Adam (27): Po otcově smrti jsem zjistil, že mám nevlastního bratra. Ten má také získat dědictví, cítím se šíleně podvedený

Ke svému tátovi jsem vždycky vzhlížel jako k velkému hrdinovi. Učil mě, že s poctivostí a pravdou nejdál dojdeš. A já tomu vážně věřil. O to víc mě šokovalo v jaké důležité věci mi lhal. Jeho velké tajemství vyšlo najevo, až po jeho smrti...

Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o majetku

U notáře mě čekalo šokující odhalení

Smrt mého otce mě zasáhla víc, než jsem čekal. Nemám už ani mámu, takže jsem zůstal úplně sám. A dospěl tak rychleji, než bych si přál. I když mám kolem sebe přátele, kteří mě podpořili, připadal jsem si ztracený. Ponořil jsem se o to víc do práce, abych přišel na jiné myšlenky. Přál jsem si taky být úspěšný jako můj táta... Jenže pak přišlo dědické řízení a všechno se rozpadlo.

Myslel jsem si, že to budou jen formality. Říkal jsem si: „Jsem přeci jen jeho jediný dědic, takže žádné dohadování s příbuznými, mě nečeká.“ Seděl jsem v kanceláři notáře a čekal, až se tohle nepříjemné formální kolečko ukončí. A konečně se to tím nějak uzavře. Jenže čekalo mě kruté zjištění.

„Kromě vás je tu ještě další dědic,“ oznámil mi notář.

Zvedl jsem obočí. „Jak to myslíte? Vždyť táta neměl jiné dítě,“ zareagoval jsem nechápavě.

Notář se podíval do spisu a pak ke mně. „Podle všeho ano. Váš otec měl nemanželského syna. O existenci toho muže se dozvěděl až před pár lety, ale právně je vše jasné. Dědictví se musí dělit.“

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (41): Dědictví po neoblíbené babičce získala moje sestra. Poslední roky si hrála na její opatrovnici

Nechápu, proč mi to tajil

Myslel jsem, že jsem součástí nějakého špatného filmu. Že je to nějaká skrytá kamera a za chvíli někdo vyskočí a řekne, že je to jen blbý vtip. Bohužel. Bylo jen hrobové ticho a mě docházelo, že je to krutá realita. Na můj šokovaný výraz se notář tvářil s lítostí a pochopením, ale to na věci nic nezměnilo. Nemohl jsem tomu uvěřit. Celý můj život byl postavený na představě, že jsme s mámou a tátou byli rodina. A teď najednou se objeví někdo další?

Nešlo mi to do hlavy. Jak mi to mohl táta tajit? A co když to věděla i máma? Jak mi mohli lhát? Museli přeci vědět, že se to jednoho stejně dozvím. A to právě kvůli dědictví...

Večer jsem seděl s kamarádem u piva a snažil se to vstřebat.

„Možná to prostě bylo něco, co nechtěl řešit,“ řekl mi. „Třeba věděl, že by tím šíleně zklamal, jak tvoji mámu, tak tebe. A nechtěl o vás přijít.“

„Ale já s ním byl celý život. Pomáhal jsem mu, staral jsem se o něj, když byl nemocný. A teď mám všechno dělit s někým, kdo ho sotva znal? Přijde mi to strašně nespravedlivé.“

Kamarád jen pokrčil rameny. „Rozumím ti, ale teď už s tím nemůžeš nic dělat.“

A to bylo právě to nejhorší – nemohl jsem s tím dělat nic.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (40): Dědictví po tátovi zničilo naší rodinu. Majetek mým sourozencům vygumoval mozky

Připadám si strašně podvedený

Po několika dnech jsem se rozhodl s tím člověkem sejít. Potřeboval jsem vědět, kdo vlastně je ten druhý syn mého otce.

Když jsme se potkali, překvapilo mě, jak moc se mi podobá. Ale nešlo mi do hlavy, proč si najednou nárokuje část něčeho, co jsem celý život považoval za svoje.

„Věř mi, já o něm taky dlouho nevěděl,“ řekl mi. „Nechci se s tebou hádat o peníze nebo majetek. Ale pravda je, že byl i můj otec. A tak mám taky svoje práva,“ řekl mi nekompromisně.

Měl jsem sto chutí na něj řvát, že si nic nezaslouží, že pro něj to byl dlouho jen cizí člověk. Ale už jsem na to neměl sílu. Cítím se tak strašně zklamaný a podvedený. Vypadá to, že můj táta nebyl takový hrdina, jak jsem si vždy myslel. A pořád naivně doufám, že se v mém nevlastním bratrovi hne svědomí a nakonec se nějak rozumně domluvíme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (48): Po smrti otce se mnou přestala nevlastní sestra komunikovat. Zřejmě jí šlo celý život jen o dědictví