Ač byl Joe Arridy nevinný a nikdy se nesetkal s dvěma zavražděnými dívkami, soud ho poslal na smrt. Bohužel si ale neuvědomoval, co ho čeká. S IQ 46 byl tento třiadvacetiletý mladík na úrovni šestiletého chlapce. Slova smrt, poprava a definitivní konec mu tak byla na hony vzdálená.
Joeovou jedinou starostí bylo, aby dostal před popravou zmrzlinu. Celé dny předtím, než se vydal po chodbě do plynové komory, trávil hrou s vláčky, hrami s ostatními vězni a užíváním si společnosti s jedním strážným, který si ho velmi oblíbil.
Jako dítě byl šikanován
Joe Arridy se narodil 29. dubna 1915, jeho rodiče pocházeli ze Sýrie a byli příbuzní (bratranec a sestřenice). To zřejmě způsobilo Joeovy problémy s inteligencí. Joe Arrida poprvé promluvil až v pěti letech. Mnoho z jeho sourozenců nepřežilo. Ve škole nebyl schopen držet krok s ostatními dětmi. Ředitel tak jeho otci řekl, že by si ho raději měl vzít domů.
Bohužel nastala mnohem horší situace. Když jeho otec ztratil zaměstnání v ocelářské společnosti, poslal syna do ústavu, kde musel čelit fyzickým i slovním útokům. Pravdou je, že byl snadno ovlivnitelný a kvůli pomalé mluvě a snaze dát dohromady dlouhé věty, také snadným terčem. V jednadvaceti letech toho měl již po krk a utekl. Bylo to během velké hospodářské krize, takže po zemi cestoval nákladními vlaky, do nichž "skákali" i různí tuláci. Nakonec skončil v Cheyenne ve Wyomingu.
Pochybná výpověď
Joe byl obviněn ze zbití a znásilnění dvanáctileté Barbary a o dva roky starší Dorothy. Obě byly během brutálního útoku napadeny sekerou. Barbaře se podařilo přežít, její sestra ale takové štěstí neměla. Policie byla bezradná, měla k dispozici pouze vágní Barbařin popis, že šlo o Mexičana malého vzrůstu.
V želízkách nakonec skončil Frank Aguilar, dělník, kterého vyhodil otec dívek. Našli u něho hlavu sekery. Barbara ho také označila za útočníka. Ten se ke všemu přiznal a byl popraven. Jeden z vyšetřovatelů ale nebyl spokojen a zatkl i Joea. Měl tmavší pleť a menší postavu. Během úmorného výslechu z něho policista dostal pouze nesrozumitelné přiznání.
Téměř ihned následoval soud a zavádějící otázky státního zástupce, třeba, zda se mu líbí ženy. Když odpověděl, že ano, zástupce mu ihned vmetl do tváře, proč jim tedy ubližoval.
Nejspokojenější vězeň
Joe se ve vězení se všemi skamarádil. Vůbec netušil, že 6. ledna 1939 sedí v cele smrti. Dokonce se smál i ve chvíli, kdy ho poutali ke křeslu v plynové komoře. Pak ho sice na chvilku přemohl strach, dozorce ho ale chytil za ruku, čímž ho zase uklidnil. Joe si totiž myslel, že prostě nemůže zemřít. Nebo si to alespoň myslelo ono malé dítě, které žilo v jeho nitru.
Jak řekl jeho právník, stát Colorado bude dlouho v hanbě za tuto nezákonnou popravu mentálně postiženého, a hlavně nevinného mladíka. A měl pravdu. Je to vlastně nesmazatelná skvrna v historii amerického soudnictví.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Joe Arridy
Historydefined.com: The Tragic Life and Execution of Joe Arridy