Kdo by neznal písně Studánko stříbrná, Jsi můj pán nebo Dvě malá křídla tu nejsou? Jejich autorem je věhlasný textař Zdeněk Borovec, který by v pátek oslavil 90. narozeniny. U této příležitosti na něj v rozhovoru pro Lifee.cz zavzpomínala jeho vnučka Anna Stropnická (32). Dcera Martina a Lucie Stropnických má dodnes v živé paměti návštěvy u prarodičů na pražských Vinohradech i na chaloupce za Prahou, kde si dveře podávaly takové osobnosti, jako Karel Svoboda nebo Jiří Korn.
Borovec byl podle Anny Stropnické velký šprýmař, který se ale dokázal plně soustředit na svou práci. To, jak moc byly a jsou jeho písně populární, začala zjišťovat až po jeho smrti v roce 2001. A jaké vzpomínky chová mladá herečka na svého slavného dědu?
Co se vám vybaví, když si vzpomenete na dětství s prarodiči?
S mladší sestrou Františkou jsme za dědou a babičkou chodily po gymnastice. Vždycky jsme dostaly housku se salámem a hrály se různé společenské hry, které měl děda moc rád. Nejčastěji to byly karty, třeba voko bere. Když jsme měly tři sedmičky, tak jsme dostaly padesátikorunu. Ale to se stalo jen asi jednou za rok.
Nechával vás schválně vyhrát?
To určitě ne, děda ctil pravidla a byl na ně docela přísný.
Vnímala jste už v té době jeho práci?
Přiznám se, že sama jsem ty popové zpěváky neznala a neposlouchala. Část dětství jsem strávila v zahraničí a tam se poslouchala Madonna nebo Britney Spears. Dobře si ale vzpomínám na tu slavnou éru muzikálu Drákula. Byli jsme na premiéře a jako děti jsme ten muzikál opravdu milovaly. Viděla jsem snad všechny alternace a byla to pro mě velká událost. Zaznamenala jsem tedy dědečkovu práci spíše přes ty muzikály. Později jsem byla také na premiéře Monte Christa a Kleopatry. Teprve po dědově smrti vlastně zjišťuji, kolik slavných písniček napsal.
Všechny ty slavné osobnosti musely vašeho dědečka navštěvovat. Objevil se u něj doma třeba skladatel Karel Svoboda?
Vím, že tihle lidé chodili k němu domů, ale u toho jsme my děti nebyly. Když ale dědečka nezastihli v Praze, jezdili za ním na chatu. Hodně vzpomínek na dědu mám spojených právě s jeho chatou, kde všechno zůstalo v původním stavu. Máme díky tomu pocit, že je tam pořád s námi a nejvíce si ho tam připomínáme. Jednou tam za námi přijel Jiří Korn. Pro mě už to byl velký pojem, protože jsem ho znala z toho Drákuly a byla jsem z něj úplně hotová.
Pořád jsme na chalupě něco hráli, děda rád kupoval všechny ty venkovní hry. Třeba kroket. Pan Korn hraje golf, takže se na nás chvíli koukal, a potom se k nám přidal. To byl velký zážitek! Já se samozřejmě hrozně styděla a vůbec mi to nešlo. Chtěla jsem se předvést, ale bohužel. Na druhé straně, kdo může říct, že si zahrál kroket s Kornem? Děda pro něj napsal hodně písní a byli si blízcí.
Potkali jste se od té doby?
Nepotkali, ale sestra Františka dnes hraje v muzikálech, takže ona už se s ním setkala. Paradoxně nemá tolik na co vzpomínat, protože jí byly tenkrát asi tři roky.
Jdete v dědečkových stopách a věnujete se také psaní?
Já ne, ale moje sestra píše. Musím říct, že rozhodně něco podědila. Moje maminka se tomu profesně věnuje celý život, dokonce společně s dědou psala muzikál Kleopatra. Bohužel dědeček během práce na tomto díle zemřel. Maminka byla v té době v zahraničí a na Kleopatře pracovala s dědečkem dálkově, Michal David proto musel oslovil jiného textaře. Muzikál nakonec převzal a dokončil Lou Fanánek Hagen.
V pátek by váš dědeček oslavil devadesátiny. Sejdete se celá rodina?
Moje maminka uspořádala koncert Legenda Zdeněk Borovec, který proběhne v pátek v Divadle Broadway. Bude ho natáčet Česká televize, takže všichni dědečkovi příznivci si ho budou moci pustit. Vystoupí tam původní, ale i mladší interpreti. Věřím, že všechny ty krásné písničky zazpívají se stejným citem.
Která píseň je pro vás srdcovou záležitostí?
Nejraději mám Když jsem já byl tenkrát kluk od Karla Gotta. Obecně mám pocit, že děda měl vzácný dar vystihnout nostalgické vzpomínky na mládí, které ale nejsou kýčovité. Pro Olympic třeba napsal Taky jsem se narodil bos, která má velmi podobnou náladu. Ráda mám také Žal se odkládá od Jiřího Korna.
Jakou byl Zdeněk Borovec osobností?
Nebyl vyloženě extrovert, ale měl rád zábavu a humor. Strašně se třeba bavil, když mohl někoho napálit. Na druhé straně vůbec nebyl lvem salónů. Být textařem a básníkem je docela osamělá práce. Když jsme byli na chatě, tak nás rád pošťuchoval takovým svým milým slovním humorem.
Psal po nocích nebo ve chvílích inspirace?
Babička říká, že většinou psal dopoledne. Dal si snídani, kávu a psal. Sednul si k tomu prostě čistě pracovně. Určitě nepsal pod vlivem žádných látek a po nocích. Přistupoval k tomu velmi zodpovědně. Když ho něco napadlo, třeba při práci na zahradě, tak si to šel zapsat, ale největší část práce vyseděl právě dopoledne.
Jak byste s dědečkem srovnala generaci textařů, která přišla po něm?
Moc se mi líbilo duo Hapka - Horáček nebo pan Soukup s paní Osvaldovou. Když teď poslouchám české kapely, které si texty píšou samy, nemám z nich dobrý pocit. Nechci se nikoho dotknout, ale kvalita se podle mě snížila. Jde mi o ty rýmy. Nemám ráda, když slyším první verš a hned vím, s čím se to bude rýmovat. Kolem roku 2000 jsem se snažila poslouchat český pop, ale nakonec se mi vlastně líbí jen písničkáři. Třeba Zuzana Navarová, Radůza nebo Tomáš Klus. Ten má moc hezké a chytré texty. Děda byl češtinář, čeština ho moc bavila. Možná by si s Tomášem Klusem dobře popovídali. Na něm je totiž poznat, že rád čte a čeština ho prostě baví.