Facebook
Instagram
Moderátorka Bára Hlaváčková otevírá pro magazín Lifee.cz ženská témata, která jsou ve společnosti tabuizovaná nebo mylně pochopená. První měsíc se věnovala ženám, které nechtějí děti, nyní připravila sérii rozhovorů na téma body positivity. Jak tento trend působí na ženy, které se vymykají z dlouholetého ideálu krásy 90-60-90? Jako první si o body positivity popovídala s moderátorkou Anetou Christovovou, která má své kypré tvary ráda.
„Na ženy se apeluje - mějte se rády takové, jaké jste. Stačí to ale?“ ptá se Bára Hlaváčková v začátku rozhovoru a rozebírá trend sebelásky ze všech možných úhlů, včetně těch zdravotních. První respondentkou se stala oblíbená moderátorka Aneta Christovová, která má svou talk show NeŽerTo, napsala společně s Lindou Finkovou a Vladimírou Pirichovou knihu Stará, tlustá, blbá a stejně se jmenuje i jejich společná show, se kterou pravidelně vystupují.
Aneta se v životě trápila mnoha dietami, ale jediné, co zapříčinily, bylo, že ještě víc přibírala: „Opravdu jediné, co bych ve svém životě změnila, kdybych mohla vrátit čas, tak bych NIKDY nedržela diety.“
Aneto, začnu napřímo, máš se ráda taková, jaká jsi?
Jo! Já se dokonce miluju. Všichni lidé si ale myslí, že si nastaví tu sebelásku a najednou se budou hrozně milovat, ale ono to není vůbec jednoduchý. Je to něco, čím si procházíš, jako různýma etapama v životě. Naučit se musíš i tu sebelásku. Někdo se rodí s větší mírou už od začátku, má k tomu sklony a naučí se to dřív. Řekla bych, že je to hodně propojený s mozečkem a tím, v jaký vyrůstáš rodině. Potom jsou to zkušenosti, který máš. Ono zjistíš, že ta tloušťka a váha nejsou tak důležitý a není to tak podstatný pro život. Třeba u mě to takhle bylo, protože do mě to kotlila máma. Sebeláska nefunguje tak, že hned jak se narodíš, vstaneš nebo začneš chodit a mluvit, tak už víš, že se miluješ. Vem si, že i miminka pláčou z nějakýho důvodu. Všichni mají problém. Jak lidi říkají, že děti nemají žádný problém, tak ony je mají. Taky řeší, jestli použijou červenou pastelku, nebo růžovou, nebo že tamhleten mu vzal hračku a taky do sebe šťouchají. Odmalička si říkají: "Ty jsi takovej, ty makovej." Kdo jakej je, jak je jinej. Takže už si to strkají do hlavy a pak je těžký se to odnaučit. Zjistit, že se musíš mít rád.
Ty jsi řekla tloušťku, já taky budu používat slovo tlustá, protože...
No, tlustá jsem, ne?
...jsem taková držka a ty si i říkáš tlustoprdka a na Instagramu máš Deník...
Deník tlustý kočičandy.
Nicméně řekni mi, jaký to pro tebe je, když nemáš ideální míry? V čem je život pro tebe jiný? Oblečení, spodní prádlo, atd.
Myslím, že celý svět tomu dává strašně velkou váhu, co se týče tý váhy. Na světě je mnohem víc věcí, který by se měly řešit, který jsou podstatný a který by měli lidi vnímat a nějak měnit. A to, že jsme tlustý, nebo hubený, to je jak v přírodě. Já nechápu, že to lidi nedokážou skousnout. Vezmi si, že máš slona, žirafu, máš malýho mravence, máš všelijaký velikosti, tvary, všechno možný a nikdo neřeší, že slon je veliký. Naopak, mají ho pro štěstí, tak proč tlustý lidi nejsou pro štěstí? Co? Nechtěli byste nás?
No, já se ptám třeba na to oblečení, to slon se neobléká, víš?
