Zuzana (29): Žádný vztah mi nevydrží, jako by se žádný chlap nechtěl vázat. Musím vymyslet novou strategii

červené nehty
Zdroj: Freepik

Zuzana patří k těm ženám, které stále hledají životního partnera – hledají a nenacházejí. Všechny jejich lásky skončí pomalu ještě dřív, než začaly. A dostávají se do velice nepohodlné situace – bojí se, že zůstanou na ocet jako novodobé staré „panny“.

Šárka Schmidtová
Šárka Schmidtová 30. 10. 2024 11:30

Tak nějak nemůžu najít muže na celý život. Marně jsem hledala důvod toho, proč právě já nemám chlapa, proč mě každý muž, kterého potkám, pošle za pár měsíců do kytek. Než jsem zašla k psycholožce, hledala jsem rady u kamarádky – a obě mi poradily, jak na to.

Po roce manželství skončilo

Poprvé jsem se zamilovala ještě jako školou povinná do staršího spolužáka. A nebyla jsem jediná. „Proč si vybral právě tebe?“ zlobily se na mě kamarádky, když jsem se s ním začala vodit za ruku. Láska mi připadala tehdy táááák dosažitelná, tak snadná. Kromě nějaké té pusy mezi námi nic nebylo, vždyť nám bylo stěží patnáct let! Ale byl to krásný čas.

Na střední škole jsem potkala svého budoucího prvního manžela. Než jsme si ale řekli oficiálně: „Ano!“ chodili jsme spolu dlouhých osm let. Když se vracím zpátky, bylo to takové chození, nechození, každý jsme studovaly v jiném městě, vídali se málo a měli oba tolik povinností – a možná, že jsme i stálí (nebo leniví?), a proto náš vztah vydržel. Po promoci jsme se vzali. A za rok šli od sebe… Připadala jsem si zklamaná, a i trochu podvedená. Nechápala jsem, jak to, že se náš letitý vztah po pár měsících rozpadl – když jsme spolu chodili dlouhých osm let! „Znali jsme se vůbec?“ položila jsem si otázku. Těch pár dní, kdy jsme byli vždycky spolu, asi moc z našich povah a zvyků neukázalo. A pokud ano, když o tom tak přemýšlím, bylo jednodušší to přehlédnout než řešit.

Hledám muže na celý život

Po pár letech jsem se oklepala a došla k názoru, že bych měla zakotvit, a tak právě teď se rozhlížím kolem sebe a hledám muže na celý život. Toužím po rodině. Ale nedaří se. A přitom jsem docela hezká, povídavá, mám dobré zaměstnání, umím se bavit a umím i vařit… Ale všechny známosti – ať už dohozené od přátel nebo ze seznamky – trvají vždycky krátce. Proč nikdy netrvají déle? Proč se z nich nikdy nic nevyvine? Ani si nemůžu říkat: „Proč mě nikdo nechce?“ protože chce , ale jen na velmi krátkou dobu.

Během dvou let nesmyslných známostí mi totiž došla jedna věc; během prvních dvou, tří měsíců je to pohodička, funguje počáteční chemie, každý chlap se chová co nejlíp, jak umí a miluje všechnu tu vřelost, lásku a pochopení, které ode mě dostává. Má rád ten pocit, který mu to dává. Pak dojde na realitu a on si všimne, že jsem normální osoba, že i já mám skutečné pocity, že nejsem zas tak okouzlující, jako jsem byla na začátku.

Nemám se chovat jako zoufalkyně

„Nikdy se nesmíš chovat, jako bys byla ve vztahu, který by mohl být, z jeho pohledu, vážný!“ radí mi kamarádka. „Praští ho to do hlavy a on musí udělat nějaké rozhodnutí!“ To mě ale opravdu zamrzelo, chemie jako už zmizela? A teď se máme rozhodovat? I já bych se měla rozmyslet, jestli jsem ochotná mít vážný vztah? Nebo je to jen věc mužů?

Včera tady byl můj poslední, Pavel, a najednou se mi zdá, že odešel nějak moc rychle. Začínám se bát, že se nevrátí a bojím se i toho, že se on obává, že bych ho chtěla uchvátit. Volám kamarádce: „Co mám dělat?“ Rada je jednoduchá: „Přestaň panikařit. Může to být právě ta naše holčičí panika, která ho odradí – místo abychom ho přitáhli k sobě blíž… Nechceš přece vypadat jako zoufalkyně, které se snaží na něm viset.“

Výsledkem je, že jsem dospěla k názoru, že se poradím s psycholožkou. Co mi řekla? „Teď se Pavel nejspíš rozhoduje, co pro něho znamenáte. Jestli si neumí představit, že by žil bez vás, cítí se s vámi ještě stále očarován a inspirován natolik, že by se vám zavázal navždy nebo jestli jste pro něho jenom povyražení.“ Moc mě to nepotěšilo, ale jsem ráda, že konečně vím, jak muži myslí. A přizpůsobím tomu svoji novou strategii.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.



Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy

Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy

Související články

Další články