Zlatý olympionik z Paříže, kanoista Martin Fuksa, odhaluje v rozhovoru pro magazín Lifee.cz své dojmy z grandiózního olympijského vítězství, ale přidává také své plány do budoucna, které se netýkají jen sportu, ale také roční dcery Emily. Jak mu holčička změnila život a plánuje ji vést ke sportu? Jak velkou zásluhu má na jeho úspěchu manželka Anna? A má jako sportovec nějaký speciální jídelníček?
Zlatý olympionik, kanoista Martin Fuksa (31), se letos v létě konečně dočkal vytouženého triumfu v Paříži. Jak prozradil bezprostředně po svém vítězství, zlatou medaili toužil vyhrát nejen pro svého dědu a tátu, který s ním dlouhé roky trénuje, ale také pro svoji roční dceru Emily. Na její výchově má lví podíl oddaná manželka Anna, která mu umožňuje tvrdě trénovat a věnovat se naplno sportu.
"Snažíme se před dcerou nemluvit sprostě, zbytečně se před ní s manželkou nedohadovat o blbostech. Dávat jí lásku a dobrý příklad, na to myslím a dodržuji to. V dnešní době je hodně speciálních věcí, co se výchovy týče, já to tak úplně nemám. Beru výchovu normálně a přirozeně," zamýšlí se v našem rozhovoru a dodává, že by byl rád, kdyby dcera převzala štafetu a rovněž se věnovala sportu.
Martin Fuksa vzpomíná na olympiádu v Paříži
Martine, zpětně – jak hodnotíte olympiádu v Paříži?
Nemůžu hodnotit jinak než v superlativech. Poslední roky jsem si to takto přesně přál, olympijské zlato jsem si vysnil. Zlatá medaile z olympiády byla to poslední, co mi do sbírky chybělo. Cítil jsem se poslední dva roky asi možná na vrcholu svých sil - jak fyzických, tak i mentálních. V tom jsem se, myslím, hodně posunul.
Před tímto olympijským závodem jsem si hodně věřil. A celkově naše vystoupení jak na singlu, které vlastně nemohlo být ani lepší, to musím hodnotit naprosto na výbornou, tak i to naše s bráchou na deblu bylo super. Vlastně chyběl jenom kousek, abychom si s bráchou přivezli ještě medaili v deblu, a to by byla úplná fantazie. Aspoň ale s bráchou máme další motivaci posunout se na deblu dál.
Jak zásadní chvíle to byla pro celou vaši rodinu?
Nakolik zásadní chvíle to pro naši rodinu byla, si popravdě moc neuvědomuji. Jsem především rád, že jsem zlatou olympijskou medailí mohl vše vrátit taťkovi a dědovi a vůbec celému týmu, trenérům a celé rodině, která mi fandila a podporovala. Hodně času trávím mimo domov na soustředěních a trénincích, bylo by tedy smutné, pokud bych jim to nemohl vrátit. Samozřejmě ne každému sportovci se to podaří, ale já jsem si za zlatou olympijskou medailí šel, věřil jsem v ni a bylo skvělé donést do té naší nejlepší loděnice na světě zlatou medaili.
Jak na medaili reagoval váš otec? Proměnil se váš vztah? Co spolu hodláte dál podnikat?
Náš vztah se nijak výrazně neproměnil, fungujeme pořád stejně jako otec a syn a jako trenér a svěřenec. Všichni jsme se po mém vítězství objali. Chvíli tedy trvalo, než jsme se všichni po závodě potkali - vzhledem k povinnostem, které jsem po vítězství měl, třeba doping nebo rozhovory pro média.
Na taťkovi, dědovi i bráchovi, kteří byli nejblíž, jsem emoce zaznamenal, byli moc rádi. Možná jsem je až takhle šťastné nikdy neviděl, samozřejmě bavíme-li se o sportu. Ještě chvíli bychom to s dědou a taťkou rádi vydrželi jako trenéři a svěřenec. Tak doufám, že ještě pár let pojedeme stejně, dokud nás to bude bavit, pak uvidíme, co bude dál. Pořád máme před sebou cíle, čekají nás tréninky, soustředění, závody. Tyto cíle chceme plnit, dokud nás to baví.
Vysekl vám táta nějakou poklonu?
Musím říct, že speciální poklonu asi ne. Táta vždycky po závodech, které se mi povedou, řekne větu "Ty jo, ty jsi fakt dobrej!” A řekne to takovým stylem, že je to prostě strašně hezké. Cítím, že je na mě pyšný.
Roční dcera Emily změnila Martinu Fuksovi život
Zmiňujete, že dcera Emily pro vás byla největší motivací. Jaká je? A umíte si představit, že bude také sportovkyní? Nebo vás ta představa spíše děsí?
Emily je nejlepší na světě. Je to pro mě pořád nová věc, narodila se nám loni. Je to velká životní změna - a krásná. Je vidět, že je dcerou sportovce, protože chvíli nevydrží na jednom místě. Je hodně živá, pořád někde něco dělá, prozkoumává a pobíhá. Je to moc hezké. Klidně si dovedu představit, že sportovkyní bude, ale dovedu si představit i to, že se tomu tak nestane. Na loděnici se mnou pořád chodí, vidí, že sport ke mně patří. Ke sportu ji vést chci. Pokud si profesionální sport vybere, moc rád jí se vším pomůžu, ale pokud si vybere jinou cestu, budu se ji snažit podporovat i tak. Věřím, že její volba bude jednou správná. Má vzor ve svých rodičích a prarodičích.
