Zora (39): Pohromadě mě s manželem drží už jen náš syn. Jinak bychom spolu nebyli ani den navíc

S Ondřejem (40) žijeme pod jednou střechou jen kvůli synovi. Naše manželství bylo unáhlené, nemůžeme vystát jeden druhého.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristián (34): Přítelkyně byla vždycky krásná ženská. Po porodu se v ní ale něco zlomilo a trápíme se oba

Na všechno jsme šli moc rychle

Obecně fandím zamilovaným, najít lásku na celý život je nádherné. Já byla také omámená Ondřejem a on mnou, navíc jsme oba dost spontánní. Za půl roku jsme se brali a to už jsem byla ve druhém měsíci. Musím říct, že vystřízlivění bylo tvrdé.

Připadá mi, že jsme se vůbec neznali ještě dlouho po narození syna. Po těch měsících vášně, porozumění a sexu najednou přišlo vystřízlivění. I tak jsem byla velice tolerantní a držela se našeho pevného základu. Říkala jsem si, že teď to možná není jednoduché, ale přeci se tak moc milujeme. Jenže jsme měli finanční problémy, Ondřej musel mnohem víc pracovat a projevily se jeho sklony k depresím.

Já byla zavřená s miminkem doma, cítila se v pasti. Utěšovat se několika romantickými měsíci mi už nestačilo. Připadalo mi to ve světě plínek a sporadického spánku naprosto směšné. Byly jsme tak naivní. Ondřej potřebuje dvakrát týdně „vypnout“, trajdá někde venku a já pak na něj doma křičím. Řekl mi, že nevěřil, že jsem jako ostatní uřvané manželky.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (46): Vzala jsem zpět nevěrného manžela a myslela si, že máme krizi za sebou. Dcera ho ale doma nechce

Mateřská pro mě byla očistec

Dva roky na mateřské mě změnily, nejsem už tak spontánní, veselá a usměvavá. Jsem zklamaná a to hlavně svým partnerem. Syn je pro mě vším, nicméně jsem potřebovala začít pracovat. Hlídají babičky, díky bohu za ně, protože Ondra je neschopný. Několikrát jsme se pohádali tak, že bych za normálních okolností práskla dveřmi.

Řekli jsme si tak hrozné věci, že jsme tím pokazili všechno to hezké, co mezi námi v minulosti bylo, a obávám se, že se to nedá vrátit zpátky. Dívala jsem se po bytech, ale s mým platem se odstěhovat s dítětem momentálně nezvládnu. Možná za nějakou dobu. Ale to je v naší momentální situaci úplně k ničemu. Chvíli jsme to s Ondrou řešili tak, že jsme se vyhýbali jeden druhému.

Jak ale malý roste, potřebuje nás mít pohromadě. Rodinné akce, výlety, společné večeře, to vše absolvujeme jako rodina. Ondřej je skvělý táta a oba chceme pro syna to nejlepší. Je ale pravda, že kdybychom malého neměli, dávno o sobě nevíme. Připadá mí to naprosto absurdní, když se kolem sebe doma rozhlédnu a zamyslím se nad tím.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamil (55): Překonali jsme s manželkou tři vážné krize. Teď se nejspíš rozvedeme kvůli úplné hlouposti

Rozhodli jsme se pro poradnu

S poradnou přišel Ondřej, dost mě to překvapilo. Není mi příjemné někomu cizímu vyprávět o svých pocitech. Přiznat nahlas, že se nemáme rádi, bylo jaksi osvobozující. Bylo nám řečeno, že jsme přišli hodně pozdě. Ani jeden s tím druhým už nepočítáme.

Jsou dvě možnosti, zkusit to ještě spravit, což je na dlouhou trať. Anebo se pomocí terapie dobrat k co nejméně bolestivému rozchodu. Nebude to jednoduché, ale něco z nás spadlo. Dokonce si už z nás dokážu dělat legraci. Někdy mě napadá, že spolu zůstaneme navždy, jako takoví dva „váleční zajatci“.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (34): Během manželské krize jsem si našel milenku. Měl bych být šťastný, ale nejsem