Já nemám žádný problém. S ničím. Ani moc nechápu, že v tom furt někdo hledá problém. Když potřebuju oblíknout něco velkého, tak vždycky najdu nějaký stan, do kterého se obléknu. To není o tom, že ano. Je to třeba dražší a další diskriminace spočívá v tom, že je to neforemný. Velký problém vidím v tom, že ty věci dělají s myšlenkou, že čím jsi větší, tím více se musíš zahalovat. Přitom je to naopak! Já si jedu něco podle trendů a něco podle toho, jak se cítím. Trendům úplně nepodléhám a třeba nevydržím v podpatcích, ale mám kamarádky, co jsou dvakrát tlustší než já a chodí jenom na podpatcích.
Tlustý lidi se hýbou podle toho, jak se cítí
Co sport a pohyb?
Úplně normální. Tlustý lidi se hýbou. Tlustý lidi chodí, cvičí, dělají všechno podle toho, jak to cítí. To máš stejně jako s oblečením. Jsou tu tlustý aktivní lidi a hubený neaktivní lidi. Kolem sebe mám mnohem víc štíhlých povalečů než tlustých. Ano, ti tlustí se snaží, stále chtějí dobře vypadat, chtějí to změnit. Řeknou si zhubnu tím cvičením a že se budu týrat jídelníčkem a podobně. Celý život nám furt říkají nežrat a ono ve finále je nejlepší pravidelně jíst.
A tebe sport baví, snažíš se ho dělat?
Mě to vždycky přestane bavit, když dosáhnu vrcholu. Teda to vyznělo! Mimochodem i v té posteli to takhle máme, opravdu. Jsem jak chlap, dosáhnu vrcholu a teď už na mě nesahej a dej mi pokoj.
A usneš.
Jo, otočím se a usnu. Nebo se jdu najíst. A co se týče tohohle, sportovala jsem vždycky. Partner je fyzioterapeut, a když mě poprvé masíroval, říkal: "Ty vole, bejby, ty máš pod tím tukem svaly." On to nemyslel zle, on si mě našel takovou, jaká jsem, takže s tukem počítal. On ho tam dokonce chce, má rád moje břicho, a to já třeba moc nemusím. Ale já vždycky sportovala a dělala všechno.
Co udělá s psychikou označení za morbidně obézní?
Stalo se ti někdy, teda pomineme oblečení a sport, že ses cítila diskriminovaná nebo že ti někde něco řekli na tvou váhu?
V médiích, v práci.
A co třeba, že ti někde řekli, tohle nemůžeš, protože tohle má nějakou nosnost nebo něco, s čím člověk úplně nepočítá?
Ne. Ale počítáš s tím, že když jdeš na nějaký atrakce, tak tam řeší výšku u dětí i váhu. Nikdy jsem nezažila, že bych si musela kupovat dvě sedadla. Nejvyšší možnou váhu jsem měla o 20 kilo víc než teď a vždy jsem se vešla. V letadle jsem si pás natáhla na maximum. Ale se to jako u těhotných nebo mohutných mužů dá řešit doplňujícím páskem. Ale doktoři mi jednou napsali do papírů morbidně obézní, což si myslím, že to hrozně hrotí.
Když ti doktor napíše do papírů "morbidně obézní", co to udělá s psychikou?
Zasmála jsem se tomu, ale strašně. Já seděla a říkám si: "Tak já jsem morbidně obézní, to si teda nedovedu představit některý baby, který mají jedno stehno jako já dvě." O tom to není, prostě každý je jinak veliký, jinak se ve svém těle cítí. Já znám tolik hubených, co se nenávidí, co se nemají rády mnohem víc než ty macatý. Pořád se s něčím porovnávají.
Myslíš, že většina macatých to má jako ty? Že se s tím srovná, anebo že naopak s tím nejsou v pohodě?
