Adam (35): Na partnerčino chování jsem už alergický. Slovo "nic" zní v naší domácnosti denně

Asi jsem měl počkat se společným bydlením. Vidím, že jsem se unáhlil a Andreu vlastně neznal. Její chování mě vytáčí.

Mohlo by Vás zajímat:

Matouš (25): Přítelkyně se vrátila po čtvrt roce z ciziny. Neustále mě prudila, že jsem morous a málo se usmívám

Chlapi na rozdíl od žen si umí věci vyříkat

Andrea mě okouzlila. Gazela. Dlouhé nohy, dlouhé vlasy a pěkný zadeček. Sice se trochu chovala nadřazeně, ale já jsem to bral. Byla kočka, měla na to nárok. Když jsem ji konečně sbalil a souhlasila, že půjdeme na rande, dodala: "Adame, ale jsem princezna. To znamená, že chci být rozmazlovaná a nic neplatím." To nemusela říkat, žádná holka na rande se mnou neplatí.

Už když jsme spolu chodili mě občas lezlo na nervy, že se Andrea urážela kvůli blbostem. Ostatní holky mých kamarádů byly v pohodě. Byla sranda a uměly se přizpůsobit situaci. Jenže Andrea byla opravdu princezna. Vždy dokonale upravená. Jenže když na ní například stříkla voda, rozhodilo jí to. Když na festivalu mrholilo, byla na nervy z toho, že má vyžehlené vlasy. A když jsem nechtěl jít domů, urazila se.

Mohlo by Vás zajímat:

Milan (42): Líbilo se mi, jak přítelkyně všechno prožívá. Pak jsme ale jeli do Londýna a větší ostudu jsem nezažil

Život s princeznou

Ale přes to jsem začal s Andreou bydlet. První měsíce byly nádherné. Utvrdily mě v tom, že nebylo proč čekat. Žhavé noci s dračicí, zábava po boku nádherné holky... prožíval jsem nejkrásnější období. Potom přišly první mráčky. Jak jsem se nepodřídil přání partnerky, bylo doma dusno. Když jsem se zeptal: "Lásko, co ti je? Udělal jsem něco špatně?" Vždy se mi dostalo odpovědi: "Nic mi není."

Ale z gest bylo zřejmé, že je Andrea uražená, naštvaná nebo bez nálady. Nemluvila, měla ublížený výraz v obličeji a dělala mi naschvály. Když byla uražená, dokázala se vyzývavě obléci a mezi dveřmi mi stroze oznámit, že jde ven s kamarádkou. Nebo odmítla jít na týden domluvený oběd k mým rodičům, protože měla zase v sobě nějakou křivdu. Ale nedokázala mi říct ani na desátou otázku, co jí je. Prostě Andrea mlčela a dávala mi to sežrat.

Mohlo by Vás zajímat:

Elena (32): Přítelkyně mě roky tahala za nos a spala s kýmkoli, kdo byl po ruce. Přesto na ni nedokážu zapomenout

Manýry, které do konce života nevydržím

A bylo na denním pořádku, že Andrea byla nespokojená. Jednou to bylo pravděpodobně proto, že jsem se zdržel v práci a měli jsme jít spolu do kavárny. Potom se tvářila uraženě asi kvůli ponožkám, které jsem zapomněl vedle postele. Andree zkazila náladu kdejaká maličkost. Stačilo, abych jí neřekl, že jí to sluší. A už byl problém a přestala mluvit. Stále jsem se snažil si s Andreou promluvit.

Ptal jsem se jí, co jí trápí. Snažil jsem jí láskyplně projevit city, aby jí to hodilo do pohody, nic. Na veškeré mé snahy jsem slyšel tu samou odpověď: "Co by mi bylo. Nic." V lepším případě jsem dostal neurčitý náznak, že problém je: "Ty nevíš, co mi je?" Až jsem došel do bodu, že jsem byl otrávený. Ani krása ženy nepřevýší schopnost komunikace. Už nikdy nechci žít s namyšlenou princeznou, která má pocit, že svět se točí jen kolem ní. Krásná nádoba, ale uvnitř úplně prázdná.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (45): Mám evidentně smůlu na chlapy. První mi dal kopačky po sms, další se rovnou ukázal na síti s novou přítelkyní