Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko tentokrát přijal Daniel Black (23), který se narodil jako muž, v šestnácti letech prošel tranzicí v ženu a nyní prochází detranzicí v muže. Vypráví o tom, jak nebezpečné je, aby děti procházely tranzicí předtím, než absolvují psychoterapii. Co mu vadí na českých transsexuálech? A proč šokujících 20 procent pacientů nakonec své proměny lituje?
Kadeřník Daniel Black (23) měl komplikované dětství. Pochází ze čtyř dětí, otec o něj nejevil zájem a starala se o něj jen máma, která třicet let strávila v církvi svědků Jehovových. Neměl mužský vzor a ve škole jej kvůli jemnému vystupování šikanovali, což v jeho jedenácti letech vyústilo v deprese.
V dospívání se Daniel smířil s tím, že je gay, dokud díky trans youtuberům nezačal snít o své tranzici v ženu. Lékařka mu v jeho šestnácti letech stanovila diagnózu během třiceti minut a on mohl začít brát hormony a podstoupit také kompletní operaci. Kvůli své tranzici v ženu musel přerušit školu, protože k jeho depresím a hraniční poruše osobnosti se přidala ještě sociální fóbie.
Dnes je spokojený po boku přítelkyně Terezy, kterou poznal ještě jako žena, a prochází detranzicí v muže. "Jdu proti propagandě. Hodně trans aktivistů říká v České republice, že tranzice vám přinese štěstí. Já říkám, že ne. Říkám: „Nechoď do tranzice, zajdi si k psychologovi,“ nabádá dnes Daniel všechny, kteří mají podobný osud jako on. "Tihle trans aktivisté je podporují v tom, aby u psychiatra lhali. Radí jim také, co mají u psychiatra říkat, aby hormony dostali. Strašně je chtějí, já jsem je také chtěl. Je to hrozně nebezpečné, hlavně u dětí. Já říkám, že trans dítě je jako pes – vegan," vymezuje se Daniel v talk show Na kafeečko.
Namísto psychoterapie mi nabídli hormony a operaci
Co na to říkala vaše maminka?
Byla zaskočená. Na druhou stranu, byl jsem jemný odjakživa, takže se to snažila přijmout. Do té doby o transsexualitě vůbec neslyšela. Snažila se, aby mi bylo dobře.
Neměla třeba od církve zákaz s vámi mluvit?
Svědci Jehovovi jsou přísní a ona dostala zákaz se mnou mluvit už v době, kdy jsem od nich odešel.
Ještě tam maminka je?
Už ne.
A je to i kvůli vám?
Nějaký vliv tam asi byl. Teď je v jiném sboru, v jiné církvi.
Co váš tatínek?
Tatínek je ateista.
Co říkal na to, že bude mít najednou dceru?
Moje lékařka to prezentovala tak, že pokud mě v tom rodiče nepodpoří, tak se zabiju. Takhle jsou do toho rodiče tlačeni, aby podobné lidi podporovali.
A byla to pravda?
Ne. Myšlenky na sebevraždu se dokonce po tranzici zvednou, protože psychické nemoci se tranzicí nevyřeší. Proto je vám ještě hůř. Najednou do společnosti nezapadáte. Snažíte se být někým jiným. Nátlak společnosti je mnohem větší, než když jste zvláštní kluk. Když jste zvláštní kluk, tak vám řeknou, že vás mají rádi takového, jaký jste. Jakmile jste muž, který se snaží být ženou, tak je to složitější. Když vás někdo osloví v mužském rodě, tak se vás to velmi dotkne, protože máte pocit, že nemáte to, čeho jste se snažila dosáhnout.
Návštěva terapeuta nutná
Jsme tedy v sedmnáctém nebo osmnáctém roce vašeho života. Přijde mi, že jste měl kolem sebe velmi málo lékařů, kteří by se starali také o vaši duši.
