Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Vždy, když se blížil svátek svatého Valentýna, Zorka nechápala, proč z něj všichni tak šílí. I když byla zadaná, nechtěla tento umělý svátek slavit. Také minulý rok si chtěla užít klidný večer bez romantiky, jenže v její schránce na ni čekal záhadný vzkaz. Další překvapení našla u dveří. Když zjistila, kdo za tím stojí, musela uznat, že romantika má přece jen něco do sebe.
Nikdy jsem nechápala, proč lidé šílí z Valentýna. Všude samá kýčovitá srdíčka, čokolády, plyšáci, červené a růžové dekorace… Připadalo mi to tak umělé a ubohé. I když jsem byla ve vztahu, taky jsem tenhle svátek ignorovala. A doufala jsem, že to můj protějšek bude mít stejně. A nebude mít chuť trávit večer v nějaké nacpané restauraci plné zamilovaných párečků.
Plánovala jsem si neromantický večer
Také minulý rok, když jsem byla single, mě ta přehnaná romantika rozčilovala. Ještě, že je to jeden jediný den a není to jako s Vánocemi, kdy s tím obchodníci otravují už od října...
Můj plán na ten večer byl jasný – zalezu si domů, pustím si nějaký film. Ideálně co nejméně romantický. Třeba nějaké drama nebo horor. K tomu jsem si chtěla otevřít víno a tvářit, že tenhle den neexistuje. Jenže, než jsem se dostala do bytu, čekalo na mě něco, co mi úplně změnilo moje plány.
Tajemné vzkazy mi pořádně zamotaly hlavu
Když jsem šla v domě kolem schránky, jedním okem jsem jukla do dírek, zda v ní něco není. Vypadalo to, že ano. Většinou mi žádné dopisy nechodí, a tak jsem čekala spíš nějaký reklamní leták nebo upozornění, že mám něco na poště. Po otevření ze schránky vypadla červená obálka. A na ní jen mé jméno bez adresy. Zarazilo mě to. Zvědavě jsem ji roztrhla.
Uvnitř byla valentýnka s jednoduchým, ale krásným vzkazem: „Někdo si myslí, že úsměv, který občas vykouzlíš, je ten nejhezčí, jaký kdy viděl.“ A pod tím jen jedno písmeno – P.
Nejdřív jsem se rozesmála. Že dostanu ve svých skoro třiceti první valentýnku jsem vážně nečekala. To je opravdu vtip dne. Pořádně mi začalo vrtat hlavou, kdo mi ji poslal. Tedy spíš hodil osobně do schránky, když byla bez adresy. Došlo mi, že to musel být nejspíš někdo z našeho domu. Ale kdo? Že by ten soused z páteho patra, co se na sebe občas usmějeme. Ale toho jsem přeci nedávno s někým viděla. Třeba to nebylo tak vážné...
Když jsem se dostala ke dveřím od mého bytu, čekalo na mě další překvapení. Na rohožce ležela malá krabička, vedle ní růže. Jakmile jsem otevřela krabičku, poznala jsem to hned – sushi z mého oblíbeného podniku. Přesně takové, jaké si objednávám nejčastěji.
„Tohle už začíná být fakt divné,“ zamumlala jsem si pro sebe. Každopádně mi to udělalo velkou radost. Takové zpestření večera jsem tedy nečekala. Když jsem dojedla, narazila na dně krabičky na další vzkaz. Byl tam jen krátký text: „Příště bych si to rád vychutnal s vámi.“ A pod tím telefonní číslo. Opět jsem se musela smát. Kdo si to jen se mnou zahrává?
Kdo je tajemný P.?
Celý večer jsem přemýšlela, kdo by to mohl být. Soused? Někdo, koho potkávám v obchodě? Ale pak mi to došlo. Moje sushi mi často přiváží stejný kurýr. Vysoký, usměvavý, vždycky se mě ptá, jak se mám. Mohl by to být on? Teoreticky by se do domu mohl dostat...
Po tom všem jsem se na žádný film nemohla soustředit a napsala jsem na to číslo: „Děkuju za sushi i krásná slova. Myslím, že vím, kdo jste.“
Odpověď přišla hned: „A myslíte si to správně?“ Chvíli mě ještě vodil za nos, až se ke všemu přiznal. Celý večer jsme si nakonec psali. A za pár dní jsme se s Pavlem sešli na kávu. Nikdy by mě nenapadlo, že i takovým způsobem se dá seznámit. A to ještě na můj nejméně oblíbený den v roce. A ještě potkat někoho tak skvělého... Zázraky se prostě dějí. Teď jsme spolu už rok a já musím přiznat, že Valentýn možná není až tak špatný svátek. A jsem zvědavá, co originálního pro mě letos “můj Valentýn” vymyslí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