Něco ti vysvětlím. Myslím si, ne vím, že 100 % žen na tomhle světě si myslí, že na nich je něco tlustého. Neříkám, že si myslí, že jsou tlustý, ale že mají na sobě něco tlustého. A začnu se zkušeností, co mám kolem sebe. Palec u nohy, nekecám. Ne já, kámoška. Tlustý kotníky, to se řeší hodně, protože jsou frajeři, co ti řeknou, že mají rádi útlý kotníky a že se jim nelíbí sloupovité nohy. Můžou za to kluci a holky nad tím přemýšlejí. Tlustá lýtka, moc tlustá kolena, stehna, moc velký zadek...
Já se v tom pořád vidím, ve všem, co říkáš.
Jo jedeš prostě. Tlusté prsty, panebože, tlustý zápěstí. Všude najdeš. Tlustý nos, čtyři brady. Jediný tlustý povolený na našem těle jsou prsa a pro spodňáky jsou to zadky. To je celý. Tlustý ušní lalůčky, panebože, chápeš to? Tohle ti řekne holka, která je nádherná, naprosto dokonalá a říká, že má tlustý ušní lalůčky. Osobně nemám žádný předsudky, když vidím holku, která je pořádně macatá a má crop topík, řeknu si: "Jo, holka jsi odvážná." A pak si říkám: "Proč si to vůbec říkáš? Jak odvážná? Ať si nosí, co chce." Máme to v té hlavě zakořeněný, je to tam.
Hejty na váhu od vlastní matky
Tys byla ale jako malá štíhlá, viděla jsem fotku na Instagramu.
Každá ženská má nějaký ten mindrák, jak říkám, a má v sobě něco. Já odmala vnímala svoje ruce jako příliš macatý. Když jsem si vzala tílko, připadala jsem si jako Hulk. Přitom jsem měla velká prsa, a i když jsem měla velikost 38, připadala jsem si tlustá. Pro moji mámu je ideální počáteční anorexie, takže u mě to vyvolala matka. Ona si to nikdy nepřizná. Mně neubližuje společnost, to mi bylo vždy jedno, jestli mi někdo řekne, jsi taková nebo maková. Ubližuje mi to od té mámy, cizí jsou mi ukradený.
Já se vlastně k těm hejtům chci dostat.
Myslím, že body positivity by mělo být o tom netlačit na lidi. Opravdu platí, že když budeš milovat sama sebe, pak budeš schopná milovat někoho jiného. To mi vždy říkal strejda, když jsem byla malá, a mně to přišlo fajn.
Takže strejda tě takhle podporoval, ale máma hejtovala?
A táta mě podporoval. Všichni byli v pohodě včetně babičky a dědy. Matka měla odmalička svůj mindrák, protože měla prsa a vyrůstala v době Twiggy, takže trend úplně hubených holek bez prsou. A ona prsatice. Byla to pěkná baba, prostě ženská.
Takže toužila mít dítě takový, jaká chtěla být ona sama.
Ano, ona přitom byla hubená. Kdybys viděla moji mámu po porodu, takováhle krásná baba, ale mindrák. A ten mindrák třeba její ségra nemá. Babička to vnímala a říkala: "Anetko, zůstaň takový sluníčko, jako jsi, nenech se od tý mámy zviklat a neměj ten její mindrák." Já nevím, proč ho vždycky měla, když babička byla podporující a děda byl většinou na lodi. Neměla odkud ho mít z domova, ale měla svou vychrtlou kamarádku, tu Twiggy a společnost, což mámu deptalo. Pak začala máma deptat mě, ale jenom proto, že ona si myslela, že měla život těžký, protože byla tlustá, a nechtěla pro mě to stejné.
Jasně, ale na tebe to doléhá, když tě deptá máma.
Strašně. Já kvůli tomu brečím dodnes. Bydlíme vedle sebe, vidíme se denně a poslouchám to pořád. Třeba v sedm večer, když mám hlad, tak řeknu: "Já mám hlad." A to na mě koukne a říká: "Vždyť jsi obědvala." No jo, ale ve 12 třeba. Ona to takhle nevnímá. Zaprvé chtěla kluka, za druhé když holku, tak aby byla načančaná Barbína s podpatkama. To já nejsem, jsem takový babochlap, styl na pohodu.
