Paní Adriana by chtěla být dobrou tchyní, ale její snacha jí to neumožňuje. Je až moc sebevědomá, sobecká a líná. Bydlení pod jednou střechou dává Adrianě pořádně zabrat.
Někdy si říkám, jestli to není moje chyba. Možná nejsem dostatečně moderní a nechápu to. Ale ještě nikdy jsem neviděla někoho tak líného, přímočarého a vyloženě drzého, jako je moje snacha. A přesto ji můj syn Tomáš (34) nějakým zázrakem miluje.
Mám dvě dospělé děti
Během svého života jsem si vyzkoušela různé role, byla jsem manželka, matka, tchyně a babička. Vdaná jsem přes třicet let. Můj manžel je úžasný člověk, moc se nehádáme a téměř vždy jsme se na všem shodli.
Poprvé jsem se stala matkou, když mi bylo osmadvacet. Moje dcera Marie (36) má milujícího manžela a dvě děti, ale bohužel se přestěhovala do jiného města, takže se vidíme se jen zřídka. Cesta je dlouhá, drahá a únavná.
Můj syn Tomáš se narodil dva roky po Marii. Je ženatý, ale vůbec z toho nemám radost. Nikdy jsem neviděla tak špatně sladěný pár. Nevím, co na vidí na své Evě (33). Musí to být jen ta její hezká tvářička, nic jiného mě nenapadá.
Nechtěla jsem být jednou z těch proslulých tchyní, které automaticky nemají rády své snachy a neustále je kritizují. Snažila jsem se mlčet, nezasahovat, nestěžovat si. Teď vím, že to byla velká chyba. Měla jsem zasáhnout, dokud se ještě něco mohlo změnit...
Snachu nemám vůbec ráda
Když mi Tomáš řekl, že se zamiloval do nějaké dívky, pobídla jsem ho, aby ji pozval k nám na návštěvu. Můj optimismus mě ale rychle přešel.
Eva je skutečně něco speciálního. Je neuvěřitelně sebevědomá a přesvědčená o tom, že má vždy pravdu a že je lepší než všichni kolem ní. Myslím, že to vychází z jejího vzhledu, protože nevidím žádný jiný důvod.
Nešla na vysokou školu, po maturitě se věnovala jiným věcem. Trávila čas mezi kluky, hledala lásku – nebo spíš krátké románky. Prý hledala toho správného muže. To mi Tomáš řekl, když jsem se ptala na její úspěchy po škole.
Nemusela si dělat starosti s hledáním práce nebo vyděláváním na živobytí, protože je jedináček a miláček bohatých rodičů. Díky tomu si mohla dovolit různé kurzy, ale nikdy nic nedokončila.
Když u nás byla poprvé, začala se chovat, jako bychom se znaly roky. Myslela jsem, že omdlím, když navrhla, abychom si tykaly. Prý se tak u nich doma oslovují s rodiči i vzdálenějšími příbuznými.
Pořád se na Tomáše věšela. Nemohla jsem se na to dívat. Přede mnou mu seděla na klíně! Mluvila bez přestání, přerušovala ostatní a smála se vlastním vtipům. Byla neuvěřitelně povrchní. A aby toho nebylo málo, kritizovala moje vaření.
„Tohle vepřové je skvělé, ale myslím, že chlapi by to neměli jíst každý den – škodí to jejich energii,“ zasmála se. „O svého Tomíka se postarám já...“
Moje snacha je hrozná ženská
Po obědě jí Tomáš šel ukázat svůj starý pokoj. Jsem téměř jistá, že tam došlo k nějakým intimnostem. V našem domě, zatímco jsem připravovala kávu a krájela dort! Když se vrátili dolů. Eva si s úsměvem upravovala tričko a setřela Tomášovi rtěnku z tváře. Neuvěřitelné!
„Nebuď tak upjatá, miláčku, vždyť jsou mladí a zamilovaní,“ snažil se mě uklidnit manžel. Objal mě, ale to mi vůbec nepomohlo. Prostě jsem nemohla Evu vystát.
„Mami, tati, budu otcem!“ oznámil nám Tomáš o několik měsíců později. „A s Evou plánujeme svatbu!“
V té době jsme nevěděli, že budou chtít bydlet s námi. A to byl teprve začátek problémů. Dodnes si nejsem jistá, jakou roli u nich hraju – jestli babičku nebo matku jejich dítěte. Eva má ve zvyku odkládat malého komukoli, jako kukačka. A obvykle je to na mně.
Svého vnuka zbožňuji a téměř nikdy neřeknu ne, ale nemyslím si, že je to dobré řešení. Eva celý den nedělá vůbec nic. Ani se neobtěžuje vyhodit použité plenky, když je plný koš.
Držela jsem jazyk za zuby, když byla těhotná. Ale později jsem už nemohla mlčet. Eva pak chodí po domě jako uražená princezna. Náladu si zlepšuje tím, že vyrazí na nákupy nebo na kosmetiku.
Někdy si říkám, jestli nejsem příliš kritická a nepřeháním to. Můj syn se vyhýbá obtížným tématům a snaží se mě uklidnit. Dokonce mi dává nějaké peníze na domácnost. Koneckonců, jsme s manželem v důchodu a pečujeme o dům, v němž žije pět lidí.
Možná jsem staromódní, ale takhle jsem si naše stáří nepředstavovala. Je pro mě neuvěřitelně těžké být dobrou tchyní pro takovou snachu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.