Facebook
Instagram
Adriana a její kamarádka měly vždy rozdílný vkus na muže. Když ale začaly chodit do stejné posilovny, vše se změnilo. Obě totiž okouzlil sympatický trenér. Adriana se bojí, co všechno tento milostný trojúhelník způsobí.
S Klárou se známe už sedm let, kdy jsem obě nastoupily do stejné firmy. Jelikož to pro nás obě byla první práce, dost jsme se v tom plácaly. Ale navzájem se podporovaly. Nakonec jsme se hodně skamarádily a podnikaly spolu spoustu akcí. A naštěstí jsme si nikdy nelezly do zelí. Zatímco mně se vždy líbily tmavé typy mužů, ona byla na blonďáky. A tak jsem doufala, že chlap nikdy nebude to, co by nás rozhádalo nebo dokonce rozdělilo.
Sympatický trenér uhranul nás obě
„Musíš do té posilovny se mnou, Adriano. Nechce se mi tam trapčit samotné,“ přemlouvala mě kamarádka Klára. I když jsem nikdy tyto místa nevyhledávala a raději dávám přednost sportování venku, nakonec jsem kývla. Ve dvou se to určitě lépe táhne. Bude to fajn zpestření, navíc mi nějaké posilování určitě také prospěje, říkala jsem si. Kdybych ale tenkrát tušila, co to způsobí, nikdy bych do toho nešla. Už na první hodině mě ale zaujala jedna věc – nebo spíš někdo. Trenér Marek. Bohužel nejen mě.
„Pěkný chlap, viď?“ nadhodila Klára při odchodu. Jen jsem přikývla, nechtěla jsem dělat velké závěry. Ale když jsme tam začaly chodit pravidelně, bylo jasné, že Marek upoutal pozornost nás obou.
Kamarádka se chovala dost trapně
Aby naše úsilí bylo plodné, rozhodly jsme se, že si spolu zaplatíme osobního trenéra, který nás v té džungli strojů lépe provede. A ukáže nám, jak efektivně zpevnit naše těla. Vybraly jsme si samozřejmě Marka. Jenže Klára se od první začala chovat jinak. Z mého pohledu dost trapně. Jak kdybychom nebyly nikdy kamarádky, ale dvě rivalky. Nakoupila si schválně ty nejvíc vyzývavé a upnuté fitness oblečky. A vždy hledala záminku, aby se Markovi předvedla. Schválně dělala ze sebe hloupou, že nějaký cvik nepochopila. A on na ji sahal na části těla, aby pohyby dělal správně.
U toho se pořád culila a nakrucovala. Vážně jsem se za ní styděla. Takhle bych se nedokázala chovat kvůli žádnému chlapovi. Bylo mi vlastně líto i Marka, který se snažil zachovat profesionalitu za každou cenu. Dost často se na mě také hezky usmál a pochválil mě. Cítila jsem, že ke mně má blíž. Nebo jsem si to možná jen přála. Ale upřímně jsem nevěděla, co si o tom všem mám myslet.
„Kláro, přijde mi to trochu přehnané,“ řekla jsem jí, když jsme opustily posilovnu. Ale odpověděla jen: „Co je na tom? Líbí se mi, tak co. Taky se můžeš snažit, když ti vadí, že ho chci.“
Začala jsem litovat, že jsem s posilovnou a společným trenérem souhlasila.
Nakonec jsem to vzdala
Jednou po tréninku, na který jsem dorazila sama, protože Klára onemocněla, mě Marek odchytil u šatny. „Adriano, chtěl bych tě pozvat na kafe,“ řekl. V tu chvíli jsem nevěděla, co dělat. Cítila jsem radost, ale věděla jsem, že Klára bude jistě zuřit.
„Nevím, jestli je to dobrý nápad,“ odpověděla jsem váhavě.
Nakonec jsem na schůzku šla. Chtěla jsem Marka blíže poznat a zjistit, jestli vůbec za to stojí. Prožili jsme hezký večer, ale celou dobu jsem měla pocit viny. I když jsem ve skutečnosti nic neprovedla. Marek má přeci taky nárok si podle sebe vybrat. Když to Klára zjistila, opravdu zuřila, jak jsem předpokládala.
„Jak jsi mohla? Věděla jsi, že ho chci!“ vyčetla mi. Přitom věděla, že i mně se od začátku líbí. A sama mi řekla, ať se klidně taky snažím. Neunesla ale, že si vybral mě.
Nakonec jsem přestala do posilovny chodit. Markovi jsem řekla, že se necítím na vztah a Kláře, že si musíme dát nějaký čas oddech. Ale pořád přemýšlím, jestli jsem rozhodla správně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
