Facebook
Instagram
Všeobecně se má za to, že by žena měla mít nějaké tajemství – právě to muže láká. A stejně tak není úplně dobré vyprávět partnerovi detailně celou svoji minulost. To teď už ví i Adriana.
Naivně jsem si myslela, že když spolu dva lidé žijí, měli by k sobě být naprosto upřímní. Včetně toho, si o sobě řeknou všechno, a to nejen to hezké, ale i věci nepříjemné nebo dokonce zakázané. To jsem se ale, aspoň pokud jde o Martina, mého partnera, šeredně spletla.
Zaslepená láskou jsem o sobě řekla příteli vše
Jako zamilovaná jsem si nasadila na oči růžové brýle a také obrovské klapky na uši a nechtěla jsem vidět ani slyšet nic, co by moji čerstvou lásku jakkoli zpochybňovalo. Martin byl pro mě vzorem dokonalosti! Měl vlastní byt, auto, skvělou práci a uměl se krásně smát. „To nestačí,“ varovala mě moje máma, „především jde o to, jak se k tobě chová, a to nejen teď, ale jak se bude chovat za rok, dva, tři. Poohlédni se kolem sebe, po jeho přátelích, a zkus si o něm zjistit něco víc.“ To bylo ovšem to poslední, co by mě napadlo. Byla jsem totálně zaslepená láskou k němu.
A díky jsem mu na sebe vyslepičila úplně všechno. Okouzlovalo mě totiž, že chtěl vědět nejen jak jsem vyrůstala, detaily o mých prvních láskách a úspěších, ale i o nezdarech jak s muži, tak ve studiu či práci. Práskla jsme na sebe věci, které jsem nikdy nesvěřila ani nejlepší kamarádce, včetně experimentů s drogami (bylo to jen dvakrát!) a toho, že jsem v patnácti letech ukradla rtěnku. Nakonec ze mě vymámil i něco málo o úplatku, který jsme kdysi komusi dala… a o sexu za peníze…
Přítel mi o sobě naopak neřekl skoro nic
Martin mi na sebe nepráskl skoro nic. Byla jsem tak zpitomělá jeho zájmem o moji osobu, a navíc jsem nesmírně upovídaná, že jsem to tak nějak ani nezaregistrovala. Stačil mi ten byt a auto, konto a jeho figura a skvělý sex, po kterém jsme si povídali stylem: „Jak to bylo tenkrát s tím pánem, co ti zaplatil za sex?“ To byla jedna z nezáludných otázek, při které se Martin smál, takže jsem to nebrala jako problém.
Když jsme spolu byli asi půl roku, náhodou jsme potkali Martinovu bejvalku. Tedy aspoň si myslím, že to byla jeho ex, protože se tak chovala – a mně spadla brada, protože jakmile ho uviděla, vypadala na omdlení a koukala zmizet. Jenom utrousila: „Neboj, už mě neuvidíš, nic od tebe nechci…,“ a byla pryč. „Co to bylo?“ ptám se a odpověď zněla: „Ale jenom jedna taková vopruzka…, odešla ode mě, ale ty mě nikdy neopustíš, viď?"
Ač jsem zamilovaná, cítím se v pasti
Vypadá to, že neopustím. Nebo to bude hodně problematické. Jsme spolu necelé dva roky a Martin mě naprosto ovládá. Ví o mně všechno a umí to jaksepatří použít. Na veřejnosti se chová jako zamilovaný puberťák, i doma mě olizuje a miluje, ale v pozadí cítím pěkné peklíčko. Připadám si jako ta žába, co ji hodí do vody a postupně zvyšují teplotu, až ji uvaří – a žába si dostatečně včas neuvědomí, že je pozdě zachránit se. Musím dělat přesně to, co si Martin přeje, protože moc dobře ví, jak mě držet pod krkem.
„Snad nechceš, aby se policie dozvěděla o těch drogách? Jo, a ty ses prodávala za peníze? A určitě se najdou tací, kteří by tě rádi potopili…,“ a podobně – tím vším mě vydírá.
Nejhorší je, že jsem pořád zamilovaná. Třeba za to může skvělý sex nebo dárky, které mi nosí. Stala jsem se Martinovým vlastnictvím právě proto, že jsem mu o sobě řekla všechno. On si myslí, jak máme skvělý vztah, ale já se ocitla ve zlaté kleci, ze které bude těžké uniknout.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století
Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století
Související články