Jediné, co mi nabídli na řešení mého problému, byla tranzice. Neproběhla tam žádná diskuze nad tím, že bych mohl chodit rok nebo dva k nějakému terapeutovi a soustředili bychom se na má traumata. Lékařka vůbec nevyhodnotila, že bych měl nějaké trauma. Jenže já ho mám a kvůli tomu jsem šel do té tranzice. Snažil jsem se utéct sám před sebou. Takhle to má spousta trans lidí, kdy máte pocit, že nejste sami sebou. Přesně tohle je důsledkem traumatu.
Tomu rozumím.
Některé studie uvádějí, že transsexualita je způsobená zneužíváním, traumatem, šikanou, a je doprovázena dalšími psychickými poruchami, které se k transsexualitě vážou. Většina transsexuálních lidí má narcistickou poruchu, bipolární poruchu nebo dokonce autismus. Člověk se začne identifikovat jinak z různých důvodů a lékař často nedokáže vyhodnotit, z jakého důvodu člověk chce změnit pohlaví. Pacient je přesvědčený o tom, že transsexualitu má. Úplně stejné to bylo u mě. Lékař je od toho, aby stav pacienta vyhodnotil. Nikdo mi nenabídnul, že bych mohl chodit k terapeutovi a zaměřili bychom se na mé psychické zdraví.
Hodně transsexuálů by naopak uvítalo, že jde tranzice takhle rychle.
Ano, ale těžko říct, zda je tranzice vhodné řešení. Transsexualita je jediná psychická porucha, která se léčí operacemi, fyzickou změnou.
Transsexualita je diagnostikovaná jako psychická porucha?
Ano. Žena v mužském těle, to jsou všechno laické výrazy, které nejsou ničím podložené. Když se udělá vyšetření mozku, tak funguje normálně, jen člověk má pocit, že je s ním něco špatně a chce být jiným pohlavím. Když se muž cítí jako žena, necítí se tak, že by měl mít dělohu nebo jiné chromozomy. Chce jen žít jako žena a dělat to, co ženy dělají. Chce být vnímaný jako žena. Nemusí to znamenat, že ten člověk žena je. Muž nikdy nebude ženou a žena nikdy nebude mužem, protože biologii nezměníme. A pohlaví nezmění ani žádná operace.
20 procent transsexuálů změny pohlaví lituje
Říkáte, že případů, kdy lidé chtějí detranzici, je 20 procent. To je hrozně moc. Jak zabránit tomu, aby se to stávalo?
Existují studie, které pravidelně monitorují pacienty po operaci – rok, pět, deset a tak dál. Čím dál jste od tranzice, tím větší je pocit lítosti. A je to logické, protože vám začne docházet, co všechno vaše tělo ztratilo, jaká úskalí to má a že stále nejste sama sebou. 20 procent v průběhu patnácti let je hrozně moc. A jsou to jen lidé, kteří to řeknou veřejně a vyplní dotazník. Pochybuji, že se to dostane ke všem translidem.
Je důležité, aby se transsexualita nejprve řešila terapií a nebylo to tak, že po třiceti minutách dostanete diagnózu. V mých šestnácti letech jsem o tom byl přesvědčený. Každý transsexuál je o tom přesvědčený. Proto jdete za doktorem a podstoupíte všechny tyhle bolestivé operace. Věříte, že vám to pomůže, ale lékaři by měli tranzici dávat až jako poslední možnost. Měli by se vás pokusit zanalyzovat, jít do hloubky a řešit s vámi traumata. Spousta lidí by se rozhodla tranzicí neprojít.
Prý máte tak trochu problém s českými transsexuály. Proč si nerozumíte?
Jdu proti propagandě. Hodně trans aktivistů říká v České republice, že tranzice vám přinese štěstí. Já říkám, že ne. Říkám: „Nechoď do tranzice, zajdi si k psychologovi.“ Hodně lidí má velké problémy a k psychologovi nejde. Tihle trans aktivisté je podporují v tom, aby u psychiatra lhali. Radí jim také, co mají u psychiatra říkat, aby hormony dostali. Strašně je chtějí, já jsem je také chtěl.
