Jana (47): Kamarádka naříká, že nemá peníze. Ani se nedivím, když nepochopitelně plýtvá věcmi

K milovníkům nákupů nepatřím, tedy kupříkladu předvánoční nacpaná obchodní centra mi nahánějí spíše hrůzu nežli pocit těšení se na svátky. Komu ne? Nu, jistě by se tací našli. Třeba moje kamarádka z práce Zuzana. Ta si pořád něco někde kupuje a přitom neuběhne den, aby si nepostěžovala, jak jí z konta mizí peníze. Dlouho jsem nechápala, kde je problém, ale řešení její „záhady“ bylo přímo před mým nosem…

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (27): Půjčila jsem kamarádce peníze, ale nechce je vrátit. Dělá ze sebe chudinku, přitom si dopřává drahé zážitky

Pořád si stěžovala, že nemá co na sebe

Se Zuzanou nás dala dohromady náhoda. Obě jsme začaly pracovat jako pracovnice v jednom archivu a vždy, když byla vhodná chvíle, o ledasčem si povídaly. Na první i druhý dojem mi Zuzka přišla normální, jen mi nemohlo uniknout její naříkání nad nedostatkem peněz. Pravda je, že v našem oboru se majlant vydělat nedá, ale její nářky mi přišly i tak nějaké podivné. „Třeba má drahý podnájem nebo ji trápí někdo z rodiny…“ Uvažovala jsem a bylo mi trapné, ptát se a ověřovat tím, jestli mám pravdu.

Zuzana měla často nové věci. Ne z butiků, jen ze řetězců, ale pěkné. Jednou přišla v tmavých kalhotách s nažehlenými puky, jindy zase měla pěknou kabelku. Zajímavé ovšem je, že moc málo věcí na ní bylo vidět vícekrát. Čas ubíhal, a když došlo v budově na jakési setkání zaměstnanců, Zuzana celý den lamentovala, že nemá co na sebe.

„Ty a nemáš, co na sebe?!“ smála jsem se a doporučila jí třeba ty krásné kalhoty. Jenže to už mávala rukou, že je nemá. „Proč?“ nechápala jsem. „Zacákala jsem si venku nohavice, nešlo to vyprat, takže jsem je vyhodila,“ reagovala rozhodně. Doporučila jsem jí tedy sukni, kterou měla před nedávnem. Zuzana se ale zatvářila znovu divně, tentokráte s vysvětlením, že i tu vyhodila, protože se jí vzadu utrhl háček nad zipem. No, vyhazovat sukni jen proto, že se utrhl háček, mi přišlo divné, jenže to skutečně zvláštní mělo teprve přijít.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (52): Jeli jsme si do Prahy koupit oblečení. Po hrůzném zážitku z okruhu se začínám bát na silnicích

Kupuje si stále nové věci

Se Zuzkou jsme samozřejmě neřešily jen šaty, ale třeba i domácnost. „O víkendu musíme zase do obchodního centra na nákupy, to bude mít rodina radost,“ nadhodila. „Jak to?“ pokračovala jsem dotazem, když mi její odpověď záhy vyrazila dech. Důvodem návštěvy obchodního centra totiž byl nákup nových kastrolů do kuchyně.

„Už jste měli staré kastroly?“ uvažovala jsem, ale Zuzana jen zakroutila hlavou. „Ne, to ne, ale minule jsem dva připálila tak, že to nešlo omýt, takže jsem to pak komplet vzala a vyhodila. Vždyť je to jedno, ne? Koupím nové,“ reagovala a mé mysli v tu chvíli začalo být jasné, oč běží.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (49): Na oblečení mi nikdy nezáleželo. Na prahu padesátky mi ale obrátilo život vzhůru nohama

Prý nerada uklízí

Největší šok přišel, když jsem k Zuzce jednou přišla domů na návštěvu. Úplně jsem tenkrát zapochybovala, zda jde skutečně o domov a ne o „soubor prázdných pokojů“. Zuzana totiž měla v celém bytě jen pár kusů nábytku a jinak nic. Nikde žádné osobní věci, natož nějaké ozdobné věcičky. Žasla jsem a na dotaz, proč tomu tak je, mi stroze odpověděla, že nerada uklízí, takže všechno co jde, vyhazuje a vzápětí pořizuje nové. Schovávání u ní absolutně neexistuje a stejným systémem likviduje nejen vlastní věci, ale třeba i dětem hračky, které u nich prý vydrží maximálně měsíc a hned poté jdou povinně do odpadu.

Z návštěvy jsem tehdy měla rozpačité dojmy. Je hezké, že si nezatěžuje byt zbytečnostmi, ale na druhou stranu mám pocit, že úplně bezmyšlenkovitě plýtvá. Nejen penězi, které jí pak logicky chybí, ale i odpadem, který zbytečně zaplňuje věcmi, jejichž doba využití by mohla přitom trvat až několik let.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (45): Nepotrpím si na nákupy levného oblečení. Kolegyně mi to dávají pěkně sežrat