
Adam s manželkou Ivetou žijí celý život v okrajové čtvrti většího města na Moravě. Donedávna se jim žilo poklidně a neznali, co to jsou krádeže nebo vandalismus. Jenže časy se mění.
Před třiceti lety jsme s manželkou dostavěli náš rodinný dům. Dalo nám to pořádně zabrat. Peněz jsme moc neměli a skoro vše jsme si dělali svépomocí.
Dům pro početnou rodinu je základ
S Ivetou jsme toužili po velké rodině. Naši rodiče o nás celý život tvrdili, že jsme blázni. Já i manželka pocházíme ze dvou sourozenců. A k jejich nepochopení jsme si pořídili pět dětí. Nikdy jsme svého rozhodnutí nezalitovali. Sice jsme ani jednou nebyli u moře, ale celou republiku máme prochozenou a projezděnou křížem krážem.
Všechny děti mají minimálně maturitu a dnes už mají své rodiny. Dokonce jsme byli inspirací pro dceru, která je popáté těhotná. Ostatní mají jen děti dvě. Někdo žije v domě, někdo v bytě. Všichni se pravidelně vídáme u nás doma a pořádáme víkendové společné obědy. Přiznávám, že rok od roku jsou tyto naše sešlosti náročnější. Je nás pořádná tlupa.
Nádherný život v naší oáze klidu
Náš dům byl pro nás místem radosti. Opravdu jsem rád, že jsem v životě potkal právě Ivetu, se kterou jsme si sedli a dokázali si život udělat krásným. Žijeme skromně. Nemáme moderní vybavení a naše zahrada je spíše vesnická. Ale vypěstujeme si mnoho zeleniny a ovoce. Dokonce chováme slepice a naše prostředí je přesně takové, ve kterém se cítíme dobře.
Do nedávna jsme se cítili i bezpečně. Ale to je pryč. Nevím, co se ve společnosti změnilo, ale kriminalita už dorazila i do naší čtvrti na okraji města. Nejprve to začalo vykrádáním zahradních domků. Dokonce nám někdo ukradl i pět slepic. Několika sousedům ukradli ze zahradních domků benzínové sekačky na trávu nebo zahradní nábytek. Mně někdo odcizil dva rýče a pákové nůžky na větve. Je vidět, že zloději berou vše.
Poslední kapka, která vedla ke změnám
Minulý týden jsem se probudil a vyrazil na ranní směnu do práce. Otevřel jsem dveře a na ulici bylo nějak rušno. Dva sousedi máchali rukama a křičeli. Šel jsem k nim a povídám: „Dobrý den, copak se tu děje?“ Podívali se na mě a řekli mi, abych se otočil a jsou si prý jistí, že se k nim přidám. Udělal jsem a měli pravdu.
I já jsem měl posprejovaný kus domu černou barvou. Na mé fasádě byl nějaký nápis o velikosti metru čtverečného. Stejně jako na fasádě sousedů. Takový pozdrav od vandala měl v ulici každý. A to byla poslední kapka. Už jsem si zadal poptávku a nechám si nainstalovat kamerový systém. Sice to nezabrání trestným činům, ale alespoň budu mít jakýsi důkaz pro policii a pojišťovnu. Strašná doba. A bude hůř.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.