Zelené království Zdeňka Podhůrského: Terasa zarostlá vínem skrývá i letní sídlo pro chlupaté mazlíčky

Zdeněk Podhůrský bydlí kousek od pražského letiště Václava Havla, ale nestěžuje si. Během povídání na Zdeňkově zahradě nad námi jedno letadlo přeletělo a on se jen usmál: „Mně to vůbec nevadí. A už to poznám, tohle letadlo nestartuje, ale právě přistává.“ Zdeněk s Veronikou si na zvuk letadel zkrátka zvykli a berou je jako součást svého života, a naopak by jim přišlo divné, kdyby byl najednou klid.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk Podhůrský se koupe na půdě: Při stěhování obří vany jsem rozplakal kamaráda

Zdeněk Podhůrský zachránil zajíčka

Koukám, že se tady kolem nás kromě psů motají i dva králíci, jak si k nim přišel?
Před časem jsem našel malého zajíčka, divokého, do dlaně, byl na silnici, opuštěný. Měl jsem strach, že by ho nějaká kočka sežrala. „Vezmeme ho domů a vypipláme ho,“ rozhodl jsem. Poradil jsem se s naším kamarádem veterinářem, jak se o něho starat, ale říkal, že moc veliká šance není. Nakonec se to podařilo.

Kde je? Ještě ho máte?
Už ne. Měli jsme ho doma půl roku, zezačátku byl mazlivý, ale jak rostl a byl puberťák, tak už to s ním začínalo být těžké. A hlavně cítil zaječice, které kousek odtud běhaly a skákaly. Hryzal nám tady okna, futra, parapety a plakal, že chce ven. Přemýšleli jsme o tom, že ho vypustíme, ale on nakonec zdrhnul sám. Přeskočil docela vysokou zeď a byl pryč. Řekli jsme si, že si pořídíme králíka, který vypadá jako zajíc, aby nám nebylo smutno.

Jsi prostě stavitel - vždyť i tuhle terasu jsi, jak ses zmínil, jsi stavěl sám!
Stavěli jsme ji s Veronikou během covidu. Potřeboval jsem se hýbat a zabít čas, tak jsem byl rád, že mám co dělat. Když jsme to tady stavěli, jednou takhle povídám: „Podrž to tady!“ A jak to Verča držela, tak se to začalo celé kácet, já na jednom konci, ona na druhém a řvali jsme na sebe: „Co budeme dělat?!“ Ale ustáli jsme to. A žádná legrace to nebyla, jsou tu dvě a půl tuny štěrku a písku, dlaždice taky vážily asi dvě tuny... pěkně jsme si zamakali.

Mohlo by Vás zajímat:

Na návštěvě v džungli Saudkových: Jan má rád divoké zahrady, ale tohle už je extrém

Zvířat je pořád málo, říká Zdeněk Podhůrský

Ještě máš dva pejsky, s těmi jsme se skamarádili, ale proč nemáš kočky?
Kočky tady byly, vždycky jsme našli nějakou zatoulanou, ale já jsem alergik, tak musely být venku. Pak se ke mně nastěhovala maminka, o kterou jsem pečoval, a ona si navykla mít jednu kočku doma. Takže ta byla privilegovaná, ale bylo jí asi 20 let, ale když odešla kočka i máma, tak jsme si řekli, že kočky už mít nebudeme.

Ale kočky by jistě chytaly myši, jistě jich tady, na vesnici, je požehnaně!
Myši máme, ne že ne. Jednu jsem už odchytil a pustil na pole, druhou se snažím polapit, dávám jí do pastičky chleba a všechno možné a ona je, mrcha, nějaká chytrá, vždycky vyžere všechno kolem té pasti, ale dovnitř nejde. Tak jí dám ještě vodu, aby, když už s námi bydlí, netrpěla.

A nakonec ještě rybičky...
S těmi je taky zábava! Jsou to živorodky a pořád rodí, máme jich třeba čtyřicet měsíčně. Tak je vozím do jednoho obchodu, kde je od nás zadarmo odebírají, a jenom se modlím, aby přežily, aby je nedali nějaké potvoře místo krmení.

Co ještě ve videoreportáži ze zahrady u domu Zdeňka Podhůrského uvidíte a uslyšíte:

• Jak pouštěl s dětmi draky
• Jak to má na zahradě se slimáky
• Jestli pěstuje rajská jablíčka
• Kdo se stará o květiny
• Proč nevzdal pěstování vinné révy

V galerii se můžete podívat na snímky z okolí domu Zdeňka Podhůrského.

Galerie Zelené království Zdeňka Podhůrského: Terasa zarostlá vínem skrývá i letní sídlo pro chlupaté mazlíčky

+ 12 fotek + 13 fotek