V šestnácti letech.
Je to hrozně nebezpečné, hlavně u dětí. Já říkám, že trans dítě je jako pes – vegan. Víte, kdo za tím stojí. Pochybuji, že nějaké dítě si vůbec uvědomuje, co znamená být mužem a ženou. Dětem třeba zakazují hrát si s panenkami nebo nosit šaty. Dítě to nedokáže rozlišit. Já vlastně neznám nikoho, kdo by si šel pro diagnózu transsexuality a řekl, že se cítí být v jiném těle, a tu diagnózu by nedostal. A to je hrozně nebezpečné.
Operace lituji, říká Daniel Black
V době, kdy jste byl Daniela, jste si našla dívku, Terezu. A vy jste zjistil, že chcete být muž.
Celoživotně jsem říkal, že mě přitahují i ženy. Věděl jsem to a říkal jsem to i svému prvnímu partnerovi. Ale vždycky, když jsem říkal, že bych chtěl být se ženou, tak mě hrozně shodil. „Co bys s ní dělal? Jsi na chlapy.“ Zároveň mi nikdy s žádným chlapem nebylo dobře. Nechtěl jsem, aby byl mužný, chtěl jsem, ať je něžný a jemný, ať má dlouhé vlasy. Na jeho těle nesměla být poznat žádná maskulinita. Celou dobu jsem věděl, že bych chtěl mít partnerku. Těsně před operací jsem partnerovi říkal, že bych to chtěl zkusit s holkou, protože by to bylo naposled. A on mi řekl: „Buď já, nebo ta holka.“ On byl pro mě přednější, navíc jsem se bál, že by se mi to s holkou mohlo zalíbit. Později jsem poznal Terinku, které jsem se po pár týdnech vztahu svěřil, že své tranzice lituji. Ještě jsme spolu ani nechodili a já už věděl, že toho lituji. Rozpadnul se mi celý svět. Všechno, v co jsem doufal a věřil, byla chyba. Kdybych se mohl vrátit do svých šestnácti let, už bych to neudělal. Myslím, že bylo důležitější řešit moji psychiku a ne tělo.
Když jsem poznal Terinku, svěřil jsem jí, že mě to trápí, a ji to velmi zasáhlo – ztratila by svoji holku a měla by muže. Velmi špatně to přijímala a týden v kuse plakala, byla z toho v šoku. „Ty už mě nebudeš přitahovat, budeš divnej.“ Nakonec si na to, že jsem divnej, zvykla. Vydrželo nám to a dokonce to náš vztah posílilo. Když jsem byl biologický muž ve vztahu se ženou, nevěděl jsem, jaká je moje role. Pro muže hrajete roli ženy. Najednou vám začne docházet, jak obrovský rozdíl je mezi vámi a ženou. Ale rozhodně neměla žádný vliv na to, že jsem šel zpátky. Byla dokonce proti a dlouho mi to rozmlouvala. „Můžeš si nosit, co chceš, dělat si co chceš, hlavně nechoď zpátky.“
Jít zpátky znamená jít do detranzice. Co to znamená ve vašem případě?
Operativní změna pohlaví nejde vrátit. Mohou tam proběhnout nějaké rekonstrukce, ale vrátit to nelze. Přestal jsem brát estrogen a začal jsem brát testosteron, který teď musím brát do konce života. Žádný hormon se ve mně netvoří.
Do konce života musíte brát testosteron? Co se stane, když ho nebudete brát?
Začnou řídnout kosti a dostanu se do menopauzy.
O čem dalším promluvil Daniel Black:
- Jak přesně probíhá operace pohlavních orgánů
- Jak hledal spásu u svědků Jehovových
- O své sexualitě
- Jaké plastické operace jako žena podstoupil
- Proč kvůli tranzici musel přerušit školu
- Jak se jako žena seznámil se svou současnou přítelkyní
Více informací k této problematice najdete na stránkách www.detranzice.cz
Související články
