Radovan je nešťastný ze svých nejbližších. Společně s matkou a bratrem bydlí na jednom pozemku. V rodině vždycky panovalo napětí, ale dalo se to snést. Po nedávné konfrontaci to únosnou míru bohužel překročilo.
O tom, že jsou mezilidské vztahy komplikované, bych mohl napsat román. Vám se to pokusím zkrátit na minimum. Bydlím na jednom pozemku se svojí matkou, jejím přítelem a bratrem. I když máme každý vlastní vchod do svého bytu, naše vztahy se stále zhoršují.
Vztahy mezi námi nikdy nebyly ideální
Jsem velmi dlouho rozvedený. S bývalou ženou máme dceru Alenu, která bydlí s přítelem v Rakovníku. Já byl po rozvodu několik let sám. Až na seznamce jsem si našel současnou přítelkyni Lucku (51). Díky ní jsem ze svého upoceného bytu udělal pohádkové království. Vztah s ní mě dostal opět mezi normálně fungující lidi.
Můj dům stojí na velkém pozemku, na kterém bydlí i můj bratr Janek a matka Jaroslava. Naše vztahy byly vždycky trochu napjaté, ale na snesitelné úrovni. Ze mě si matka vždycky dělala poskoka, který jí všechno zařídí. Byl jsem to já, kdo ji vozil po doktorech, dělal nákupy a obstarával vše, na co byla líná.
To, že by jí mohl pomoci i Janek, nepřicházelo v úvahu. On dal vždycky přednost láhvi něčeho pěkně ostrého. I když od sebe bydlíme na dosah ruky, brácha na matku vždycky kašlal. Chodil za ní, jen když plaval v nějakém průšvihu. Ať už šlo o nezaplacené složenky, nebo to, že sousedovi rozbil pod vlivem alkoholu ciferník. Dlouhé roky jsem mlčel a ke stavu v rodině se nevyjadřoval.
Bratr mi dělá naschvály
O svém otci nic moc nevím. A to, co vím, bych raději zapomněl. Jako malého mě mlátil. Když od nás odešel, byl jsem vlastně rád. Poslední zvěsti jsou takové, že je to opilec, který bloudí ulicemi. Teď ale k jádru věci. Jsem chlap ve věku, kdy už nechci řešit problémy druhých.
Lucčin syn Jirka se svojí přítelkyní přivedli na svět vnoučata. Mě přijali za dědu a já si ty dva prcky velmi užívám. Díky Lucii jsem získal novou rodinu, která mě má velmi ráda. Platí to i obráceně. Pro Lucii bych snesl modré z nebe. Jenže moje matka a bratr se začali chovat jako hulváti. Janek má také přítelkyni. Hana je věčně věků zalezlá. Když už vyjde ven, je na mol opilá.
Lucie se i tak snaží o dobré vztahy. Bohužel marně. Brácha se rozhodl, že bude provokovat. Mají psa, který pravidelně chodí konat svoji potřebu k bazénu, který jsem platil celý sám. O tom, že se mi tam matka chodí jen tak vyvalovat, raději pomlčím. Víc mě štve to, že ten pes tam po sobě vždy nechá šílenou spoušť a já to pak musím uklízet.
Nevím, co mám dělat
Právě to se nedávno stalo příčinou velké hádky. Požádal jsem bráchu, aby po svém psovi uklízel. Ten se na mě utrhl, že pokud mi to vadí, ať si to uklidím sám. Tak jsem se naštval a hromadu toho pokladu mu dal před dveře. Rozpoutalo to větší roztržku, než jsem plánoval. Přiběhla matka a ječela na mě, co si o sobě jako myslím.
,,Měla jsem jít tehdy na potrat. Jsi nenávistný člověk!“ křičela na mě. ,,Proč musíš pořád dělat zle?“ Nepochopila, že to nejsem já, kdo tu prudí. S bráchou se proti mně spikli. Házejí mi listí do bazénu, psa nechávají kálet u našich dveří. Lucce dokonce propíchli pneumatiku. Ta mě prosí, abychom se odstěhovali. I když má pravdu, nesmím odejít. Tolik jsem se tu nadřel. Na druhé straně mi matka narovinu řekla, že mě nenávidí. Tak co mám dělat?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.