Podle jakého modelu svoji dceru vychováváte? Máte inspiraci v zahraničí?
Vychovává spíš manželka, já se snažím být spíš sám sebou. Chci být především s ní, po jejím boku, aby věděla, že se o mě může opřít a že za mnou může kdykoliv s čímkoliv přijít. Snažíme se před dcerou nemluvit sprostě, zbytečně se před ní s manželkou nedohadovat o blbostech. Dávat jí lásku a dobrý příklad, na to myslím a dodržuji to. V dnešní době je hodně speciálních věcí, co se výchovy týče, já to tak úplně nemám. Beru výchovu normálně a přirozeně.
Co je podle vás zásadní věc pro mladé lidi, kteří se chtějí vrcholově věnovat sportu? A jsou důležité finance?
Důležité především je, aby sport mladé bavil, a ještě důležitější je, aby měli skvělou rodinu, která je podpoří. Protože když v tomhle ohledu zázemí není, je pro mladého člověka hodně složité dělat sport na vrcholové úrovni. Mě rodina podporovala od začátku hodně, mám velké štěstí. Díky tomu se pak lépe trénuje. Co se týče financí, myslím, že ze začátku tak důležité nejsou, je to právě především o podpoře rodiny. Samozřejmě, že když pak přecházíte z určité kategorie na úroveň, kdy se tím sportem chcete živit a je to vaše živobytí, je asi adekvátní, aby se za to dostávalo finanční ohodnocení. Ale nemyslím si, že v začátcích jsou finance to hlavní.
Jak děti nejlépe motivovat k lásce ke sportu?
Já myslím, že děti si lásku ke sportu musí najít samy, nejde je k tomu nutit. Motivovat děti můžeme tak, že my sami budeme odvádět naši práci co možná nejlépe, abychom jim mohli být dobrými vzory. Rád bych věřil, že jsem děti svým úspěchem na olympiádě mohl inspirovat a motivovat. Aby přišly na loděnici a s kanoistikou začaly. Na vše si ale děti musí přijít samy, chtít se zlepšovat a pracovat na sobě. Všechny děti mají u nás v loděnici dveře otevřené a moc se na ně těším.
V budoucnu chce Martin Fuksa zazářit po boku bráchy
Jaké jsou vaše aktuální plány do budoucna? Jak moc vás medaile ovlivnila?
Teď bych si rád odpočinul. Samozřejmě jsem pořád sportovně aktivní, od loňska miluji jízdu na kole, jezdím docela často. Mám rád procházky s kočárkem. Rádi s rodinou také výletujeme, čekají nás ještě dovolené. Zlatá medaile mě motivuje, chci kanoistiku pořád dělat a zlepšovat se. Vidím, že dokážu soupeře pořád porážet, takže dokud mě to bude bavit a půjde mi to, budu závodit. Také přemýšlím, jestli se nezačnu víc věnovat kategorii na deblu, abychom s bráchou dokázali také nějaký hezký úspěch. To by byla nádherná tečka za naší rodinnou kapitolou. Po tomto odpočinku mě pak zase čeká trénink.
Často cestujete. Jak důležité je pro vás pohodlné a praktické auto?
Myslím, že pro každého člověka, který cestuje, je auto důležité. Já mám to štěstí, že mě podporuje Toyota, jezdím Toyotou RAV4 v hybridu. Rád bych si do budoucna pořídil elektroauto, mám rád čísla a plánování, tak by mě bavilo plánovat cesty se zastávkami na nabíjení auta, kde bych si mohl dát třeba dobré kafe nebo dobré jídlo. Pro mě je důležité, aby bylo auto velké a aby se do něj vešlo dost věcí. Abych si mohl dát příčníky na střechu a mohl vést loď. Rád v autě poslouchám muziku a podcasty. A samozřejmě aby bylo auto bezpečné, což můj vůz splňuje dokonale.
S manželkou Annou mají idylický vztah
V čem je podle vás nejlepší vaše žena Anna? Jak vypadá podpora sportovce na denní bázi?
Moje žena je nejlepší v tom, že mě nechává dělat věci, které mě opravdu baví, a podporuje mě v tom. Do našeho vztahu šla s tím, že moje kariéra je kanoistika, a nikdy jsem od ní neslyšel jakoukoliv výtku nebo zákaz. Věnuje se naší dceři, učí ji různé věci, a za to si jí vážím ještě víc. Je to skvělé mít takovou spřízněnou duši. Náš vztah je fakt hezký, je v něm pohoda. Líbí se nám stejné věci, řekl bych, že je to až idylické. Asi bych dřív ani nevěřil, že vztah může být až takhle hezký, tak doufám, že nám to vydrží několik dalších let.
Máte také speciální jídelníček, který se Anna snaží dodržovat?
Musím říct, že vyloženě speciální jídelníček už ani nemám. Moje žena ví, jaký jídelníček je pro sportovce správný. Hodně o jídle čteme, posloucháme různé podcasty. Anička vaří skvěle, minimálně večeře, někdy i obědy, záleží podle toho, jak jsem doma. O víkendech mi obědy vaří. Snídaně si připravuji sám, aspoň něco umím. Já nejsem úplně náročný, mám rád rychlá jídla - třeba rýži, těstoviny, bílé maso, ne moc tučné. Důležité je, abych se cítil dobře, pak podávám nejlepší výkony a vše jde hladce.
Na unikátní fotografie zlatého olympionika Martina Fuksy, který pózuje v roli modela, se můžete podívat v naší fotogalerii.