraci během Palachova týdne. Propuštěn byl již v květnu. O měsíc později se podílel na petici Několik vět. Naposledy jej zatkli v říjnu, ale záhy znovu pustili na svobodu. Co se pak dělo o několik dní později již víme. 29. 12. 1989 byl Václav Havel zvolen prezidentem Československé republiky.
Kontroverzní kroky
Mezi jeho první kroky v úřadu patřila rozsáhlá amnestie. Z celkového počtu 31 000 vězňů se jich dostalo na svobodu 23 000. Šlo o osoby, které dostaly tresty v maximální výši tři roky. Jenomže mezi těmito lidmi byli i pachatelé těžkých zločinů.
Třeba Josef Slovák. Do vězení se vrátil po třech letech, mezitím však stihl usmrtit čtyři lidi. Anebo pedofil Oplíštil. Nastoupil na dětské oddělení Na Bulovce, kde záhy unesl sedmiletou holčičku, kterou znásilnil a udusil. Nutno dodat, že to Havel jistě nemyslel špatně, jen bylo potřeba nastavit určité síto, kterým by propadli jen někteří odsouzení.
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Václav Havel
Kniha Náš Václav Havel, Jan Pergler