K čemu jsi tedy došla, když je to s tou mámou takhle? Ji asi nezměníš.
Já byla i na třech sezení u psychologa. Bylo to jednodušší, když jsem žila daleko, a teď, jak jsme vedle sebe, je to fakt těžký a může jí to říkat táta, kamarádi, všichni, ať s tím přestane. Deptá mě má vlastní máma.
Ona nepřestane, ona nějaká je. Ty se s tím musíš srovnat, ale jak?
Ona nepřestane. Měla by vědět, že to její dceru otravuje. Otravuje mě, že mi přendává jídlo, třeba když sedíme, já hrábnu a najednou tam nic není, protože máma přesunula jídlo bokem. Je to ponižující. Už je mi 40 a měla by mě nechat na pokoji, ale stále mě okřikuje. A není to jen o tom. Když vidí, že jsem zhubla, začne jí vadit něco jiného. Je věčně nespokojená, že to není podle ní. Tohle jsou často modely rodičů, které ničí děti do budoucna. Měla jsem ale štěstí, že jsem silná povaha.
Diet ve svém životě lituji, říká Aneta Christovová
Zmínila jsi diety, že jsi držela, tomu ses nebránila. Máš nějaký bizáry, který jsi zkusila?
Jéžiš, já jsem zkusila úplně všechno, i zakázaný věci. Já už ani nevím, už jsem strašně dlouho nic nedržela.
Co byly ty zakázaný věci?
Tajný kapky, ve kterých byl většinou efedrin, takže jsi byla nakoplá. Celá taková vyjetá jsem byla a hodně se potila. Teď se potím z přechodu. Byly různý zakázaný věci, co mezi sebou měly celebrity. V Bulharsku jsem se taky pohybovala v šoubyzu a médiích, takže jsem zkusila všechno, co přišlo na černý trh. Šaman s bylinkami, speciální polévka, od níž mám osypky z celeru, melounová dieta, kdy jíš jen jednu věc, rýžová dieta...
Fungovalo něco? Asi možná jo, krátkodobě.
Všechno fungovalo, ale já nikdy nic nedotáhla do konce, protože u těchhle týrajících diet ti rupne v bedně a v jednu chvíli si řekneš DOST, už nemůžu, jsem unavená a chci se najíst. Ty keto a ostatní hovadiny úplně nesnáším. Keto diety navíc ničí zdraví. Všechny tyhle diety jak nedotáhneš do konce, vznikne jojo efekt, takže jsem se jima nabalovala a nabalovala, až jsem dosáhla toho nejtlustšího momentu, kdy začalo logicky haprovat zdraví.
V tomhle momentu už nejsi?
Ne, teď už mám o 20 kilo míň, ale přirozeně, žádnými dietami, naopak pravidelnou stravou. Jsem dříve vzhledem k práci v médiích jen vstala, něco do sebe lupla, celý den nejedla a večer slaný, sladký, slaný a kotlíš. To taky nepřidávalo tělu k těm všem špatným dietám. Takže chci všem ženám říct, nedělejte to! Odbouráte si svaly, tudíž páteř, odbouráte si slinivku, stařecká cukrovka přijde ve 40 místo v 60... Opravdu jediné, co bych ve svém životě změnila, kdybych mohla vrátit čas, tak bych NIKDY nedržela diety. Zůstala bych taková, jaká jsem. Třeba bych přibrala, třeba ne, třeba bych zhubla, třeba cokoliv, je to jedno, ale tenhle rozum kdybych měla v patnácti, tak do toho nikdy nejdu.
Celý rozhovor si můžete pustit ve videu, kde se dozvíte další detaily ze života Anety Christovové.
- Jaký vliv mají na vnímání těla média a slavné osobnosti
- Kde si vybírá oblečení
- Jak vypadala diskriminace kvůli váze na pohovorech v médiích
- O zájmu mužů, na který si nikdy nemohla stěžovat
- Jaký měly diety vliv na její zdraví
- Zda se dá vyrovnat s velkým tlakem od vlastní matky
Související články
