Facebook
Instagram
Adéla chce svému synovi dopřát to nejlepší vzdělání a přemýšlí nad tím, že by ho dala zapsat do soukromé školy. Jenže její matka to považuje za vyhozené peníze.
S maminkou jsem snad ani v pubertě neměla tak vyhrocený vztah jako dnes. Nelíbí se jí, že chci svého syna Tomíka (5) poslat do soukromé školy. Tvrdí, že jsou to vyhozené peníze...
Pro syna chci jenom to nejlepší
Vím, jak důležité je potkat ve škole ty správné lidi, kteří vás neodradí od učení. Mně se to povedlo až na vysoké škole. Až tam jsem našla inspirativní prostředí. Proto jsem přemýšlela nad tím, že Tomíkovi zařídím nějakou zajímavou základku. Klidně lehce alternativní, ať tráví i spoustu času venku. Dětství je příliš důležité na to, aby si jenom někde odseděl devět let.
S manželem jsme to dlouho probírali, také s ohledem na náš rozpočet, který rozhodně není nafukující. A vyšlo nám, že pokud se trochu uskromníme, půjde to. A tak jsme začali hledat školu, kterou dokážeme zaplatit a není příliš daleko.
Našla jsem dvě. Líbilo se mi, že mají hezké areály, hodně se tam s dětmi mluví a není to čistě jenom o učení. Kdyby šlo vrátit čas, sama bych ráda chodila do takového zařízení.
S matkou se jenom hádáme
Byla jsem z těch škol tak nadšená, že jsem běžela za mamkou, abych jí ukázala, co pro Tomíka plánuju. Jenže ta mě ani pořádně nenechala domluvit. "Soukromá škola? Ty ses snad zbláznila," pustila se do mě. "Ale mami, já chci, aby Tomík neztratil dětství ve školní lavici," bránila jsem se.
Ale máma jen mávla rukou. A spustila tirádu o tom, jako je dnes všechno drahé a my chceme platit za něco, co mají všichni zadarmo. Když jsem namítla, že jde taky o kvalitu, tak vyrukovala s "neprůstřelným" argumentem. "Já chodila do běžné školy a ty taky. A jsme tady..." řekla a považovala diskusi za uzavřenou.
Ale já ne. Snažila jsem se jí vysvětlit, jaké jsou výhody, když je škola trochu jiná. Chci, aby Tomík měl školu rád a něco tam zažil, ať to není jenom o učení. Jenže mamka mi pak vypočítala, kolik to bude stát za těch devět let. Přiznávám, je to vysoká částka, ale pro Tomíka to ráda udělám.
Nenechám se odradit
Jenže jak do mě máma pořád hustila, byla jsem po čase trochu nervózní. Rozhodla jsem se proto vzít Tomíka na setkání se zástupci jedné z těch škol. Chtěla jsem mu ukázat, co by mohl zažít a jak to tam funguje. Měl možnost povídat si s učiteli, prohlédnout si učebny a vidět, co děti dělají. Byl z toho tak nadšený, že jsem přestala váhat.
Pak jsme šli za mámou a on jí bez přestání vykládal, jak se mu ve škole líbilo a že by tam chtěl začít chodit hned. Mamka po mě nejdřív vrhala vražedné pohledy, ale pak ji Tomíkův optimismus nalomil a bylo vidět, že ji to zaujalo. Tak snad jí to vydrží...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.