Letos to bude již půl století od otevření výkladní skříně československého komunismu, potažmo normalizace, obchodního domu Kotva. Šlo o takovou slávu, že byli pro jistotu povoláni i vojáci, aby se postarali o klidný průběh celé akce. Co tam na zákazníky čekalo? A opravdu se soudruhům podařilo "dohnat a předehnat" Ameriku?
Když se kácí les, létají třísky, říká se. Kvůli výstavbě obchodního domu byly zbourány některé památkově cenné domy z devatenáctého a počátku dvacátého století. Spolu s nimi bylo zničeno i archeologicky zajímavé území, které nebyl čas řádně prozkoumat.
Zázrak socialistického obchodu? Něco za něco
Otevření obchodního domu Kotva bylo sice možná „výrazem péče stranických a státních orgánů o rozvoj socialistického obchodu“, ale nebylo to zadarmo. Kvůli němu ukončilo svou existenci více než 250 malých pražských obchůdků. Jistě, vždyť vznikla svatyně pro koupěchtivé, tak proč nechat lidi nakupovat jinde... Přitahováni ke Kotvě ale nebyli jen našinci.
Jedna česká průvodkyně se kupříkladu svěřila s tím, jak obchodní dům působil na sovětské turisty. Vedoucí výpravy si tehdy povzdechl: „Soudruzi, tu Ameriku předeženeme, to je jisté! Ale takovou úroveň, jakou jsme viděli tady v Československu, takovou nebudeme mít nikdy!“
Veřejná soutěž jako dozvuk Pražského jara
Na stavbu Kotvy byla vyhlášena veřejná soutěž, což ještě byly zřejmě poslední dozvuky Pražského jara. Tu vyhráli architekti, manželé Věra a Vladimír Machoninovi. Samotné stavby se pak ujala švédská firma SIAB. Byli schopni budovu postavit rychle a kvalitně. A uměli také namontovat „západní vymoženosti“ jako výtahy a eskalátory.
Slavnostního otevření se zúčastnil předseda pražské organizace KSČ Antonín Kapek, kterému sekundoval tehdejší ministr obchodu Josef Trávníček. Manželé Machoninovi, bez nichž by tu Kotva nebyla, měli smůlu. Zrovna se znelíbili režimu, takže jim muselo stačit, že se vmísili do davu. Konečně nadešel den D. Dvaadvacet tisíc metrů čtverečních, dva tisíce prodavačů a pětasedmdesát tisíc zákazníků za den.
Starosti prezidenta Husáka
Na otevření Kotvy zavzpomínala po letech prodavačka Jitka Dvořáková, jež se podílela na náboru zaměstnanců a poté na vedení oddělení s textilem. Pro ni to byl hotový zázrak. Bez přehánění a nadsázky. Šlo o tak velkou věc, že měl z toho vrásky na čele i prezident Husák. Dokonce se jich prý ptal, zda ví, jak se to má dělat. Jestli to doopravdy umí... Předtím nic tak velkého neexistovalo. A volný prodej? Nevídané!
Kdo vstoupil dovnitř, mohl se zaposlouchat do hudby, projet se výtahem, jezdícími schody, zaparkovat v podzemních garážích a užít si v parných dnech klimatizaci. Pro zaměstnance byla zase připravena jídelna, kadeřnictví, praktický lékař a později i fitko. Ale idylka „modernosti“ byla často střídána frontami na pekáče, s nimiž děti v zimě bobovaly. Chyběly také kolíčky na prádlo, či, již klasicky, toaletní papír.
A ještě jedna perlička na závěr. Tentokrát z personálního. Paní Jitka Dvořáková prý nemohla přijmout jednu dívku ze Slovenska, neboť ta se jí přiznala, že byla „tak trochu“ ve vězení za prostituci. Reakce nadřízených byla jasná: „Ani náhodou. Ještě by se to tady rozmohlo...“.
Nyní prochází Kotva přibližně dvouletou rekonstrukcí, kdy v nižších patrech budou k mání obchody s luxusními značkami a ve vyšších patrech se chystají kanceláře.
Zdroje informací:
Plus.rozhlas.cz: Obchodní dům Kotva byl jednou z výkladních skříní normalizace
Blesk.cz: Obchodní dům Kotva - Výkladní skříň normalizačních nákupů otevřeli před 47 lety. Na zákazníky dohlíželi vojáci
Cnn.iprima.cz: Zavírá obchoďák Kotva. Když v roce 1975 začínal, Husák se prodavaček ptal - Fakt to umíte?